Český moderní šanson Radůzy

Druhé album písničkářky Radůzy na sebe nechalo čekat dva roky, ale při stavu české scény to není moc překvapivé. V případě Radůzy se navíc pauza vyplatila, mohla si ujasnit, kterou cestou se dát, a myslím, že vybrala dobře.

Radůza splňuje obsah slova "písničkářka" dokonale. Jako autorka všech textů a hudby už těžko může pro své skladby udělat víc, produkce Zuzany Navarové je jen malým puštěním otěží. Akordeon neboli tahací harmonika dominuje většině ani ne tříminutových skladeb, ve čtyřech harmoniku nahradí kytara. A to je všechno, žádné další nástroje nečekejte (ten zvonek z jízdního kola není sampl), hostitelská kytara a kontrabas kolegů Navarové ve dvou písničkách nebo hra na kytaru smyčcem se skoro počítat nemusí (i když právě... ale k tomu až na konci). Skočnější, jak z žižkovské hospody vystřižené kousky (za všechny úvodní "Jedem"), se střídají s dumkami, které díky harmonice dýchají ruskou atmosférou (bývalý Internacionál z Dejvic na fotce v bookletu pasuje výborně) či francouzskými šansony. Mezi na kytarách postavené skladby patří první singl (překvapivě nebyla vybrána skladba s harmonikou) "Studený nohy" nebo jako zajímavé lidovky znějící "Krahujci" či "Polož mě na sebe", při kterých se pocitově trochu vybaví Iva Bittová.

Atmosféra - to je hlavní, co téhle desce nechybí, a to díky textům. Nástrojově tak střídmé písničky musí zaujmout slovem. A ty jsou pro dojem z Radůzy klíčové. Ty nejobyčejnější a přitom nejdůležitější věci umí svým sytým hlasem podat tak, že citlivější duše je nemůže přejít bez povšimnutí. Osobní texty mají dar sdíleného prožitku, uvěřitelnosti, zvukem harmoniky je podepřen mírný odér smutku či postesknutí za věcmi minulými či současnými. Zkuste sami na jejích stránkách, jaké jsou.

Z hudebního pohledu bych uvítal pestřejší nástrojové obsazení, aspoň v některých skladbách (obdobně jako u singlu nebo "Bremen"), té harmoniky je přece jen ke konci desky moc, i když šikovně vložené kytarové skladby nebezpečí monotónnosti dost úspěšně narušují. Jenže takhle to Radůza chce a je třeba respektovat její vizi. Je radost vidět osobu s jasným názorem na věc, která se neřídí poslední módou, a na rozdíl od umělých hvězdiček má talentu a charisma na rozdávání.