Peter Gabriel nepatří zrovna k umělcům, kteří nás svými novinkami oblažují v rozmezí jednoho dvou let, spíše naopak, na jeho novou řadovou desku s titulem "Up" byli jeho fanoušci nuceni čekat deset let (nebereme-li v potaz spíše soundtrack "Ovo"), stejná situace je samozřejmě i s jeho živými koncerty - i zde dochází k téměř desetileté odmlce s výjimkou občasných vystoupeních na benefičních akcích.

Jelikož se řadím k opravdu velkým fanouškům Petera Gabriela, začal jsem již minulé září společně s vydáním nové desky tušit, že je na spadnutí i celosvětové turné. Jeho první část probíhala v průběhu podzimu v Americe, přičemž na duben až červen byly neustále upřesňovány evropské koncerty - jak je ovšem stále častější, Česká republika se v seznamu neobjevila (z východního bloku pouze polská Poznaň). Z toho důvodu jsem společně s několika dalšími kamarády objednali lístky na koncert do Berlína a podnikli za Peterem společnou výpravu.

Koncert byl umístěn do Velodrom arény, která poskytuje prostor odhadem pro 6 -8 tisíc lidí, všechna místa k sezení i ke stání byla nakonec vyprodána. Otáčecí pódium bylo umístěno uprostřed haly, díky čemuž všichni diváci dostávali v průběhu koncertu spravedlivé příděly Peterovy tváře i zad. Na rozdíl od minulého turné byla dvě pódia umístěna nikoliv horizontálně, ale vertikálně - tzn. na větší kruhové bylo spouštěno menší, což umožňovalo celou řadu zajímavých efektů.

Přesně v 19:30 uvedl Peter osobně v němčině (což byl k mému nemilému překvapení jazyk večera) předskokany - zajímavou skupinu z Uzbekistánu, název bohužel nevím. Kratší setlist trval asi 35 minut a rozhodně nenudil, publikum příjemně rozehřál, ale bylo jasné, že celá hala netrpělivě očekává hlavní hvězdu večera. Ta se zjevila ve 20:30 nejprve sama a hned na úvod potěšila německé fanoušky písní "Here Comes The Flood" zpívanou v němčině. Během ní si mohli skalní fanoušci začít zvykat na nový image svého přece jen již stárnoucího idolu - kdysi tmavé vlasy vystřídala pleš, černá bradka se proměnila ve sněhobílou. Ovšem to byl asi tak jediný rozdíl oproti dřívějším létům, co se týče hlasu, je stále Peter ve výtečné formě, neztratil ani nic ze svého charisma a hned od úvodních momentů měl celou halu zcela ve své moci.

Po první skladbě se již objevila doprovodná kapela - z původních muzikantů, kteří s Peterem hráli v průběhu Secret World Tour (výtečný záznam vyšel nedávno na DVD), zbyl pouze Tony Levin (baskytara) a David Rhodes (kytara). Ženské vokály nyní obstarává Peterova dcera Melanie, kytaru a píšťalu Richard Evans, klávesy rozpustilá dívčina s copánky Rachel Z a bicí Ged Lynch. Kapela nasadila hned od začátku tvrdou notu - otevírací skladbu z nového alba "Darkness". Tvrdé metalové pasáže se střídají se zasněným Peterovým hlasem a na úvod asi ani nešlo vybrat lepší skladbu. Téměř každou následující písničku Peter uvedl mluveným slovem v němčině, vše ovšem četl z přiložených kartiček. Takto uvedl i starší píseň "Red Rain", která tentokrát zazněla v rychlejším tempu. Jako první vrchol večera bych určitě vyzdvihl následující "Secret World" - perfektně našláplá verze s tanečním spodkem doprovázená blikajícími stroboskopy a Peterem rotujícím s roztaženými pažemi roztančila spolehlivě celou halu. Následovalo zklidnění v podobě novinky "Sky Blue", během níž pokleslo poprvé horní pódium a připravilo tak půdu pro první z vizuálních překvapení, kterými Peter na svých koncertech nikdy nešetří. Během skladby "Downside Up" (Vzhůru nohama) se Peter spolu se svou dcerou nechali pomocí speciálních popruhů zavěsit naspod pódia a hlavou vzhůru chodili kolem dokola, přičemž samozřejmě i nadále pokračovali ve zpěvu! Další na seznamu skladeb byl první singl z nové desky "Barry Williams Show", který pranýřuje současný trend televizních reality show. Během funkově laděné skladby Peter ovládal na vrchním pódiu pojízdnou kameru a zabíral diváky, kteří tak mohli vidět své zvětšené tváře na některém z promítacích plátnech. Ke konci se nahrávka zvrhla v mimořádný rockový nářez, který přešel do další skladby "novinkového" dvojbloku, druhého singlu "More Than This".

