Paul Bruce Dickinson, zpěvák světově známých Iron Maiden, pilot dopravních boeingů, úspěšný šermíř, televizní a rádiový hudební speaker, scenárista, textař, skladatel a taky třeba pivovarník. Informací na jednoho člověka a jednu knihu až dost.

Čtenáři se tak naskýtá široký záběr na jednotlivá odvětví jeho zájmů a činností. Hudebního fanouška bude nejspíše zajímat, jak se rodila a žila rocková hvězda, která oproti předpokladům nikdy neoplývala skandály a neplnila přední světové stránky bulváru lacinými zprávami. Tedy nepočítáme-li nějaká bezcenná a rychle zapomenutá velkohubá prohlášení na adresu Metalliky či Ozzyho Osbourna. Ale takové to štengrování mezi jinak uctívanými kolegy k tomu asi patří. Našli bychom daleko nenávistnější věty od jiných, myšlené daleko vážněji.

Publikace "Co dělá tento knoflík?" je psaná velmi čtivou formou a zahrnuje v podstatě období od narození do začátku roku 2016. Čtenář velmi rychle vpluje do autorova vyprávění. Dostává se přes jeho složité dětství, nepochopení odcizených rodičů a naopak chápajícího praotce do školních let a nesmělých krůčků k vojenství a jen velmi pozvolných námluv s uměním. Zážitky ze školních let a pobytů v internátech připomínají pasáže Rogera Waterse na autobiografickém albu "The Wall" od Pink Floyd.

Milovníky hudby ovšem nadchnou Dickinsonovy vzpomínky na jeho muzikantské začátky. Nemálo tuzemských hudebníků, včetně mne, si nemůže nevzpomenout na tristní začátky bez peněz a na nákupy toho nejlevnějšího na trhu, aby se mohlo alespoň na něco hrát a aby to alespoň trochu znělo. Historka o tom, jak Bruce Bruce, jak jej později jeho spoluhráči přezdívali, vytvářel audiokazetové demosnímky pro prezentaci svého zpěvu, se zdá z dnešního pohledu až neuvěřitelná. Taková ovšem byla tehdejší doba.

Vzpomínky na první kapely, následně vzestup se Samson a první setkání s Iron Maiden je velmi laskavým a vtipným vyprávěním. Vlastně celá kniha se tak trochu veze v lehce humorném duchu à la Monty Python, který čtenářům, odkojeným zejména cimrmanovským humorem, bude asi velmi blízký.

Zhruba od třetiny začíná text běžet ladně, téměř bez zádrhelů, jako skutečný hudební dokumentární film. Člověk, který byl svým učitelem náboženství označen jako nezpěvák, se během jednoho roku stává rockovou hvězdou. Muž, který strávil své posluchačské začátky na progresivním rocku, zejména na Van Der Graaf Generator, a který se posléze přesunul k obdivu k Deep Purple a Iana Gillana, se postupně mění na suverénního solitéra s jasně rozpoznatelným hlasem.

Popis let u Iron Maiden v jejich nejlepším období zabírá téměř další polovina díla. Fanoušci zde mají možnost nahlédnout do tvůrčí kuchyně Stevea Harrise. Dočtou se, jak vznikala zásadní alba této heavymetalové legendy. Úsměvné jsou i historky z tvorby pódiových prezentací a jejich následné realizace. Po Bruceově odchodu nastane nejen zlom v kariéře kapely, o jejímž dalším působení se příliš nedozvíme, ale i v samotném vyprávění.

Od tohoto místa autor značně zrychlí. Najednou se stává náš dobrý Dickinson člověkem, který na co sáhne, to umí a to se mu daří. Ať už je to šerm, ve kterém se zlepšuje i po přeškolení na leváka (!), počáteční námluvy s létáním, které dotáhl až k pilotování dopravního Boeingu 747 nebo postupné úspěchy v sólové kariéře či jeho vzrůstající zájem o mystično a dílo Williama Blakea či Alistora Crowleyho.

Tím, že autor záměrně vynechal téma rodinného života a netrefoval se téměř vůbec do půtek mezi ním a principálem Harrisem, se vlastně čtenář dozví jen velmi málo o členech Iron Maiden. Mezi fakty, a že jich zejména mezi aviatickými podrobnostmi je poměrně dost, tak může postrádat leccos ze zpěvákovy duše. Oprávněně se může ptát: Jak ten člověk vlastně žil? Může se zdát, že samotný Dickinson přes svůj workoholický styl života zapomněl na své emoce.

Nicméně opak je pravdou. Jsou zde otevřena dvě témata, ze kterých doslova mrazí a která by jistě vydala na další samotné knihy. První z nich je koncert, respektive okolnosti cesty na vystoupení do Sarajeva během občanské války v bývalé Jugoslávii, to druhé je sarkasticky odvyprávěný zpěvákův boj s rakovinou. To jsou velmi silné a pravděpodobně i nejintimnější okamžiky této knihy.

Ta je opravdu upřímně vyprávěným příběhem obyčejného kluka, který se stal rockovou hvězdou. Bez příkras, bez gloriol, se sebeironizujícím pohledem na svá divočejší léta a zároveň s přízemním postojem ke svým schopnostem, které by většina z nás asi stěží zvládla v takovém nasazení. Je to cesta člověka, dítěte, které nic netušilo. Jsou tu počáteční šikany, zjištění toho, co v něm dříme. Je to cesta člověka, který sám v sobě našel hlas, a hlavně člověka, který se nikdy nevzdal a vždy hledal další směry svého uměleckého směřování i osobního života.

Kniha "Co dělá tenhle knoflík?" není dokonalá. Vlastně ani nemůže být. Ani tisíc stran by nestačilo na to vše dopodrobna popsat. Ten chlap toho zvládá tolik a natolik dobře, že je zázrakem, že oněch tři sta padesát pět stránek vám dá vcelku slušný obraz toho, kdo Bruce Dickinson je. Ano, mnohé chybí (třeba ty zmíněné vztahy u Iron Maiden, včetně okolností jeho návratu a následné roky jeho působení zde). Některé situace jsou popsány příliš skicovitě, některé zas pro neznalce aviatiky a vojenství až příliš popisně. Možná by se šikly i nějaké ty dobové fotografie na dokreslení příběhu, ty zde opravdu chybějí. Přesto jsem po dlouhé době četl příběh, který zaujme od prvních řádků, potěší, v lecčem poučí a u jehož četby jsem neměl pocit, že by se autor dělal lepším, než je.

K dispozici je na stránkách Sparkshopu.