Tak to máme za sebou. Patrně nejočekávanější metalové album letošního roku je venku. A hádky o tom, jaká vlastně deska "Senjutsu" od instituce Iron Maiden je, se rozjely naplno. Jedni ji vynášejí do nebes, jiní vrhají do horoucích pekel. Ach, ten přepjatý hype! Jak to tak bývá, pravda je někde mezi.
Vydáno: 3.9.2021
Celkový čas: 81 minut
Skladby: Senjutsu, Stratego, The Writing On The Wall, Lost In The Lost World. Days of Future Past, The Time Machine, Darkest Hour, Death of the Celts, The Parchment, Hell On Earth
Vydavatel: Parlophone
Skupinu Iron Maiden sleduji od alba "Killers", z tohoto pohledu se může zdát, že mě nemůže překvapit. Zažil jsem silná období s Brucem i odbočku s Blazem. Ve velkém vítal Dickinsonův návrat a pak postupně vstřebal přechod z krystalického melodického heavy metalu do jeho hutné verze, zavánějící kolonkou progresivní.
Po lehkém osvěžení formou předchozího "Book of Souls" jsem čekal další energičtější studiovku blíže mé oblíbené "Powerslave", ale dostalo se mi něčeho, na co nejsem u klasické metalové muziky příliš zvyklý - těžké klády, kterou se musí posluchač prokousávat. Samozřejmě třeba u Dream Theater si vědomě dávám odstup. Ale u klasických Maidenů mě to nachytalo takzvaně v nedbalkách. Skladby, ačkoliv nesou veškeré atributy stylu formace, jsou komplikované a nesnesou jednolitý pohled po prvním poslechu. Ten jim naopak ublíží. Co však hned (ne)zaujme, jsou dlouhé kompozice v relativně poklidnějším tempu. Ale opak je pravdou. Byť zde nejsou prvoplánové stadionové halekačky typu "Fear of the Dark", třeba u skladby "Hell on The Earth" či minimálně u dalších tří si dokážu představit, že to budou koncertní hity. Postupným poslechem vnímavý posluchač pochopí nejen pevnou kostru songů, ale i další vrstvy melodií, které z nich dělají skvostnou kompozici. Byť celková stopáž se zdá neúnosná - plocha hodiny a půl na deset položek se v tomto gardu zdá sebevražedná -, přistoupíte-li na hru autorů, jste královsky odměněni. Už první trio písní nastolí atmosféru, která se prolíná celou deskou. Dá se říci, že kapela si již nemá co dokazovat a v duchu svých vzorů Deep Purple netlačí prvoplánovou rychlost riffů a energie, ale chytře ji ukrývá pod rouškou progresivního rocku do své tvorby, aby možná vytvořila svou vlastní hutnou odnož tohoto stylu. Netřeba "Senjutsu" hned odsoudit. Ano, i já jsem to udělal. A hluboce se omlouvám, neboť se mi zdá mnohem lepší a propracovanější než předchozí dvě studiovky. Skalní fandy možná ničím nepřekvapí, u mě ale roste s každým dalším poslechem. Jednoznačně váhám mezi 8 a 9/10. Up the Irons!Produkce (Ijon, 13.09.2021 08:54) Reagovat
Bohužel mám jedno už skoro tradičně problém se zvukem. Hudba Maiden je vcelku unikátně dynamická a připadá mi, že to Shirley pořád nedokáže zachytit, jakoby byl spokojený, když se ručička opírá trvale o pravý kolík. Už minulé album je mnohem poslouchatelnější jako živák, tady je zvuk zase únavný. Aspoň tedy ale ubyla spousta vrstev, člověk slyší pěkně všechny nástroje a bohužel občas zase i klávesy. Občas mi některé skladby přijdou zbytečně natahované opakováním celých pasáží. Ale jinak je to výborné album se spoustou nápadů, skvělými sóly a melodiemi.
Re: Produkce (hynekhynek, 14.09.2021 15:54) Reagovat
Bezva postřeh.
Říkal jsem si,že je to podobné tomu jak mně nadává žena.
Už to mám!
Díky.
HH
Palec hore (makrelaman, 13.09.2021 09:05) Reagovat
Keď tento album počúvate bez zaujatosti a neustáleho obzerania do minulosti otvorí sa vašim ušiam klenot. Treba sa zmieriť s tým že najúspešnejšie obdobie majú Maiden za sebou a už nikdy nemôžu zopakovať Powerslave alebo Number Of The Beast. Oproti AC/DC ktorí hrajú stále tú istú pesničku (vôbec mi to nevadí) tu vidieť určitý vývoj. Od iskrivého perlivého vína po tichý a okrúhly ale neuveriteľne lahodný Cabernet Savignon.
Re: Palec hore (Maroš, 14.09.2021 00:23) Reagovat
Chlape, parádne si to napísal !
Re: Palec hore (Anonym, 14.09.2021 13:07) Reagovat
Presne tak. Klasické albumy od IM sú úžasné, o tom niet pochýb, ale každá kapela by sa mala vyvíjať. Harrisovci to vzali smerom k opusom, progresivite a vrstevnatosti. Aj ja to milujem! Kým majú mnohí "fanúšikovia" problém s Iron Maiden po roku 2000, mne práve táto ich stránka ulahodila. Práve veci ako Senjutsu, Book Of Souls, či Dance of Death (ktorý je pre mňa jeden z ich top albumov) sú tým, čo momentálne už nejakú dobu pre mňa znamená pojem Iron Maiden. Možno som naivný, ale veci od Brave New World sú klenoty, ktoré si nezaslúžia všetok ten hejt a posmešky len preto, že sa líšia od ich ranej tvorby. Nemožno od týchto 60-ročných džentlemanov čakať úderné a rýchle veci alebo nejakú neuveriteľnú inováciu, to proste nejde. Ja budem v šesťdesiatke rád ak sa prejdem po záhrade bez toho, aby som si v polovičke cesty nemusel oddýchnuť. Ale títo páni to valcujú ako na albumoch, tak na živákoch. Mali by sme ich ako fanúšikovia obdivovať a nie je ich neprávom kritizovať.
Tweet