Když někdo z Ameriky, kdo dělá country, začne být populární v Evropě, je to asi stejně tak vzácné, jako když kdokoliv ze Starého kontinentu začne sbírat vavříny za oceánem. Když už se to někomu podaří - a je jedno, v jakém směru -, znamená to, že jeho tvorba má přesah, který stojí za pozornost. Brandi Carlile za pozornost rozhodně stojí, protože muzika, co dělá, ten přesah má. Důkazem je její sedmá řadovka "In These Silent Days".

Kdo tuhle rodačku ze Seattlu (respektive jeho předměstí Ravensdale) sleduje, ví, že její tři roky stará nahrávka "By the Way, I Forgive You" byla hodně dobrá. Šest nominací na Grammy můžeme/nemusíme brát jako něco směrodatného, živé předvedení singlu "The Joke" v průběhu vyhlášení oněch cen ovšem jako fenomenální označit musíme.

Následovník zmíněné kolekce se jmenuje "In These Silent Days" a začíná tam, kde ta předchozí skončila. Singl a otvírák "Right on Time" je díky své kompozici a aranžím z ranku těch skladeb, které v dnešní době prakticky nikdo nepíše - a koho ten refrén (ten ku*va refrén!) neodpálí, ten prostě nemá srdce a basta. Snad jako takovou schválnost Brandi hned vzápětí do tracklistu zařadila skočný kousek "You and Me on the Rock", v němž hostuje duo Lucius.

S písněmi jí pomáhali její spoluhráči z kapely Phil a Tim Hanserothovi a rozhodně neskrývali svou touhu do nich otisknout tolik Ameriky, kolik jen bylo možné. Songy jako "This Time Tomorrow", "Broken Horses" (který nese stejný název jako její nedávno vydaná biografie) nebo "Mama Werewolf" tak budou oslovovat zejména příznivce country a americany. I ty ale ukazují ten obrovský talent, který v sobě tato hudebnice má.

To už pak stačí jen zaposlouchat se do balad "Letter to the Past", "When You're Wrong" nebo závěrečné "Throwing Good After Bad", v nichž jí stačí úsporná instrumentace tvořená třeba jen pianem a/nebo kytarou, případně jemnými smyčci. Tady už ten talent napsat nádhernou skladbu a navíc ji ještě skvěle zazpívat doslova stříká z reproduktorů.

Už teď je jisté, že album "In These Silent Days" bude mít svoje místo v mnoha výročních žebříčcích, a to nejen těch zaoceánských. Je totiž fakt skvělé. Lítá si mezi žánry, jako by se nechumelilo, obejde se bez hypermoderní produkce a přitom nabízí osmatřicet minut neskutečně kvalitní muziky. Opravdu. Před Brandi Carlile je nutno pokleknout a smeknout. Tahle žena vážně umí.