© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Vaše nové album se jmenuje "Jedna nula". Kdo vyhrál?
Mardoša: Ještě nevím, každopádně my jsme si s deskou vyhráli dost.
Milan: Vyhráli jsme sami nad sebou...
Dušan: Záleží, jestli se na to člověk dívá z pohledu domácích, nebo hostů.
Pracujete zde s konceptem jedniček a nul: název se opírá o číslice binární soustavy a digitální svět, ale také o to, že se jedná o desátou studiovku. Bylo toto jméno dokonale promyšleným konceptem, nebo jste ho vymysleli až v průběhu dokončování desky?
Mardoša: Platí to druhé, název jsme vymysleli až na konci.
Milan: Nicméně je to samozřejmě dokonale promyšlený koncept. Někdy si na něj musíte chvíli počkat, ale ono to přijde.
(smích)
© Salim Issa Má ještě nějaký skrytý význam?
Mardoša: Možná ještě nějaký objevíme.
Milan: Z toho, co tu ještě nezaznělo, se nám jeví jako důležitý aspekt taky určitý kontrast. Nula symbolizuje
nic a jednička
něco. V textech se nám to taky proplétá. Většina - menšina, prázdnota - přeplněnost světa, ticho - informační zahlcenost, samota - společnost, legrace - smutek, gender - Fender, ...
(smích) a tak bych mohl pokračovat.
Dušan: Vypnout - zapnout třeba.
Jaký vůbec máte vztah k digitálním technologiím?
Mardoša: Mnohoznačný, řekl bych. Chvílemi obyčejně uživatelský, chvílemi fascinovaný, někdy frustrovaný, jindy inspirativní. A jako rodičové občas autoritativní, ovšem bezmocný.
Milan: Digitální technologie jsou už plnohodnotnou součástí našich životů. Někdy si říkám bohužel a někdy zase bohudík. Čas nám ukáže, co převáží, ale trochu se bojím, že to první.
Dušan: Snažíme se s nimi mít přátelský vztah, plný vzájemného respektu.
Tata Bojs
Historie Tata Bojs se datuje k roku 1988. Zakládajícími členy jsou Marek Huňát alias Mardoša a Milan Cais, celek dotváří Vladimír Bár, Jiří Hradil a Dušan Neuwerth. Mezi nejvýraznější počiny z jejich diskografie se řadí nahrávky "Biorytmy", "Futuretro", "Nanoalbum", "Kluci kde ste?", "Ležatá osmička" nebo "A/B". V poslední době oprašovali reedice prostřednictvím vinylů. Svoje třicetiny oslavili speciální výstavou, jejíž základní myšlenkou bylo nahlížení minulosti optikou současnosti. Expozice byla rozdělena do deseti kapitol, které mapovaly jednotlivá časová období formace. Tři dekády shrnuje i souhrnná kniha "Tatalog". Koncem listopadu vydali již desátou řadovou desku "Jedna nula" a aktuálně připravují dokument sami o sobě.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Ví se, že je pro vás důležité, aby deska měla silný a nosný nápad, pak už si s tím můžete hrát, jak chcete. "Jedna nula" je hravá dost. Na jakých nosných kamenech stojí?
Mardoša: Základní nosné kameny jsou samozřejmě silné písničky. Bez nich se to zbortí. Takže tudy vedla naše snaha. Vím, že to není nic objevného; sestavit dobré album ze špatných písniček by bylo možná originálnější. No, můžeme se nad tím zamyslet.
Milan: Zajímavé je, že se pořád potvrzuje, a to vnímám silně i ve vizuálním umění, že jedna skladba nebo jeden obraz, socha může mít jinou vypovídací hodnotu, než když je potom zasazená do nějakého celku spolu s ostatními. Děláme sice songy samostatně, ale vždycky nad nimi přemýšlíme jako nad součástmi většího celku, jakým se pak stane album. Každopádně to, jak se to povede do sebe zaklapnout, zjistíme vždycky až na konci.
Novinka nemá jednotný příběhový koncept. V předchozím rozhovoru mi ale Mardoša prozradil, že se vám na každé studiovce nějaká ta červená nitka objeví, i když třeba přerušovaná, a že to ale většinou zjistíte až v závěrečné fázi prací. Stalo se to i tentokrát?
Mardoša: Svým způsobem ano. A završil to právě název v kombinaci s vizuálem alba.
Je to vaše desátá řadovka. Přistupovali jste k její tvorbě jinak?
Dušan: Přístup je stejný, jen se s přibývajícími roky snažíme využít předchozí zkušenosti, ty dobré, ale zejména ty špatné. Laťka se nepatrně, ale přesto pořád nenápadně zvyšuje. Takže jsme vůči sobě i víc kritičtí.
Mardoša: Vždycky se snažíme natočit co nejlepší desku. Takže stejně. Ale pokaždé jsme v jiném rozpoložení, vnímáme některé jiné inspirační zdroje, jsme jinak staří. Takže jinak.
Milan: Ve studiu pokaždé trochu jinak experimentujeme a to nás baví.
© Archiv interpreta Vizuál alba vychází z tématu songu "Vlasní brácha", který je o genetickém inženýrství a částečně o samotě. Můžeme si nechat vyrobit z vlasu dvojníka, svůj klon a samota je pryč. Toužili jste někdy mít dvojníka?
Mardoša: Vážně asi ne, ale ta představa mě baví. Ale obecně si stačím sám - i to je na mě dost. Na druhou stranu, když nestíhám, což je i vzhledem k mému tempu dost časté, tak bych dvojníka občas uvítal. Někdy možná i trojníka!
Milan: Tak to je ovšem šílená představa, mít v kapele tři Mardoši!
Dušan: Pošleš klona na poštu, super.
Jako vždy si obratně hrajete se slovy. Například ve skladbě "Minoritní" zpíváte, že většina z nás se někdy ocitne v menšině - jako "jedinej Pražák v šalině, jedinej outsider v sociální bublině". V jaké menšině jste se ocitli naposled? Jste raději součástí menšiny, nebo většiny? Jdete rádi s davem?
Mardoša: Já jsem například příslušník trvale se zmenšující menšiny lidí, co si alba stále rádi kupují na cédéčkách. Většina už volí download nebo spíš stream. Což ale také využívám. A co se fyzických nosičů týká, tak už jsou asi ve většině fanoušci vinylů. K těm ovšem také patřím, takže jsem součástí většiny i menšiny zároveň. To je můj styl.
© Salim Issa Dušan: Ono se to pořád prolíná a role mění (aspoň u mě), takže by na to nikdo neměl zapomínat. Většina by si měla svoji menšinu hýčkat.
(úsměv)
Píseň "Velký třesk" vznikla už vloni. Přijde mi, že jste si zahráli tak trochu na věštce a odhadli letošní rok, viz verše: "Uprostřed prázdnoty poznej svý hodnoty." Myslíte, že bylo na čase zamyslet se nad svými životy, i když nechtěně? Na jakých hodnotách stojí duch Tata Bojs?
Milan: Nijak zvlášť jsem se při psaní toho textu nad našimi životy nezamýšlel. Prostě někdy vás něco najednou napadne, odněkud to přijde a zrovna tenhle verš vnímám jako platnej nejen pro dobu covidovou.
Mardoša: Třeba nehrajeme zbytečně hod(ně) not - to je jedna z našich společných hodnot.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Anebo slova "výbuch - ví Bůh". V songu "220 Tra(voltů)" zase kombinujete 60 Hertzů a herců. Kam na ty verše chodíte? Svěřili jste se, že "Zvony" vznikaly ústřižkovou metodou. Máte nějaké další fígle?
Milan: U "Zvonů" byl inspirační pramen v té ústřižkové metodě důležitý pro začátek, ale pak už si text začal žít svým životem. Někdy stačí jedno slovo, věta a už to jede. Něco jsem měl dokonce napsané ještě předtím, byla to právě ta pasáž s praskáním zvonů. Pak se to začalo významově doplňovat. Procesy vzniku textů jsou u mne pokaždé trochu jiné. A to
"výbuch - ví Bůh" mi asi poslal sám Bůh.
(ha ha ha)
Mardoša: Asi vás zklamu, ale žádné speciální fígle na tvorbu textů nemám. Volím obyčejné přemýšlení. Někdy z toho něco vypadne a někdy ne.
Proč jsou na desce dva Třesky?
Milan: Asi proto, že je to tak široký téma, že se nám do jedné písničky nevešlo. Navíc vesmír se neustále rozpíná, takže možná budou přibývat další... kdo ví... ví Bůh…
(smích).
Zmíněné "Zvony" v sobě mají skryté politické sdělení: "Odfláknutý život Čechů potřebuje novou střechu." Koho byste rádi viděli v čele státu?
Mardoša: Nevím teď, koho bych rád viděl v čele, ale některé by člověk možná spíš viděl v cele. Ostatně až na poslední dva všichni naši prezidenti zavření byli.
Dušan: Já to sdělení spíš beru jako možné zrcadlo kohokoli k sobě samému.
Milan: Střecha je nekvalitní, navíc stará, děravá a pomalu se rozkládá. Nějací šikovní klempíři na výměnu by už byli potřeba.
© Salim Issa Není tajemstvím, že "Tajemství" neprošlo aranžérským zemětřesením. Která písnička se naopak oproti demáčům dost změnila?
Mardoša: To je docela těžké říct, protože některé začaly vznikat už před docela dlouhou dobou. Ale myslím, že například "Vlasní brácha" měl zpočátku hodně odlišnou atmosféru.
Dušan: Nejvíc verzí měl asi "Velký třesk". Měl jich tolik, že je nakonec rozdělený na dvě části.
V téhle písni zpívá Emma Smetana. (Jako by se tak vtipně uzavřel kruh s deskou "smetana" s Ahn Triem.) Byla její francouzština rozhodujícím důvodem, proč volba padla na ni?
Milan: Do jisté míry asi ano. Neznáme moc dalších zpěvaček, které takhle vládnou tímto jazykem. Francouzština se nám k náladě písničky hodila, ale chvíli jsme uvažovali i o němčině, a dokonce i o švédštině. To už by bylo s výběrem zpěvaček těžší. S touhle skladbou máme nachystané ještě takové jedno překvapení, ale to je zatím tajemství. Ještě to má čas, takže si teď Emma může slíznout všechnu smetanu.
(smích)
Emma je mnohými vnímána jako kontroverzní osobnost, byť osobně moc nechápu proč. Nebojíte se, že si tím u posluchačů zavaříte?
Milan: Při vaření se smetana používá dost, při zavařování vůbec, tak to jsme v klidu.
Mardoša: To jsem ani nevěděl, že je nějak kontroverzní! Každopádně nám nic špatného neudělala, tak jsme ji rádi oslovili. Na druhou stranu, nesleduji moc bulvár, takže mi mohlo něco utéct. Možná to vypovídá něco o tom, jaký u nás panuje klid, když i taková nekonfliktní osoba může být vnímána jako kontroverzní... Navíc se mi líbí, že je stejně stará jako my. Tedy my jako kapela a ona jako člověk. Takže jsme souputníci!
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz O dalších ženách zpíváte v písni "Spolek holek" - Shina z Longital, Suzi Quatro, Yoko Ono. Ovlivnily vás tyto ženy nějak speciálně ve vašich životech?
Mardoša: Jedna z nich je naše kamarádka, další tři osobně neznáme. Text je o tom, že je příjemné nechat se obklopovat inspirativníma ženama. Obklopovat doslova, hudebně - od monofonního záznamu až po dolby digital. Všechny inspirátorky se nám do textu nevešly, tak jsme tam nechali tyto čtyři zástupkyně, které se nejlépe rýmovaly. Je to trochu nespravedlivé, ale férové.
Dušan: Jemně navazujem na píseň "Kamarádky" z předchozí desky.
Milan: Uznáváme, že ta píseň je mírně genderově nevyvážená.
Za což byste to možná v jiných částech světa pořádně slízli... S tím částečně souvisí i to, že deska začíná "Holkou z plakátu". Existuje nějaká konkrétní předloha, od které jste se odrazili?
Mardoša: Žádná konkrétní holka ani konkrétní plakát předlohou textu nebyly. Spíš je o tom, že krása je samozřejmě krásná věc, ale může mít i podobu nebezpečné
bludičky.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Dušan: Nemusí to být jen
fyzická záležitost.
Milan: Řekl bych, že v tomhle případě ta
holka z plakátu spíš představuje nějaké společenství, které vytváří iluzi pravdy.
Vy ale budete brzy kluci z filmového plakátu. Plánujete o sobě natočit dokument. Vím, že jste měli v plánu, aby za vás hráli členové Vosto5 a aby to časově běželo pozpátku. Držíte se stále této předlohy?
Mardoša: Koukám, že jsi informovaná! Koncept filmu už je trochu jiný, ale spolupráce s Vosto5 je stále ve hře, tak snad to klapne. Projekt se v poslední době posunul hlavně v tom, že nám režii přislíbil Marek Najbrt. To jsme rádi, protože jeho filmy se nám líbí! Více asi v tuto chvíli prozrazovat nebudeme, je to ještě ve vývinu. Jen bych možná ještě upřesnil, že s nápadem na dokument za námi přišel producent Petr Koza. Nebylo to úplně tak, že bychom se rozhodli o sobě natočit film.
(úsměv)
Milan: Tento projekt je velmi spletitá a dlouhodobá záležitost. Jsem sám zvědav, do jaké podoby a hlavně zda vůbec se nám podaří to rozplést. Premiéra je zatím naplánovaná na rok 2022.
© Salim Issa Taky chystáte první český klip v augmentované realitě. Co si pod tím mám představit? Bude to normálně koukatelné, nebo bude potřeba nějakých speciálních pomůcek k jeho zhlédnutí? Ptám se proto, že jste něco obdobného dělali už na jaře - během online koncertu vznikl záznam tří písní ve virtuální realitě, který od vás pak společně se 3D brýlemi dostali zdravotnici z ÚVN ve Střešovicích, aby se trochu odreagovali.
Milan: To jsou dvě odlišné věci - augmentovaná a virtuální realita. Klip v augmentované realitě by měl vzniknout ve spolupráci se studiem BRAINZ k písničce "Minoritní". Zatím je to v procesu. Uživatelé k tomu budou potřebovat pouze stažení aplikace a chytrý telefon nebo tablet. Bude to kreativní prostředí, v němž každý může být sám tak trochu tvůrce klipu.
No, a virtuální realitu už jsme si vyzkoušeli třikrát. Poprvé v projektu chystaném speciálně pro výstavu TATA 30JS v Centru současného umění DOX, podruhé ve zmiňovaném záznamu ze streamovaného koncertu v Celetné pro zdravotníky střešovické nemocnice, aby se v první vlně covidové v práci trochu rozptýlili, a potřetí teď nedávno to bylo velmi ultimátní natáčení čtyřech písniček (tři byly z nové desky) pro takovou speciální hudební platformu s názvem GIGSY. Byla to divočina. Těšíme se na výsledek.
Mardoša: Augmentovaná realita bude i pro mě velká neznámá, ale pokud tomu dobře rozumím, nebude k tomu, na rozdíl od VR videí, zapotřebí žádné speciální vybavení. Sám jsem na to velmi zvědavý!