Dojde-li v diskuzi na největší milníky v oblasti nahrávání a práce ve studiu, dříve nebo později zaznějí jména dvou desek: "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" od The Beatles a "Pet Sounds" od The Beach Boys. Druhá jmenovaná, perla zvukové magie a opus magnum Briana Wilsona, se stala tématem dalšího dílu cyklu Slavná alba.
Příběh nahrávky "Pet Sounds", to není ani tak příběh kapely
The Beach Boys jako spíše její vnitřní síly jménem
Brian Wilson. Nenápadný hudební génius byl od počátků existence skupiny její hnací silou. Zpěvák, koncertní baskytarista a hlavně autor, který stojí prakticky za všemi skladbami této americké formace.
"Brian je hudební vizionář," popisuje svého spoluhráče Al Jardine a dodává:
"Totéž vizionářství se u něj ale projevuje i ve společenském kontextu. Vidí věci, jež my ostatní nevidíme, slyší to, co nikdo další neslyší. Jde o mimořádnou osobnost. V hlavě má zabudovaný nějaký speciální přijímač." A bubeník Hal Blaine, který s Wilsonem pracoval na natáčení "Pet Sounds", doplňuje:
"Svůj talent si nikdy neuvědomoval. Podle mě mu to nedošlo dodnes."
The Beach Boys dokázali přesně vystihnout uvolněného bezstarostného ducha šedesátých let, doby, která ještě nebyla
zatížená válkou ve Vietnamu, hippies a psychedelickými drogami - byť v žádném případě nelze pominout nesmírný vliv, který tohle všechno na populární hudbu mělo.
Bratři Brian, Carl a Dennis Wilsonové, jejich bratranec
Mike Love a spolužák Al Jardin vnesli do pop music témata, na která se tehdejší kalifornská mládež pochopitelně chytala: surfování, sluncem ozářené pláže, holky, stylové bouráky či bezstarostnost a navrch přidali okamžitě rozpoznatelný zvuk postavený na dokonalých vokálních harmoniích. Hity jako "Surfin' ", "Surfin' U.S.A." nebo "Surfin' Safari" (ne, ve všech skladbách není v názvu surfování…) byly v jádru rokenrol, ale obohacený právě o originální sound, částečně snad inspirovaný folkovými kapelami, které tehdy Brian poslouchal.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, ale život na cestách pro introvertního Briana nebyl. V prosinci 1964 utrpěl v letadle panickou ataku a v lednu následujícího roku oznámil, že s koncertováním končí a bude se plně soustředit na komponování a práci ve studiu. Bolavý krok pro zbylé členy (přišli o basáka a podstatnou část své vokální harmonie) však byl zásadním a pozitivním krokem pro vývoj populární hudby. Wilson se totiž stal jedním z prvních, snad ještě s Philem Spectorem, pro něhož se studio stalo hudebním nástrojem.
Tohle rozhodnutí mu rozvázalo ruce a umožnilo mu odstřihnout hudbu The Beach Boys od surfové estetiky. S odstupem času se ukázalo, že to bylo rozhodnutí správné, zpočátku ovšem nesklidilo nadšení ani u kolegy Mikea Lovea, ani u vydavatelství Capitol Records. Podle nich se skupina měla držet toho, co funguje, a nesnažit se měnit svůj zvuk.
Na druhou stranu lidi z labelu dali Brianovi prakticky neomezený rozpočet a volnou ruku. A to natolik, že mu povolili dosud nemyslitelné - natáčet i v jiných studiích, než která vlastnilo vydavatelství. První experimenty si The Beach Boys
dovolili na albu "The Beach Boys Today!", pokusy zde naznačené pak dotáhli k legendární dokonalosti na "Pet Sounds". Psal se rok 1966.
Podstatným spolupracovníkem Briana Wilsona se stal textař reklamních znělek Tony Asher, který má výrazný podíl právě na změně tematiky songů. Už žádné surfování a pláže, ale hlubší ponor do duše a introvertnější písně, promyšlené do posledního detailu.
"Chvíli trvalo si na nový materiál zvyknout," vzpomínal Al Jardin.
"Nebyla to hudba, na kterou by se nutně dalo tancovat. Spíše hudba k milování."
Podle Briana mělo být nové dílo komplexním prohlášením, podobně jako v roce 1965 vydaná deska "Rubber Soul"
The Beatles, v níž se zhlédnul.
"Nechtěl jsem je kopírovat, ale být tak dobrý jako oni. Nechtěl jsem hrát stejnou hudbu jako oni, ale dostat se na jejich úroveň." Ostatně při prezentaci "Pet Sounds" v Londýně si
John Lennon a
Paul McCartney nechali celou kolekci dvakrát v soukromí přehrát, načež autor "Yesterday" označil závěrečnou křehkou baladu "God Only Knows" za nejlepší píseň, která kdy byla napsána.
Výsledek byl tak
jiný, jak jen mohl být. Wilson se ve studiu obklopil tehdejší špičkou mezi studiovými muzikanty, skupinou, které se přezdívalo Demoliční četa. "Pet Sounds" si zachovaly charakteristické vokální harmonie, jen o poznání propracovanější a složitější. Zvuk obohacovaly takové vychytávky jako připínáčky zapíchané do kladívek klavíru (vytvořily onen charakteristický zvonivý zvuk), zdvojování či ztrojování nástrojů, orchestrální pasáže nebo inspirace z klasické hudby. Vše, co si Brian Wilson zamanul, to se muselo realizovat.
"Brian připomínal kombinaci hipstera s nějakým slavným britským generálem, co si zakládá na disciplíně," popisuje Bruce Johnston, muž, který zaskočil v
The Beach Boys v době, kdy se Brian zavřel do studia.
"Byl neústupný, od každého vyžadoval, aby pracoval na maximum," dodává.
Přízeň publika si ale novinka získávala jen velmi pozvolně. Album "Pet Sounds" se nedostalo na očekávaná první místa hitparád, což vydavatelství šokovalo natolik, že krátce poté vydalo ještě kompilaci největších hitů, aby
zalepilo díry v očekávaných tržbách. Trvalo dlouhých dvacet let, než deska získala platinový status. Pozici mezi nejzásadnějšími - a nejlepšími - nahrávkami historie rocku jí ale dodnes nikdo nesebral.
Detailní pohled do zákulisí natáčení "Pet Sounds" nabízí další díl cyklu BBC Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 23. dubna. Za týden přijde na řadu odložený díl o debutu formace The Doors.
Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.