Mando Diao hecovali Hradec k zbláznění, německé euforii se ale nepřiblížili

Mando Diao měli údajně přijet do Prahy v rámci aktuálního turné, nakonec ale vzali zavděk i rolí headlinerů hradecké hudební přehlídky. Na rozdíl od Måneskin nejsou tak divocí, mají už své roky a - ruku na srdce - jejich největším tahákem nebyl ani tak jejich jediný všeobecně známý hit, ale spíše naděje v to, že přitáhnou více návštěvníků od našich německy mluvících sousedů. Právě tam se totiž už řadu let těší ohromné popularitě a festivaly si je píšou největšími písmeny, zatímco jinde v Evropě to žádná velká sláva není. Jsou tak v podobné roli jako dánští Volbeat. A ano, němčinu jsme v Hradci Králové slyšeli, byly to ale spíše jen ojedinělé případy.

Dvacetiminutové zpoždění nepotěšilo, párty to ale byla spíše pro uši. Hudba, jakou pánové tvoří, zapadá do pop-rockového formátu běžných rádií, a tempo tak není příliš vysoké. Místy to připomínalo atmosféru, jakou jsme u KB stage zažili před pár lety, když tam hráli Manic Street Preachers. Příjemná, ale v zásadě nevzrušivá poslechovka.

O to divněji proto působilo neustálé hecování ze strany Björna Dixgårda k většímu křiku, které už brzy bylo trochu protivné. Dobré kapely nepotřebují fanoušky povzbuzovat, ti jim tu energii vracejí sami a rádi. Stejně tak nepotěšilo, když zpěvák zkazil úvod "Hippie Son", a aby to skryl, vystoupení zastavil a hodil to na lidi, že dostatečně netancují, aby mohl začít zase od začátku.

Druhá půlka setu byla naštěstí lepší. Došlo například na vynikající kousek "Long Long Way", což je po dlouhé době hit, jaký by jim záviděli i Imagine Dragons. Věrné příznivce potěšil letitý singl "Gloria" a úplně všechny pak nakonec samozřejmě prodloužená verze "Dance With Somebody". Bohužel ale zazněla bez ikonických smyčců.

Jako celek to byl ve výsledku fajn koncert, ale všichni asi víme, že už jsme na Rock for People měli lepší headlinery.