Uvolnění přišlo v podobě klasické "Mercy Street", kterou uvedli všichni muzikanti v podobě vydařeného hlasového kvintetu. Poté se již Melanie usadila do přinesené loďky, kapela rozesadila na rotující pódium a za ponurého osvětlení rozvlnila tato tajemná, uklidňující skladba celou halu. Následovala druhá připomínka alba "Us" v podobě singlu "Digging In The Dirt", provedeného opět v tvrdší podobě - během ní se divákům naskytl pohled na zvláštní kulatý objekt zavěšený několik metrů nad pódiem. Ten byl poté spuštěn na pódium a teprve nyní diváci poznali, že se jedná o dutou gumovou kouli o velikosti 3-4 metrů, v níž se nachází ještě menší koule velikosti dospělého člověka (používá se např. během riskantního sportu, kdy se člověk v ní umístěný kutálí z kopců). Zatímco se v ní Peter připravoval, začínala asi nejtanečnější skladba z jeho produkce, aktuální singl s názvem "Growing Up". Ten spolehlivě roztancoval všechny diváky, zatímco Peter nevázaně "blbnul" uvnitř koule. Postupně v ní skákal do rytmu, chodil kolem celého pódia a nakonec i "naháněl" své spoluhráče. Před jeho výkonem opravdu smekám, protože zvládl celou skladbu uzpívat a ještě nesjet z relativně malého pódia do diváků. Rozhodně druhý vrchol celého koncertu.

Dalším kouskem v produkci byla neznámá skladba s názvem "Animal Nation", rockovější píseň s rozpustilým refrénem o inteligentním životě vůkol nás zanechala v divácích především povedený "opičí" popěvek, který se stal pro zbytek koncertu komunikačním prostředkem celé haly s kapelou. Klasický kousek v podobě "Solsbury Hill" doprovodil Peter zpěvem z jízdního kola, na kterém po celou skladbu objížděl kulaté pódium. I když si podobné megahity skalní fanoušek doma nepustí a i na koncertu by si je rád odpustil ve prospěch zajímavějších nesinglů, nakonec spolehlivě fungují a několikrát jsem se přistihl s rukama nad hlavou a hlasitým zpěvem v hrdle. To samozřejmě platí i pro následující "Sledgehammer", během něj si Peter oblékl vestu s žárovkami, která poté ve tmě světélkovala podobně jako v závěru legendárního klipu k této skladbě.

Po skočných skladbách byl čas na něco náročnější produkce - hudebně třetí vrchol v podobě nejsilnější skladby aktuálního alba "Up", filharmonické "Signal To Noise". V koncertním provedení přibylo rockovějších kytar, ale to skladbu učinilo ještě naléhavější, intenzivnější, snad díky delšímu vygradování celé skladby. Nádherné provedení, během níž musela běhat každému v hale husí kůže po zádech. Během ustupujícího konce postupně odešla celá kapela - pouze bubeník vytepával základní rytmus a zajížděl dovnitř pódia, čas vytleskat první přídavek.

Ten nastal po krátké přestávce v podobě legendární (zakončovací) skladby "In Your Eyes". Podobně jako na minulém turné i zde šlo o desetiminutovou verzi, které se zúčastnili kromě základní kapely i předskokané. Po jejím skončení nás ovšem nemile překvapilo, že namísto dvou tří přídavků pódium osiřelo. Bouřlivým vytleskáváním a vydupáváním jsme si ještě vyprosili závěrečný intimní přídavek v podobě "Father, Son" provedený pouze Peterem a Tonym Levinem na basu a poté již nastal definitivní konec koncertu - ukončený tradičním šokem v podobě nesmlouvavého rozsvícení všech světel v hale.

Teprve nyní jsme pohledem na hodinky zjistili, že ten úžasný večírek trval dvě a půl hodiny čistého času, ve skutečnosti utekl jako hodina! Na vlnách euforie jsme se vydali na pětihodinovou jízdu směrem ku Praze. Ale všichni s perfektním pocitem, že to stálo za to.

Peter Gabriel, Berlín, Velodrom aréna, 27.4.2003

(Autorem článku je Radek Suchý.)