Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Václav Neckář & Bacily - Planetárium (reedice vinylu)

Václav Neckář & Bacily: "Podej mi ruku... projdeme spolu 'Planetárium'"

Vydáno: 05.12.2020 08:30 v sekci Recenze - Tomáš Rozkovec | foto: Alan Pajer

Supraphon letos otvírá své archivy a vytahuje z nich jednu lahůdku za druhou. V říjnu třeba došlo na reedici dvojalba "Planetárium" Václava Neckáře a Bacilů. Přebal se honosí informací o nově zrekonstruovaném zvuku, a tak jsme se do desky, po více než čtyřiceti letech od původního vydání, důkladně zaposlouchali.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

Václav Neckář & Bacily - Planetárium (reedice vinylu)

Vydáno: 2.10.2020
Celkový čas: 87:26

Skladby: LP 1 - A: Planetárium - vchod, Světová výstava, Diamantová žena, Stále šťastné údolí, Potulný hráč; LP 1 - B: To se stává, Meteor, Pět světelných let, Jako kouzlem, Planetárium; LP 2 - A:Lásko tři, dva, jedna a start, Sluneční vítr, Zimní královna nejdelších nocí, Klaun a tanečnice; LP 2 - B: Hvězdné nebe nad Atlandidou, Známe ho, žádný vzor, Nejsem hvězda, První i poslední, Swingující Jupiter, Stroj času, Planetárium - východ

Vydavatel: Supraphon

Píše se rok 1977 a Pink Floyd mají své kosmické období už za sebou. Leč svojí produkcí strhli lavinu obdivovatelů a následovatelů. Zanechali za sebou zkrátka nesmazatelnou stopu. Tento jejich vliv se tak zákonitě dostal i do tehdejšího Československa a věrní pokračovatelé se začali rodit i zde. Progres 2 vedl "Dialog s vesmírem", Olympic pak snil o "Prázdninách na Zemi". Jako první s komponovaným programem však vyrukovali právě Václav Neckář & Bacily. Jmenoval se "Planetárium".

V roce 1975 měl zpěvák na kontě úspěšné album "Tomu, kdo nás má rád", které naznačilo směr, kterým by se do budoucna rád ubíral. Díky Otakaru Petřinovi začal více koketovat s rockem a tím lehce smývat nespravedlivou nálepku kluka z plakátu a zejména toho, kdo zpívá jen pro náctileté fanynky. Deska s chytrými a přemýšlivými texty Zdeňka Rytíře byla předzvěstí něčeho většího, něčeho, co mělo teprve přijít.

Neckář, Rytíř, Petřina
© facebook interpreta
Právě Rytíř byl duchovním otcem myšlenky na budoucí komponovaný program s vesmírnou tematikou. Tento nápad údajně dostal při cestě Stromovkou po návštěvě místního planetária. Zhlédl představení, při kterém se v kopuli měnilo postavení hvězd z pohledu severní a jižní polokoule. Byl udiven, jak je veškerá iluze vesmíru vlastně dokonalá, a zajímalo ho, jak celé planetárium funguje. A tak v setmělém sále pátral po nějakém řídicím centru, až spatřil velký panel a za ním drobnou dívenku s brýlemi, která páčkami takříkajíc ovládala onen celý vesmír. A hle! Nápad byl na světě.

Téma to bylo natolik silné, že se bratři Václav a Jan Neckářovi s kapelou Bacily, tehdy v čele s kapelníkem Petřinou, hned dali do práce. Nazkoušeli více než čtyřicet skladeb a z nich pak vybrali rovných dvaadvacet, o nichž byli přesvědčeni, že mohou obstát. To se však tehdejšímu vydavatelství zdálo příliš mnoho. Zástupci Supraphonu se netajili tím, že by byli raději, kdyby se materiál vešel na plochu jednoho elpíčka.

Na jejich obranu nutno podotknout, že tehdy ani ve světě, natož u nás příliš úspěšných dvojalb nevycházelo. Lze v tom spatřit i neochotu potenciálních kupců dávat za takový box celých osmaosmdesát korun československých, a to i přes to, že by na něm bylo jméno Neckáře, zpěváka, který vydal nespočet dobře prodávaných singlů. Plánovaná dlouhohrající kolekce však měla být jeho teprve třetím počinem. A ještě ke všemu se mělo jednat o nahrávku rockovou, což úplně nešlo dohromady s image interpreta a ostatně ani vydavatelství.

