All Them Witches se již od svého vzniku řadí k největším jménům mezi psychedelickými rockery, ačkoliv oni samotní si na žádné nálepky nehrají. Že je těžké je zařadit, dokazují i na nejčerstvějším materiálu nazvaném "Nothing As The Ideal". Kolekce balancuje na hranách temného blues, stoner rocku, hard rocku a místy až metalu. Střídající se vlivy jednu chvíli evokují zvuk kapel jako Kyuss nebo Tool, songy však často přecházejí do klidnějších sfér, v nichž má nálada přednost před strhující energií.

Všech osm písní vznikalo během několikadenního soustředění ve studiu, kam se trio uchýlilo pod dohledem producenta Mikeyho Allreda, jenž stojí taktéž za zvukem "Dying Surfer Meets His Maker" z roku 2015. Ve snaze vytvořit co nejprogresivnější opus se následně přesunuli do londýnských Abbey Road Studios, kde nahrávku dokončili. "Nothing As The Ideal" stojí trochu jako epický soundtrack. Instrumentální pasáže zde dostávají stejný prostor jako klasicky pojaté kusy s vokálem Charlese Michaela Parkse.

Atmosféru vystavuje hned první "Saturnine & Iron Jaw". Od hypnotických efektů přes metalový jam à la Black Sabbath se stihne po čtyřech minutách přehoupnout v klidnější blues. Jsou tu však i dvě delší skladby. "See You Next Fall" se blíží k desetiminutové stopáži, vycpané typickými psychedelickými tóny a napjatou atmosférou. Rodáci z Nashvillu zde mnohokrát navodí dojem brzkého konce, který následně mistrně zahrají pryč. "Rats In Ruin" naopak vychází z post-rocku. Staví postupně na melancholickém podkladu a díky tlumenému vokálu vyvolává pocit, že s hudebníky sdílíte tu samou místnost. Po více než pěti minutách se však zlomí a plynulým sólem zaslouženě vrcholí nejen samotná píseň, ale i celé album.

Jeho kvalita samozřejmě neleží jen v mnohaminutových kompozicích. Přímočařejší songy jako "Enemy Of My Enemy" nebo "Lights Out" nabízejí vlivy stoner-rockových velikánů s neúprosně dravými bubny, přehlušujícími už tak ostré kytary. Velké momentum skrývá také "41" se silnou harmonickou basovou linkou. Téměř akustická "The Children of Coyote Woman" zhudebňuje mýty o založení Říma bratry Romulem a Remem, zatímco vítané instrumentální zvolnění "Everest", vedené naprosto osamělou kytarou, působí jako chvilkový klid uprostřed bouře.

Napříč deskou narazíme na plno úryvků z natáčení, dokreslujících už tak mnohdy děsivou atmosféru. Krom různých kroků, hlasů a šumů to může být i navíjení magnetické pásky, jako třeba v začátku "41".

O skvělých hudebních kvalitách All Them Witches není pochyb. Během pouhých osmi let dokázali vybudovat svůj vlastní rukopis, na kterém staví i přes aktuální absenci kláves. Na "Nothing As The Ideal" je nahrazují tvrdším zvukem s mnohými experimenty a vlivy od blues po hard rock. Trochu však zapomínají na texty - ty až na "Coyote Woman" postrádají jakýkoliv příběh. Místy tak album zavání otřelou poezií rozzlobených teenagerů. Přesto tenhle počin skvěle doplní povedenou diskografii nashvillských rodáků.