Stingův "The Bridge" je solidní stavbou nad rozbouřenými vodami

Hlavním motivem Stingovy patnácté sólové studiovky je most, symbol spojení mezi dvěma břehy, dvěma stranami, symbol překonávání překážek a toho, co nás rozděluje. Je to logické, když uvážíme, že novinka vznikala v době, kdy se svět zastavil kvůli pandemii covidu-19 a lidi byli zavření doma. A tato doba bohužel přináší i to, čemu říkáme prohlubování příkopů. Stingova hudba je tu proto, aby lidi spojovala, ať už je mezi nimi jakýkoliv rozpor a neporozumění.

Pandemie mnoha umělcům nabourala plány - Sting měl koncertovat po celém světě (ostatně i jeho už tak odložený koncert ve Slavkově u Brna je opět přesunut na rok 2022), a místo toho zůstal nuceně zakotvený na jednom místě. Naštěstí na místě, kde má studio. A co tak činorodý a talentovaný člověk jako on může v izolaci dělat - novou muziku!

Nezdá se to, ale od minulé rockové nahrávky "57th & 9th" uplynulo už pět let, letos také vyšla ještě pestrá sbírka zpěvákových duetů a před třemi roky také plod nečekané spolupráce se Shaggym "44/876", kterému samozřejmě dominovalo reggae. Čerstvá kolekce je jemnější, popovější a také introvertnější. První singl "If It's Love" trochu klame tělem, protože je to jeden z nejveselejších songů tohoto rodáka z Wallsendu. Je o tom, že na lásku není žádný lék a člověk se jí musí poddat (říkal doktor).

Těmi pevnými pilíři "Mostu" jsou samozřejmě vynikající muzikanti v čele s kytaristou Dominicem Millerem a také postupy vyzkoušené a osvědčené během více než čtyřicet let trvající Stingovy kariéry. "The Hills On The Border" a další obzvláště nádherná skladba "Captain Bateman" jsou načichlé keltskými vůněmi, "Loving You" si pohrává s orientálními motivy a na albu uslyšíme i jemné jazzové narážky. "The Bells Of St. Thomas" není jen mikropříběhem o probuzení v krásném paláci po boku bohaté ženy někoho jiného, ale vede pak překvapivě k hlubším úvahám o smyslu života.

"Harmony Road" si opět pohrává s nevšedními rytmy, které zas tak často v populární hudbě neslýcháme a které Sting tak krásně představil třeba v "I Hung My Head" z výtečné desky "Mercury Falling", a sólo Branforda Marsalise je také velmi příjemnou reminiscencí pro fanoušky majstrštyku "…Nothing Like The Sun". Skladba "For Her Love" je asi největším vykradením (myšleno v dobrém) sama sebe - Sting s Dominicem používají hezký motiv akustické kytary a jemný rytmus latiny - je to něco, co už jsme slyšeli ve "Fragile" a "Shape Of My Heart" a funguje to, tak proč to nepoužít znovu.

"The Bridge" je nakonec docela pozitivní album, jež jistě pojednává i o velmi vážných věcech. Sting se ukazuje jako tuze sebevědomý umělec, který se nebojí občas citovat ze své starší tvorby, ale hlavně nabízí velmi empatický pohled na těžkou dobu a zároveň útěchu a trochu naděje. Pokud chtěl zbudovat most mezi minulostí a budoucností, životem a smrtí, láskou a nenávistí, podařilo se. Takto řečeno to zní strašně ctnostně a vážně, jenže on tak činí přístupně a lidsky. Opět ukazuje, že i populární hudba se dá dělat vkusně a že je to umění a zábava zároveň.