Tentokrát to pořadatelé z Obscure Promotion neměli vůbec lehké. Chvíli to trvalo, než padlo definitivní rozhodnutí o tom, že se koncert formací Belphegor a Batushka skutečně bude konat, a pak vláda jako časovanou pumu odpálila nouzový stav a stopku hudebním klubům po dvaadvacáté hodině. Ale nezalekli se, bryskně zareagovali, celý obsáhlý line-up posunuli a ejhle, brány pekelné se mohly otevřít. A pak už šlo všechno jako na drátkách.

První ze supportů, thrashery Almost Dead, jsem nestihl, ale prý to bylo fajnové. Tak snad příště. Energický set druhých v pořadí, debutujících Švýcarů Impalement, se nesl v duchu spíše kolovrátkově střiženého black/death metalu, který úspěšně čeřily harmonické, až ironmaidenovské vyhrávky kytar. Vystoupení postupně nabíralo na obrátkách a i kapela sama postupně jakoby rozkvétala. Poslední skladbou, která lépe pracovala s celkovou dynamikou (už to nebyl jen přímočarý válec), pak přesvědčila docela. Tady dříme ještě velký potenciál.

U Diabolical bylo už z příprav jasné, že tady se hlasitostí šetřit nebude. A realita to potvrdila. Už dlouho (aby ne, ono těch akcí zas tak moc nebylo) jsem nebyl na koncertě, který by byl až takhle fyzický. Kosti vibrují ještě teď. Ale zvuková mohutnost a intenzita nebyly samoúčelné. K death/doomovému materiálu těchto Švédů ten dojem supící parní lokomotivy ideálně seděl. Výborná, hutná basa, šťavnatý growl, přesně odměřené riffy - to byly základní ingredience jejich vystoupení. Škoda jen toho čistého vokálu, který byl bohužel intonačně poněkud mimo.

K Belphegor mám rozporuplný vztah. Na pódiu jsem je viděl už třikrát (jednou právě ve Futuru, dvakrát na festivalu), a ani jednou jsme si úplně nesedli. Přesto je jejich pekelné divadýlko, na které pochopitelně došlo i tentokrát, něco, co se tak úplně neomrzí. Opět bylo pódium plné všemožných rekvizit, opět hořela kozlí lebka a ohně ve stojanech, opět došlo na velká gesta a divadelně nazkoušenou show, kde má každý pohyb své místo. Jenže tentokrát všechno zapadlo tam, kam mělo. A světe, div se, i samotný frontman Helmuth občas opouštěl svou roli pekelné kreatury, a dokonce se i usmíval. Snad to bylo právě tohle úzké sepětí s publikem a očividné nadšení, které z kapely čišelo, co dokázalo vzájemnou bariéru překonat. Hudebně bylo všechno také na svém místě: hrubozrnný, místy chaotický a disharmonický dead/black, který nedělá kompromisy. Skvělé.

Spojení Belphegor a Batushky je přece jen netradiční. Polský spolek maskovaný v kutnách a halící své koncerty do podoby pravoslavné mše působí vedle salzburských pekelníků až uhlazeně. Celá rozsáhlá koncertní šňůra dostala název "Black Rituals" a Batushka ho naplnila dokonale. Jenže rituál, jakkoliv blackmetalový a sofistikovaně si pohrávající s náboženstvím (více než mnohé jiné blackové formace, které se zmohou tak na proklamovaný hejt a pár divadelních rekvizit k tomu), potřebuje jisté naladění a úctu i od příchozích. Bohužel se v pátek ve Futuru našlo celkem dost, s prominutím, blbců, kteří jaksi nechápali, o co se muzikanti na pódiu snaží. Výkřiky v tichých pasážích, mobily nad hlavou, páreček, který se ostentativně věnoval sám sobě a vlastním tématům a ne dění na jevišti, … Trochu úcty, lidi! I tak byla směs nabroušeného black metalu se sborovými pasážemi zpívanými v církevní slovanštině zahalená do podoby přesně nalinkovaného obřadu nesmírně působivá. Rovněž skvělé, ale jiným způsobem.

Tečka (zprofanované slovo, jen co je pravda) za metalovou koncertní sezónou? Možná ano, možná se ještě něco konat bude. Pořadatelům patří poklona za odvahu, kapelám za výkony. Snad to zase bude brzo zpátky.