Odvyprávět životní a muzikantský příběh Franka Zappy by vydalo na seriál o mnoha dílech a vybrat z více než stovky (!) studiových alb jen jedno či dvě, to je úkol značně titánský. Volba tvůrců televizního cyklu, jehož rozvržení naše články sledují, zaměřit se právě na tyto nahrávky byla celkem chytrá. Nejen že "Over-nite Sensation" a "Apostrophe (')" vyšly v podstatě ve stejné době, zároveň jsou i skvělou a v jádru přístupnou ukázkou toho, jaká Zappova hudba, alespoň v polovině sedmdesátých let, vlastně byla.

Frank Zappa, hudební vizionář, který skládal, kudy chodil, byl svými spolupracovníky a rodinou považovaný za klidného člověka, který svůj život žil v obklopení hudbou. Do studia přicházel s jasnou vizí, svoji kapelu budoval pro různé projekty tak, aby daným záměrům vyhovovala. Důležitější pro něj byla realizace vlastních nápadů a představ, nicméně diktátorem, který nepřipouštěl názory ostatních, nebyl.

Zásadní pro něj byly koncerty, které se stávaly jakousi zvukovou laboratoří k otestování nových skladeb i možností pro jeho spoluhráče přidat do jeho kompozic svoje vlastní. Skoro všechno se natáčelo a sloužilo jako základ pro další tvorbu. "Nejraději skládal spontánně na kytaru. Všechno připravil, měl k dispozici sehranou skupinu, kde každý předváděl to, co se od něj očekává," vzpomíná Gail Zappa v pořadu Slavná alba.

V polovině sedmdesátých let postavil Zappa nový ansámbl, který obsáhl vedle kytar a rockové rytmiky i housle, vibrafon a dechovou sekci. "Chystali jsme nový materiál ještě předtím, než jsme vyrazili na turné. Zkoušeli jsme dost intenzivně. Šest hodin denně, pět dní v týdnu," popisuje Ralph Humphrey, tehdejší Zappův bubeník. "Takže když jsme vyrazili na šňůru, byli jsme připraveni."

A po návratu ze štací se muzikanti zavřeli do studia. Během těchto nahrávacích frekvencí vznikly desky "Apostrophe (')" (ta byla prezentovaná jako sólové album) a "Over-nite Sensation" coby kolekce vzniklá s doprovodem formace The Mothers of Invention. Sestava i výsledný zvuk jsou si ale velice podobné. Je to dáno i tím, že stejně jako spousta dalších Zappových řadovek i tyto (a "Apostrophe" obzvláště), vznikaly jako skládačky nových i archivních záznamů. Ve druhé části prvního zmíněného alba tak najdeme například party vzniklé při natáčení oceňovaného jazz-rockového počinu "Hot Rats" z roku 1969.

Zappův svět nikdy nebyl jednoduchý… ale měl vizi. Sám Zappa v jednom z rozhovorů konstatoval: "Na mých albech je konzistentní jen jedno jediné: každé z nich se zdánlivě vydává jiným směrem. Při bližším zkoumání ale zjistíte, že tvoří součást většího celku. Je to záměr."

Na obou zmíněných studiovkách se potkává rock, jazz, r’n’b, avantgarda, svět absurdity i bláznivé komedie, duch experimentátorství a nezměrná touha po objevování nových hudebních zátočin, která inspirovala mnohé, československý underground nevyjímaje.

I přes tuto složitost je deska "Apostrophe (')" autorovým největším komerčním úspěchem - dostala se na desátou příčku amerického žebříčku Billboard. Komerční úspěch ale pro Zappu mnoho neznamenal. Ostatně, raději skládal hlavně sám pro sebe a chtěl realizovat své vize. I tolik charakteristické střelené texty byly úlitbou publiku, sám raději dával přednost instrumentálkám. Obě díla i po letech působí svěže, nadčasově a jsou ideálním způsobem, jak tvorbu Franka Zappy ochutnat.

Zákulisí vzniku "Apostrophe (')" a "Over-nite Sensation", ale hlavně vyprávění o Zappovi jako takovém nabízí další díl cyklu Slavná alba. Odvysílala jej ČT art v pátek 5. listopadu. Za týden série pokračuje připomínkou desky "Who’s Next" kapely The Who.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.