Nakonec ale "Planetárium" v roce 1977 přece jen vyšlo, a rovnou jako dvojalbum, což později nespravedlivě odnesl již zmíněný Progres 2, který v souvislosti s vydáním "Dialogu s vesmírem" rovněž zápasil s nedůvěrou vydavatelství. (A taktéž neoprávněně.) Měřítko úspěšnosti se ale velice rychle posunulo. Neckářovi & spol. se tehdy podařilo prodat sto dvacet pět tisíc vinylových kopií a díky svému věhlasu se deska záhy stala podpultovým zbožím.

Co způsobilo takový rozruch a zájem o koupi tehdy rockového a navíc koncepčního počinu? Rozhodně to, že se na svou dobu jednalo o výjimečné, jiné a svým způsobem odvážné dílo, a to po všech stránkách. Takových nahrávek u nás prostě v té době nevznikalo mnoho. A pak je tu samotné téma. Myšlenka uvést posluchače do planetária, nechat ho jím procházet s možností manipulovat hvězdným projektorem, a nahlížet tak do různých světů, byla jednoduše originální.

Textař Rytíř, autor myšlenkové linie, tehdy poukazoval na to, že člověk je součástí Vesmíru a svět vnímá podle svých zkušeností a představ. Odvážnost spočívala i v tom, že dávala nahlédnout do našich duší stejně tak jako do tehdy zdevastované země třeba na severu Čech. Vzdálené světy tedy nemusejí být až tak daleko, znělo poselství. "Planetárium" je tedy o Vesmíru mimo nás, ale také o Vesmíru v nás. Jak z toho marasmu ven?

Velmi těžko, ale cesta se našla minimálně prostřednictvím hudby. A každý si tu něco našel. Bohužel včetně cenzora. Kupříkladu následující velmi inspirativní a návodné verše ve stylu pinkfloydovského či morrisonovského dadaismu rozhodně nebyly soudruhům po chuti, zejména proto, že se v nich zpívalo o úniku do jiných světů:

Kdo ví co lidstvu schází
Dvířka a v nich klíč
A chodba jíž se vchází
K dávným světům pryč

Poslouchej chvíli zemi
Jak se otáčí
Tak nějak divně je mi
Čí je tahle píseň
Čí?

Při poslechu "Planetária" posluchače hned osloví floydovský úvod, který využívá ruchových vstupů v podobě kroků. Ty jej v podstatě doprovázejí celou dobu, a navozují dojem procházky po observatoři a přecházení od jednoho hvězdného výjevu ke druhému. Skladby jsou vzájemně propojeny, a umocňují tak dojem, že se jedná o jedno velké vesmírné dobrodružství. Sem však směřuje má jediná mírná výtka: některé písně úplně nekorespondují s hvězdnou náladou, a to ani hudebně, ani textově. Tyto popové balady jsou však velmi chytře propašované mezi ostatní kousky, jsou vhodně namíchané se skladbami složitějšího ražení, a celek tudíž nakonec až tak příliš nenarušují.

Otakar Petřina společně s Janem Neckářem (každý má na svědomí jednu desku z "Planetária") hudebně dokázali představit tehdy populární art a space rock a zpřístupnit jej masám. Výsledná nahrávka si tolik nezakládala na složitosti stylu a nekladla na posluchače velké nároky. Zachovala všechny atributy žánru, jako ozvěny vrstvených kytar a velké klávesové plochy po vzoru Pink Floyd či Yes, které nádherně doplňují onu klenutou vesmírnou tematiku.

Jako příklad bych uvedl nádhernou titulní skladbu, popisující onu básníkovu návštěvu observatoře ve Stromovce, a následně vlastně všechny další, které zapadají do progresivního hvězdného konceptu. Vedle Rytířových příspěvků stojí za zmínku "Lásko, tři ,dva, jedna a start" od autorů Kůstka/Krečmar či "Klaun a tanečnice" od tvůrčího tandemu J. Neckář/Čort. Ty nádherně doplňují některé chybějící články z primární myšlenky konceptu. Václav Neckář se zde ukázal jako skvělý vypravěč Rytířových příběhů a spíše než v roli rockového rozervance zde vystupuje v roli potulného barda, který volně přechází z jednoho dobrodružství do druhého, což kolekci jedině prospívá.

