Zatím se pořád hraje a do Prahy občas zavítají i hosté hodně zdaleka. Třeba jako Damon Fowler, floridský blues-rockový kytarista, pro kterého byl jeho koncert v Lucerna Music Baru jeho českou premiérou. A takhle to má vypadat - energická show snad všechny přesvědčila o tom, že superlativy tentokrát nelhaly.
Live: Damon Fowler
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 13. září 2021
Fotogalerie
Tyhle post-covidové (a vlastně i pre-covidové, protože
kultura smrdí, a hromadné akce budou beztak zase prvním obětním beránkem při podzimním nárůstu nakažených) koncerty mají vážně něco do sebe. Na scéně i pod ní to totiž doslova září radostí a nadšením z toho, že se zase hraje, a protože jeden neví, jak dlouho to bude trvat, musíme si to patřičně užít.
© Jiří V. Matýsek / musicserver.cz Na Damona Fowlera čekal v pondělí večer Lucerna Music Bar se značně prořídlou kapacitou. Pravidla jsou holt neúprosná, zpříjemněním atmosféry byla úprava na sezení po stranách. Ale i tak muzikanti vypadali nadšeně, prý snad čekali, že nepřijde nikdo. I to málo ale dokázalo vytvořit natolik srdečnou atmosféru, že tuhle partu ze slunné Floridy jistě nevidíme na našich pódiích naposledy.
Tentokrát se vystoupení obešlo bez předkapely a už od počátku šlapalo na plné obrátky. Paradoxně to byl ale moment, kdy se Fowlerovi podařilo přetrhnout strunu - pravda, tenhle muzikant svůj nástroj nešetří, takže není divu - a rychlá výměna dokázala překonat jistý opatrný odstup, který se na trase stage-publikum vybudoval. Od té doby večer jen a jen gradoval.
Damon Fowler pochází ze státu, který dal světu velikány jižanského rocku
Lynyrd Skynyrd,
The Allman Brothers Band i Molly Hatchet. Dalo se tedy předpokládat, že
typická bluesovka tohle rozhodně nebyla. Tento žánr je ve Fowlerově muzice cítit vždy jako jeho všudypřítomná duše, ale není tlačen do popředí. Více se tu hraje ostrý blues rock, hojně kořeněný country a podobnými vlivy.
© Jiří V. Matýsek / musicserver.cz Ne nadarmo se o Fowlerovi mluví jako o jednom z nejvýraznějších kytarových jmen: je dravý, přesný, na patřičných místech tvrdý, na jiných tak akorát jemný. Je jasně vidět, že má za sebou roky zkušeností vystupování s kdekým (mimo jiné s Buddym Guyem, Johnnym Winterem, Robinem Trowerem, Jackem Beckem - a to už je nějaká škola, co si budeme povídat!), ale zároveň je svůj. A kladem je rozhodně i jeho sympatický projev a všeprostupující skromnost. Svůj podíl na výsledku ale měla i spolehlivá rytmika basa-bicí, o kterou se mohl opřít.
Koncert vygradoval dvojicí až extatických instrumentálek z repertoáru již zmíněných Allman Brothers, "In Memory of Elizabeth Reed" a "Jessica". Není divu, že Lucerna Music Bar nechtěl tuhle americkou partičku pustit z jeviště a nakonec si vydupal ještě jeden přídavek, tradicionál "Goodnight, Irene."
Panečku, takhle mají vypadat premiéry!