Powerwolf se na "Call Of The Wild" topí ve vlkodlačím klišé

Tematicky tedy nic moc originálního. Ale budiž. Fanoušky jejich výklad různých legend o lykantropii neboli přeměně člověka ve vlka bude nepochybně bavit. Jedna z těch nejznámějších legend - o Gévaudanské bestii - je zpracována v písni "Beast of Gévaudan". Svižné hitovce, postavené na powermetalových kytarách a zejména pak na teatrálním vokálu Attily Dorna. Jenže to samé lze říci vlastně o všech skladbách na "Call Of The Wild". Z řady vyčnívá snad jen Irskem ovoněná pecka "Blood for Blood (Faoladh)".

Powerwolf jsou technicky a zvukově vytříbení a profesionální. Mají dobrou vizáž, která metalové obci lahodí, poslední nahrávky (včetně novinky) mají dynamický zvuk, který s jejich bombastickými aranžemi výborně souzní, a nechybí jim schopnost napsat hit ("Faster Than the Flame" či "Call of the Wild"). Opět se prakticky vyhnuli baladám a sypou jeden svižný song za druhým. Potud by bylo všechno v pořádku, kdyby ovšem jejich tvorba tolik nepřipomínala kolovrátek produkující pouhé variace několika nápadů. Předchozí počin "The Sacrament of Sin" slavil velký úspěch a popostrčil kapelu k samému vrcholu popularity. Novinka zavedený vzorec víceméně jen recykluje, a je tedy na každém posluchači, do jaké míry to autorům bude tolerovat.