Kolem formace Forgotten Silence se už dnes vznáší tajuplný opar kultu. Málo vystupující kapela si za téměř třicet let existence prošla nejedním stylovým zvratem a to z ní dělá jeden z nejhůře uchopitelných spolků, který česká metalová scéna nabízí. Historii této skupiny shrnuje kniha "Syndrom zapomenutého ticha".
Publikace, celým názvem "Diagnóza 1993/2020: Syndrom zapomenutého ticha" je oficiální kronikou jihomoravské formace, která se od death-doommetalových inspirací přenesla přes ambientní období s inspiracemi ve world music až k progresivnímu rocku (a to její hudební vývoj ještě celkem redukujeme). Těch zatáček a vývojových i personálních zákrut je na cestě skupiny
Forgotten Silence spousta, její příběh je tak ideálním námětem pro knihu.
Jejím základem jsou rozhovory novináře Lukáše Hořínka s basákem a vůdčí osobností Alexandrem Nováčkem, které pravidelně vycházely na webu FobiaZine. Knižní podobu si pod svá křídla vzalo vydavatelství MetalGate.
Vzniklo tak více než třísetstránkové plnobarevné dílo, které formou vyprávění současných i bývalých členů kapely či osob z jejího okolí zachycuje její vývoj. Zvolená forma pseudorozhovoru, v němž je Lukáš Hořínek pouze moderátorem či příležitostným glosátorem, je funkční, má ale i své slabiny. Výsledek totiž místy působí jako
slepení jednotlivých odpovědí na stejnou otázku, v nichž se po odstavcích střídají jednotliví aktéři, v nichž ale nakonec schází jakési vnitřní propojení.
Jakkoliv mají Forgotten Silence vnitřní energie na rozdávání, do stránek publikace se jí mnoho neotisklo. Vhodnější by možná byla klasická hudební biografie opřená o citace. Z moderátora by se stal autor a vše by získalo pevnější zakotvení i možnost prohloubení kontextu.
Na chronologicky pojaté povídání, rozdělené do kapitol podle jednotlivých alb, navazuje detailní pohled na nástrojovku skupiny a také kompletní texty i s komentářem. Škoda jen, že jsou přímo přeloženy do češtiny, a nenajdeme tak zde jejich původní podobu. Kladem, kromě informační nasycenosti, zůstává také bohatý obrazový doprovod.
Ne vždy je autentické vyprávění tou nejlepší cestou, jak shrnout historii oblíbené kapely. Obzvláště když je výsledkem text na papíře. V mnoha ohledech pečlivá kronika
Forgotten Silence se tak ve výsledku bohužel trochu drolí. Jako obohacení v oblasti hudební literatury - a obzvláště orientované směrem k metalu a obecně vzato tvrdším žánrům - ale funguje velice slušně.