Phil Collins šel s "Face Value" s kůží na trh. A uspěl

30.01.2021 09:00 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

V těchto dnech slaví Phil Collins sedmdesátiny. Další část pravidelného cyklu Slavná alba, který vzniká ve spolupráci s ČT art, jsme proto věnovali jeho sólovému debutu "Face Value", který vyšel v roce 1981 a sklidil značný - a pro všechny zúčastněné poněkud překvapivý - komerční úspěch.
Phil Collins - Face Value
© Wikimedia Commons
Na konci sedmdesátých let se Collinsovi i přes všechny jeho snahy rozpadl vztah s manželkou a následoval rozvod. "Měl jsem ženu, dvě děti a dva psy a najednou mi nezůstalo nic. Takže jsem měl spoustu času," konstatoval později sám tehdejší zpěvák a bubeník prog-rockových Genesis.

Budoucí album "Face Value" je tak výsledkem snahy jednak zabavit se v době, kdy měla jeho domovská skupina pauzu, jednak najít kreativní způsob, jak se vzpamatovat z následků rozvodu. I z tohoto důvodu je deska obecně vzato považována za kolekci smutných písní, dost prostoru ale zůstává i na naději a změnu k lepšímu (Collins si ostatně v době natáčení našel nový vztah). I tak je ale "Face Value" velice osobní nahrávkou, která odráží a konzervuje určitý úsek autorova života.

Phil Collins se ve svém domácím studiu (jež si mimochodem zřídil v ložnici) obklopil syntezátorem Prophet-5, bicím automatem Roland CR-78 a osmistopým magnetofonem. Cílem nebyla dokonalá kvalita. "Když jsem si to, co jsem natočil, po sobě přehrával, zjistil jsem, že je tam natočený zvuk lednice nebo zvonění telefonu. Byl jsem do toho tak ponořený, že jsem si to ani neuvědomil," vzpomínal po letech.

S ohledem na to, že je sám bubeník, bylo přinejmenším zvláštní použití bicího automatu, který se stal jedním z poznávacích znaků nahrávky a valnou měrou se podílí na její atmosféře. "Živého bubeníka prostě hrát něco pořád dokola po čase přestane bavit. A taky jsem chtěl experimentovat s barvami zvuku," popisuje rodák z Chiswicku a přidává i vysvětlení zvláštních textů: "Šlo mi hlavně o to, jak to zní, vůbec jsem netušil, o čem to vlastně zpívám."

Poprvé v kariéře ležela veškerá zodpovědnost za dílo na Collinsových bedrech. V Genesis byl součástí týmu, tady kopal jen sám za sebe, zároveň měl ale i velkou míru svobody. Ve výsledném zvuku je tak například nepřeslechnutelná dechová sekce, o specifický zvuk "The Roof Is Leaking", což je mimochodem jediný song na desce, který nevypráví o autorových pocitech, se postaral kytarista Eric Clapton. Vedle něj se v několika písních objevil i vynikající baskytarista Alphonso Johnson z fusionjazzových Weather Report - postaral se mimo jiné o nosnou basovou linku v "This Must Be Love" - nebo indický houslista L. Shankar.

Výsledkem je jemná nahrávka plná jednoduchých melodií. Na popovém základě se prolínají inspirace dobovým r'n'b a funkem s prog-rockovými instrumentálními kusy ("Droned"), přepracovanou a zrychlenou skladbou "Behind The Lines", která vyšla o rok dříve na studiovce Genesis "Duke", nebo coverem The Beatles "Tommorow Never Knows".

Že se jedná o vysoce osobní počin, se zpěvák pokusil podtrhnout i přebalem. "Byla to pro mě velice osobní nahrávka. Šlo o můj život, mou muziku. Fotku na obalu někteří brali jako projev egoismu. Ve skutečnosti šlo o to, abych se posluchači co nejvíce přiblížil, aby mně viděl málem až do hlavy," popisuje. Motiv jeho tváře pak v různých podobách zůstával na všech jeho sólových řadovkách až do "Dance Into The Light", kdy jej nahradila jiná fotografie a běžná typografie.

První singl "In The Air Tonight" vyšel v lednu 1981, o měsíc později následovalo celé album. Velice rychle se vyšplhalo na první místo žebříčku v Británii a v Kanadě, ve Spojených státech se umístilo v první desítce. Reakce publika byla ve shodě s kritikou, která si libovala zejména v mnohostrannosti hudební podoby díla.

Svou sólovou kariéru odstartoval Phil Collins velkolepě, ale navzdory tomu souběžně působil se svými spoluhráči v Genesis, které opustil v roce 1996. Jejich první reunion se uskutečnil v roce 2007, další je v plánu, pokud okolnosti dovolí, na konec tohoto roku.

Detailní pohled do produkčního zákulisí vzniku "Face Value" nabízí další díl cyklu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 29. ledna. Další dva týdny bude pořad k dispozici v archivu České televize. Za týden se série zaměří na "Dark Side of the Moon" kapely Pink Floyd.

Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY