26.11.2020 14:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Sony Music
Patnáct let trvalo, než se kapela Midnight Oil po přestávce probrala k životu. Další tři roky jsme museli počkat, než přišel i nový studiový materiál. Ten vyšel v říjnu pod názvem "The Makarrata Project" a australská formace na něm spojila síly s řadou místních muzikantů.
Hudba a politika se společně potkávají docela často. Většinou však toto spojení skončí u prázdných proklamací a gest, z kterých má (bezpochyby) muzikant dobrý pocit, jejich reálný dopad je ale mizivý a často vede jenom k tomu, že jsou fanoušci biti za činy svých vlád nebo jde o hudbu až v druhé řadě. Čest výjimkám, například
Bobu Geldofovi a jeho akci
Live Aid. Anebo australskému
domácímu stříbru Midnight Oil, u kterých to došlo tak daleko, že v roce 2002 přerušili svou činnost, aby se jejich frontman
Peter Garrett mohl věnovat politice. Tato kariéra ale skončila, a skupina se v roce 2017 vrátila na pódia. Úspěšně objela celý svět, stavila se dokonce i k nám, na festival Colours Of Ostrava. Scházelo jediné - deska. Ta nakonec vyšla letos a opět s sebou nese výrazné politické poselství.
"The Makarrata Project", první nový materiál Midnight Oil po osmnácti letech od řadovky "Capricornia", se vrací k nosnému tématu, které
Oils asi nejvýrazněji promítli do ceněné nahrávky
"Diesel and Dust": ke vztahu bílých obyvatel Austrálie k Aborigincům a k vyrovnání se s tímto traumatem. Ostatně slovo
makarrata pochází z domorodého jazyka Yolngu a volně a přeneseně přeloženo znamená něco jako
urovnání vztahů či
uzavření míru a vykonání spravedlnosti.
"I když je to dvě stě padesát let od toho, co James Cook přistál u australských břehů, od toho, kdy byla poprvé odňata země původním obyvatelům, důsledky tohoto kroku pociťujeme dodnes," napsal Peter Garrett a doplnil:
"Tyhle songy jsou o poznání toho, že naše společná historie více než kdy dříve potřebuje vzájemné vyrovnání. A jak zaznělo v Uluru Statement From The Heart (prohlášení, které bylo vydáno v roce 2017 a Midnight Oil je podporují - pozn. red.), vstříc lepší budoucnosti musíme kráčet společně."
Z logických důvodů, majíce demonstrovat právě zmíněné propojení, nejsou
Midnight Oil na desce sami - ve všech skladbách hrají společně s hosty z řad původního obyvatelstva. A nejsou to jen muzikanti - objeví se i fotbalista, moderátor a lidskoprávní aktivista. A ačkoliv se jedná o jména v našich končinách prakticky neznámá, jsou to hosté hodní pozornosti.
Z hudební sféry se jedná převážně o písničkáře (Alice Skye, Kev Carnody či Dan Sultan), přispěl ale i rapper Tasman Keith nebo svébytný kytarista Sammy Butcher. Sestava je to pozoruhodná a láká k hlubšímu prozkoumávání. Samotní Midnight Oil však zůstávají nepřeslechnutelní, "The Makarrata Project" je stále bezesporu jejich dílo.
A zastihuje je v plné síle, kousky jako "Gadigal Land", "First Nation" či "Come On Down" mají sílu, chytlavé refrény i apelativní podtext těch největších hitů australské formace. Na druhou stranu právě v momentech, kdy se charismatický Peter Garrett stahuje do pozadí, kolekce začíná trochu skřípat. Doplatila na to zejména střední část - píseň "Terror Australia", plná velkých, ale trochu vyprázdněných slov, a "Desert Man, Desert Woman", již sice ozvláštňuje domorodý jazyk, ale jinak nemá moc čím zaujmout.
"The Makarrata Project" je důležité album, politické, s názorem a útočné na těch správných místech. Neztrácí však na hudebních kvalitách, pořád je to zatraceně dobrá muzika - až je škoda, že je jí jen něco málo přes půl hodiny. Věřím však, že
Oils ještě neřekli poslední slovo. Vždyť v průběhu natáčení vzniklo celkem dvacet skladeb...