Nebýt pandemie, měli by Kryštof už dávno po divadelním turné, kempech, O2 arenách a pravděpodobně by nyní byli na halových koncertech k nové desce "Halywůd". Tak jako spousta ostatních ale své plány museli mnohokrát změnit a kupříkladu vystoupení v Opavě se konalo až na čtvrtý pokus.

Volba Slezského divadla byla poněkud nevšední, před pár lety Richard Krajčo autorovi článku říkal, že se tam asi nikdy nepodívají, protože tamní kulturní svatostánek je moc malinký. Pravda, maximální počet diváků je pouhých 357, ale názory se mění, a tak si ti nejrychlejší z fanoušků mohli, o něco později, než plánovali, užít intimní večer s kapelou, která je v tomto slezském městě téměř doma. Ostatně jak Krajčo podotkl, právě na této scéně dostal svou první velkou divadelní roli, tudíž k ní má velmi nostalgický vztah.

Kryštof už koncertů v malých prostorách absolvovali nespočet, i když součet diváků, kteří je takto viděli, bude asi ve výsledku menší než jejich jeden set na Strahově. Nikdo si taky neláme hlavu s tím, že i když je turné v podstatě akustické, Evžen Hofmann se své elektrické kytary nevzdá ani na chvíli, stejně tak Ondřej Kyjonka hraje na pódiu na klávesy. Ale to nevadí, na těchto večerech jde o hudbu jen z poloviny. Trvají tři hodiny a hlavně je to strašná sranda.

Na vystoupeních v těchto malých prostorech je vidět, jak si je v některých ohledech Krajčo podobný s Tomášem Klusem. Ale jen v některých. Zatímco ve veřejném životě je rodák z Třince naprosto otevřený ve svých politických názorech, havířovský bard se už před několika lety zcela stáhl a v podstatě vůbec nic nikde nekomentuje. Na pódiích je ale vidět, že jsou oba herci. A i když Klus je improvizátorštější a Krajčo herečtější, oba spojuje obrovský smysl pro humor. Vtípek střídá vtípek, až si někdy připadáte jako na stand-up představení nebo v živé verzi sitcomu.

Krajčo (co si budeme, kapela ho povětšinou jen jistí za zády, veškerá show, až na občasnou hlášku od některého z muzikantů, je na něm) si materiál ke vtípkům samozřejmě cíleně vytváří, takže nechyběly mnohé dotazy z publika, hudební kvíz (melodie hrané na xylofon ze začátku nikdo nemohl uhádnout...) a podobně. Došlo také k přiznání, že i když je písnička "Milan Baroš" jen přetextovanou verzí jejich skladby "Naviděnou", samotné je zarazilo, že spousta jejich dalších hitovek má stejné akordy. A tak je namleli všechny dohromady do jednoho mash-upu.

Hudba. Ano, hudba byla taky. Některé songy zazněly opravdu téměř akusticky, jiné byly skoro nerozeznatelné od plně elektrických studiových verzí. Nechyběly samozřejmě stálice jako "Obchodník s deštěm" či "Inzerát", hned šest kousků z nové desky, došlo ale i na specialitky. V "Čím víc vím" se frontman v kulometném refrénu pěkně zapotil, zatímco dechy v této zběsilé písni ukázaly, že by je kapela měla užívat víc, ne míň. Největším překvapením večera ale byl bezpochyby nádherný "Básníř" z druhé desky "V siločarách". Právě z něj bylo cítit, že tohle je ta poetika, která se na stadionových halekačkách z poslední doby z tvorby skupiny zcela vytratila. Každému je dvacet holt jen jednou.

Na divadelních koncertech Kryštof je hudba možná až na druhém místě. Ale ten kopec legrace a až intimní kontakt s muzikanty nabízí zcela jiný druh zážitku. A v Opavě to bylo s těmi cypami fakt kura fajne. Sranda jak sviňa.