Nick Cave má na svém kontě docela dost předělávek písní svých kolegů. Ve svém repertoáru má skladby Leonarda Cohena, Boba Dylana, The Beatles a mnoha dalších. Jeho deska "Kickingst Against The Pricks" dokonce obsahuje jen coververze. Ale případů, že by někdo přepracoval Caveovy songy, naopak není mnoho. Ne že by nebyly vůbec, namátkou vzpomeňme třeba Metalliku ("Loverman") nebo Johnnyho Cashe ("The Mercy Seat"). Ale celou desku předělávek věnovaných jen Caveovi vlastně nepamatuji. A to, proč píšu vlastně, vysvětlím níže. Teď s takovým albem přišli The Flaming Lips se čtrnáctiletou hudebnicí Nell Smith a jmenuje se "Where the Viaduct Looms".

Covery jsou to od toho, aby v již existující písni našly novou jiskru. Nový rozměr. Aby přinesly na téma jiný pohled. A není to jednoduchá disciplína. O tom by mohl vyprávět Pavel Bobek s Marií Rottrovou, kteří se marně snažili najít právo na život počeštěné verzi Caveovy asi nejslavnější skladby "Where The Wild Roses Grow", tedy "Divoké růže"

Co nezvládli Bobek s Rottrovou, se ale docela - a jo, slovo docela tu je na místě - povedlo v Polsku. Organizátoři dvacátého ročníku akce Przegląd Piosenki Aktorskiej ve Vratislavi konané v roce 1999 vymysleli vystoupení, pro které nastudovali předělávky songů Nicka Cavea v polštině. Dokonce zpěváka oslovili, Nick na to kejv, a tak si i v několika těchto písničkách zazpíval. Jasně, není to žádná velká hitparáda, ale ani průser, posoudit to můžete třeba zde.

Co ale může vzniknout ve chvíli, kdy se zkušení muzikanti z The Flaming Lips spojí s teprve čtrnáctiletou Nell Smith? Která navíc bezelstně přizná: "Nicka Cavea jsem nikdy neposlouchala, ale Wayne navrhl, že bychom měli začít s albem jeho coververzí a až později se vrhnout do natáčení některých mých vlastních věcí. Bylo skvělé ho poslouchat, učit se o něm a vybírat kousky, které následně nahrajeme."

Album, na kterém je nejlepší jeho jméno "Where The Viaduct Looms" (verš z písně "Red Right Hand"), přináší devět skladeb, většinou těch klidnějších. Nell Smith tu dokazuje, že je fakt dobrá zpěvačka, ale nedostává se za hranici castingů v SuperStar. Ta holka totiž potřebuje zpívat úplně jiný repertoár, něco, čemu rozumí, něco, co ji přirozeně zajímá, něco, k čemu má vtah. A je jedno, jestli kladný nebo záporný, je jedno, jestli to chce zesměšnit nebo uctít. Ale nějaký názor je vždy důležitý. Tady bohužel chybí. A zůstává jen jedna jediná motivace: ona chce zpívat, strašně moc.

A tak tu máme jednu sterilní pohromu za druhou. "Girl In Amber" přišla o své napětí a dojemnost a posvátnost a slzy, které umí vyvolat. Z "Into My Arms" se stala odrhovačka. Ve chvíli, kdy je kapela v úzkých a neví, co dál, vrazí tam echo, které jako by mělo dodat atmosféru, co tak žalostně chybí ve zpěvaččině projevu. A tak vlastně jediné, co tu docela funguje, je skladba "O Children", kterou zřejmě Nell zná z filmu o Harrym Potterovi, a tak k ní může mít aspoň nějaký vztah.

Na druhou stranu je fér přiznat, že Nick Cave je velký obdivovatel The Flaming Lips. Dokonce si s nimi v roce 1994 několikrát zazpíval jiný cover, píseň "(What A) Wonderful World". A k aktuální interpretaci své mladé kolegyně se vyjádřil v superlativech, velmi vychvaloval způsob, jakým se zhostila mnou kritizované "Girl In Amber". Vyznal se z toho, že songu pozoruhodně porozuměla a přidala krásný i mrazivý pocit bez vášně.

Možná že "Where The Viaduct Looms" není úplně zbytečná deska a možná že se někdo díky ní seznámí s tvorbou Nicka Cavea. A třeba se to i někomu bude líbit. Ale té devítce skladeb se bohužel nepodařilo najít žádný nový a nečekaný pohled, maximálně se tu odřezalo to, co dělalo danou píseň písní. Pro Nell Smith a The Flaming Lips to mohlo být dobré hudební cvičení. Vzájemné sehrávání se. Jestli skutečně vydají vlastní materiál, může to dopadnout mnohem lépe.