Kdo je Otakar Petřina?

Ota Petřina
© facebook interpreta
Otakar Petřina (1945-2015) byl zpěvák, skladatel, kytarista, aranžér, kapelník skupiny Bacily a také otec Otakara mladšího aka Marpa. Všestranný muzikant, jenž tíhl k hard rocku, s Václavem Neckářem pracoval v době, kdy dlouhé vlasy neladily se socialistickou morálkou.

Právě za účes byl perzekvován. Vše údajně způsobil popis jednoho vystoupení ve Znojmě v září roku 1974. Neckář a muzikanti ze skupiny na sobě měli džínové kalhoty a bundy, což nebyly povolené kostýmy. Ty v té době také podléhaly schvalovacímu procesu. Navíc foukal vítr a všem vlály vlasy. Někdo tento okamžik vyfotil a snímky poslal do Národního shromáždění s průvodním dopisem, v němž stálo cosi ve smyslu: "Jak máme plnit socialistické závazky, když nám sem posíláte takové umělce?"

Přes Ústřední výbor KSČ se stížnost dostala na koncertní agenturu a ta kapele udělila zákaz hraní na tři měsíce. Paradoxní byl i ultimativní souhlas s následnými kroky. Na pódia se všichni mohli vrátit jen po vypršení určené doby a jen za předpokladu, že se ostříhají. A právě to Ota Petřina, na rozdíl od ostatních, odmítl. Řekl, že raději bude sedět doma a pouze skládat. Ne vždy to však dodržel. Když Neckář & spol. v roce 1979 uvedli "Planetárium" v živou produkci, vlasatý kytarista hrál své party - na truc a navzdory úřadům - v ústraní stage.

Dále pak už jen skládal a tvořil pro další skvělé interprety, jako je Petra Janů, C&K Vokal, Luboš Pospíšil a další. Sám natočil dvě skvělé autorské desky "Super-robot" a "Pečeť".

Reedici tohoto počinu na vinylu nelze hodnotit jinak než kladně. Deska se po letech stále velmi dobře poslouchá. Jak by řekli čtenáři knih - jedním dechem. Nebo jedním uchem... Tady to jedno ucho ale příliš nesedí, protože abyste si vychutnali všechny ty remasterované plochy, je třeba mít obě uši bedlivě nastražené. Na první poslech se zdá, že zhutněly basy a struktura všech nástrojů je čitelnější. Sem tam se objeví pozoruhodná vyhrávka, tu na kytaru, tu na klávesy, která v původní verzi zůstala jaksi skryta. Co zůstalo nezměněno, je možná až nezvykle vytažený Neckářův zpěv, který jako by čněl nad celou kapelou. Ale nepokládal bych to za chybu. Důležité je, že remastering proběhl citlivě a neměl za cíl výsledek přetvořit v něco jiného.

Zrekonstruovaný je i obal. Namísto papírového je tu zcela pevný, lesklý, s vyšším barevným kontrastem. Samotné vinyly se středovým štítkem s logem "Planetária" jsou vložené do přebalů s dobovými fotografiemi a recenzemi. Za tuto rekonstrukci rozhodně patří další palec nahoru.

Václav Neckář oslavil 23. října své sedmasedmdesáté narozeniny a konjunktura planet a hvězd tomu asi chtěla, aby se tento věk shodoval s rokem vydání tohoto výtečného díla. Reedice projektu "Planetárium" je jedním z dárků od vydavatelství Supraphon. A nejen pro zpěváka - jistě udělá radost i řadě posluchačů. Ukazuje se, jak v té době byla hudba nadčasová a že má co říci i dnes. Nezbývá než kývnout na Neckářovu nabídku, podat mu ruku a projít s ním znovu "Planetárium". Nebudete litovat.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Pro nas (Ivo, 05.12.2020 11:53) Reagovat

    pro mou generaci, nas, kteri jsme na te desce vyrostli a zacali vnimat muziku, je to poklad. V Cechach neprekonana.... Diky za peknou recenzi

  • Uf ... (bulsara, 05.12.2020 11:58) Reagovat

    Ikona z detstva ... Niektoré kusy sú dodnes geniálne ... Škoda toho socialistického zvuku a produkcie ...

