Ne že by byly Ledárny špatným areálem, to ani náhodou - je to přesně naopak. Přesto se však frýdecko-místecká parta předvedla se show, kterou bychom očekávali spíše v halách typu Forum Karlín a větších. A pokud to ještě nevíte, do outůčka se už na příští podzim kapela chystá.
Live: Mirai
místo: Ledárny Braník, Praha
datum: 11. srpna 2021
setlist: Chci tě mít do rána, Pojď, zapomenem, NĚCO!!!, Chci tančit, Cesta z města, Volám, Pojď ke mně blíž, Anděl, Když nemůžeš, tak přidej, Bad Guy (Billie Eilish cover), 365, Yahoda, Souznění, I přes to všechno, Hometown, ØTCHI, Když nemůžeš, tak přidej
Fotografie je pouze ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.
Mirai vyrostli. Pamatuju, když jsem je viděl poprvé. V Brně. Na jejich prvním Majálesu. Tehdy připomínali baby verzi
Kryštof, čerstvě se přejmenovali a spolu s
Nebe nebo Slzou se objevovali v článcích na téma
"budoucí hvězdy českého popu". K nim měli tehdy daleko. Ten koncert byl o ničem. Nevýrazný. Bez nosných písniček. Bez charismatu. A i když se jejich postupně rostoucímu seznamu hitů dařilo dobývat rádia, vlastně jsme se pořád v zásadě míjeli.
Loni ale zahráli v Letňanech na Letokruhu. Měli kostýmy, promyšlenou dramaturgii a snažili se, aby to byla show. A ono jo. To už se mi líbili. Hudebně tolik ne, na to jsou jejich refrény až moc vlezlé a zůstávají v hlavě nepříjemně dlouho. Ale ten koncert měl něco do sebe.
A teď? Teď už si brousí zuby na haly. Vyprodaný areál Ledáren Braník přivítal před půl devátou takřka hotovou kapelu. Starší singly sice pořád ještě tahaly za uši a už už by je mohl nahradit nový materiál, ale příjemné bylo, že i když nejste skalní, chytáte se. Rádiové hity se střídaly stejně rychle jako koncertní propriety a cílem bylo předvést něco takřka v každé písničce. Tak to přece dělají
Coldplay. Barvičky, optimismus, práce s diváky. A ono to fungovalo.
Pokud lze koncertu něco vytknout, tak slabší nazvučení, kdy třeba v "Souznění" nešlo Miraiovi rozumět. A také i jeho samotný vokální přednes. Zpěvák s velkým rozsahem z něj asi nikdy nebude, bylo by ale fajn, kdyby se zaměřil na artikulaci a polykání koncovek. Tu a tam jsme totiž v publiku rozuměli jen refrénům.
Jinak to ale byla velká show. Dvojici mužů ve skafandrech s plamenomety střídaly vystřelovací role, v "Yahodě" se frontman s fanynkou projeli na nafukovacím ovoci na lidech, došlo i na mexickou vlnu nebo na společný dřep s výskokem v úplném závěru. Viděli jsme ohněm plápolající bubenické paličky v jedné z nejlepších písní "ØTCHI", z publika vylezl na stage Kazma, zahopkal si s diváky a pak Miraiovi Navrátilovi s celou skupinou popřál k narozeninám.
Střídaly se aranže, hudební žánry i klíčové nástroje. Pochvalu zaslouží houpavější "Pojď ke mně blíž" i "Volám". Trik s akustickým začátkem "Anděla" na malém pódiu u zvukaře a celokapelovým finišem z hlavního pódia pořád funguje. Celé kvarteto s diváky čile komunikovalo a postupně se blížilo do očekávaného vyvrcholení s napodruhé zahraným největším hitem.
Uteklo to. I to bývá známka dobrého koncertu. A tento dobrý byl. Těžko říct, zda by stejně dobře fungoval, kdyby svět byl normální a lidi se nebáli sedat si vedle sebe v tramvajích.
Mirai ale připomněli, že je fajn chytnout se s ostatními kolem ramen a skákat spolu sem a tam. A i když trefně připomněli, jak si před pár dny český premiér udělal nechutné promo z fotky na koncertě
Ewy Farné, pomáhali svými jednoduchými, radostnými texty zapomínat na všední starosti. Spojovali. A ten bezstarostný optimismus přenášeli dál. Tu a tam nějaký ten pestrobarevný zážitek potřebujeme všichni. A ten tihle pánové umějí.