  • Dobrý podvečer. Možná by stálo za to udělat ... (milanmilan2, 05.12.2020 18:21) Reagovat

    Dobrý podvečer. Možná by stálo za to udělat poněkud hlubší recenzi tohoto vyjímečného díla. Bohužel v rádiích si nepamatuji, že by se hrálo něco jiného než, pro mne zoufalý, Potulný hrác. Tam si autoři vybrali na první desce poněkud slabší chvilku.
    Jinak je nutno ještě dodat, že Supraphon zvládl nakonec vydat dvojalbum, ale za tragickým vydáváním Dialogu s vesmírem stála jiná naše gramo firma - Panton. Nejenže to tehdy studiově natočené nebylo celé a mohlo by pak dojít k poselství budoucím generacím. Takže natočené bylo jen něco a vyšlo to tragikomické motanici SP-EP-LP. Bohužel ani polistopadová vydání živých vystoupení z archívu skupiny nejsou kompletní, takže celé to má opravdu jen málokdo. Ostatně Panton se obdobně vyřádil i na dvou deskách Petra Nováka, Planeta snů šla jen na na jednu stranu LP a pozdější Memento pak bylo zkrácené na plochu cca 55 minut na LP ...
    Zpět k Plenatáriu. Zajímavé pro mne bylo, jak první lp, aranžované Petřinou " drží " pohromadě. Někde jsem četl, že měl aranžovat obě desky, ale že si ukousl příliš velký krajíc, a tak měl druhou desku na starost Jan Neckář. A na první straně druhé desky se mu to fakt podařilo, tyhle 4 písničky jsou na úrovni Petřinových z první desky. Druhá strana druhé desky pak už měla bohužel klesající úroveň. Po hodně dobré a slibné - Hvězdné nebe nad Atlantidou jsou zařazeny tyto skladby - Známe ho žádný vzor, Nejsem hvězda, První i poslední a pro mne tragický Swingující Jupiter, to se fakt nemělo stát, podle mne to zcela zbytečně podskakuje hodně vysoko nastavenou laťku. Rock zmizel, vynořil se čiročirý pop. Závěrečný Stroj času a Planetárium východ to jen trošku spraví ale nenepraví. Když si tam místo těchto jmenovaných písniček představím předchozí famozní singl Cesta za snem/Křižovatky a dejme tomu Tomu, kdo nás má rád, bylo by to na takových 95 ze sta možných. Mimochodem Panton vydal Progresu II, asi na usmířenou po Dialogu Třetí knihu džunglí, již jako dvojalbum, ale tam by se naopak mělo škrtat na jednu desku, zvěrstvo napáchané na Dialogu se již napravit nemohlo. A ještě jeden dodatek, v r. 1983 vydal Opus Marice Gombitové Mince na dně fontán jako 2 LP, první desku si složila Marika sama, v podstatě celou ji nahrál Laco Lučenič a též ji i aranžoval je to výstavní dílo.Druhou desku složil i aranžoval Lehotský a nahrál dobový Modus. Není to špatné, je to dobré, ale tak dobré jako deska první to už není.
    Zde by i mohla být určitá paralela, Petřina i Lučenič - vyýborní kytaristé, Neckář i Lehotský klávesáci. Nebylo to tím ? Milan

  • Miley (RoyalMusicStar1, 05.12.2020 18:41) Reagovat

    když už píšete o každé české blbosti mohli by jste sem napsat i recenzi na Plastic Hearts

    • Re: Miley (p.oxxxx, 05.12.2020 20:27) Reagovat

      neztrapňuj se....

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Jindra Polák (Jelen) - Důležité je nestát snům v cestě
Rozhovory: Jindra Polák (Jelen) - Důležité je nestát snům v cestě Jelen si ke svému třetímu albu přichystal několik zásadních novinek. Tou hlavní je modernější zvuk, který souvisí s přibráním bicích. O změnách, novém albu "Věci a sny", ale i o samotných snech jsme si popovídali s frontmanem... čtěte zde
Vydáno: 16.04.2021 12:10 v sekci Publicistika | Rozhovory
2
Pohled do českých hitparád - 14. týden 2021
JC Stewart udržel prvenství v českých rádiích, Viktor Sheen už znovu vládne albům Tuzemskému rádiovému éteru podruhé vévodí JC Stewart, který s písničkou "I Need You To Hate Me" obhájil minulé prvenství. Rapper Koky si v albovém žebříčku vedl o poznání hůře a z jedničky se propadl až na šestku. V čele ho... čtěte zde
Vydáno: 15.04.2021 18:21 v sekci Novinky | České hitparády
1
José González - Visions 8/10
Audio: "Stáváme se správci naší planety," tvrdí José González v singlu "Visions" Chystaná novinka Josého Gonzáleze získává své finální kontury: ponese jméno "Local Valley" a nakonec se jí dočkáme v druhé polovině září. Novou albovou kapitolu kariéry tohoto švédského písničkáře zastřešuje jeho... čtěte zde
Vydáno: 15.04.2021 08:05 v sekci Audio / Video | Audio
1
Mick Jagger feat. Dave Grohl - Easy Sleazy 8/10
Audio: Mick Jagger v nečekaně zveřejněném singlu "Easy Sleazy" doufá v postpandemickou zahradu pozemských rozkoší Žádné ohlášky, žádná příprava - veterán Mick Jagger zčistajasna vydal zbrusu nový singl "Easy Sleazy" a přizval si na něj Davea Grohla z Foo Fighters. Poměrně ostrý a přímočarý song je reakcí na paradoxy covidové pandemie,... čtěte zde
Vydáno: 14.04.2021 07:51 v sekci Audio / Video | Audio
1
Nové desky 14/2021 - od Taylor Swift přes Jeana-Michela Jarreho po Rhiannon Giddens
Nové desky 14/2021 - od Taylor Swift přes Jeana-Michela Jarreho po Rhiannon Giddens Druhý dubnový týden jsme se dočkali nové verze "Fearless" od Taylor Swift, amazonského alba Jeana-Michela Jarreho a nahrávky irsko-italského projektu Rhiannon Giddens. K nim se připojí rockoví The Fratellis a Cheap Trick, čeští... čtěte zde
Vydáno: 13.04.2021 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
24
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Marpo letěl natočit klip k "Hillbilly" speciálně do Louisiany (16.04.2021 10:05)
- Pink Floyd vydají záznam z festivalu Knebworth, David Gilmour definitivně vyloučil comeback (15.03.2021 12:44)
- Video: Dědci z Olympicu to v klipu k písni "Pálím tvář" rozjíždějí (27.02.2021 10:27)
- Recenze: Kompilace "Art Rock Line" shrnuje drobečky ze stolu československého sofistikovaného rocku (25.02.2021 09:00)
- Publicistika: Slavná alba: "The Dark Side Of The Moon" aneb Magický trojúhelník, který uhranul svět (06.02.2021 09:00)
- Video: Roger Waters v nové verzi floydovské "The Gunner's Dream" ohromí dokonalým zvukem (21.01.2021 10:12)
- Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea (25.11.2020 08:00)
- Předobjednejte si "Delicate Sound of Thunder" Pink Floyd i se sběratelským plakátem (14.11.2020 16:48)
- Publicistika: Písně našich srdcí: Olympic (13.11.2020 15:25)
- Olympic natáhl rocková "Kaťata" a v hitparádě nestačil jen na Viktora Sheena, Ariana Grande na minulé úspěchy nenavázala (12.11.2020 19:30)

ALBUM TÝDNE 15/2021

The Rumjacks
Hestia

Celtic punk jede. Svižný mix skočnosti irských putyk říznutých punkovou energií a různou mírou akustických nástrojů vyprodá i u nás středně velkou halu a baví posluchače napříč styly i založením. Ještě než svou novinku vydají bostonští žánroví králové Dropkick Murphys, jsou tu The Rumjacks a "Hestia".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Viktor Sheen Pink Floyd Taylor Swift Iggy Azalea Selena Gomez Kings Of Leon Lady Gaga Beyoncé Madonna Britney Spears Coldplay Metallica AC/DC Kryštof Lana Del Rey Karel Gott Nirvana Dua Lipa Demi Lovato
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu