Znáte proslulé klišé o tom, že nejlépe se muzikantům tvoří v depresi? A naopak že když jsou šťastní, inspirace najednou zmizí? Ariana Grande je ukázkovým příkladem - v dobrém a bohužel i ve zlém.

Její poslední řadovky "Sweetener" i "Thank U, Next" byly poznamenané mnoha nepříjemnými věcmi a událostmi, které se v Arianině životě udály. Atentát na koncertě v Manchesteru, smrt bývalého přítele Malcolma Millera, rozchod se snoubencem Petem Davidsonem. To všechno se promítlo do tvorby. Výsledkem byly dvě více než povedené desky, na nichž zpěvačka chytře naskočila na moderní vlnu trapu, zároveň byla ale schopna vytvořit songy, které mají duši a přesah. Ten se ale na nejnovějším výběru, který je jejím třetím albovým počinem za dva roky (takhle produktivní byli naposled snad jen Brouci), jaksi vytratil.

Ari je šťastná, spokojená, sebevědomá a je jí všechno jedno. Jo, a má ráda sex. To je zhruba poselství nové studiovky. Ne že bychom jí to nepřáli, je to ale trochu málo. Čtrnáct položek kolekce vznikalo dle zpěvaččiných slov v karanténě, kterou trávila s novým přítelem. A co má člověk doma celé dny dělat, když v televizi nic nedávají, chápeme.

I tak je ale důraz na sex a explicitní texty docela přes čáru. Nikdo umělkyni nebere svobodu projevu, ale verše o vagíně či pokyn oslovenému, aby ji "š*kal až do rána", zkrátka k této slečně nějak nepasuje. Podobných témat je přitom na albu celá řada, ostatně jedna píseň se jmenuje "34+35" (výpočet si proveďte sami).

Ale budiž, nejsme puritáni, sex máme rádi, a navíc - kdo jsme my, abychom Arianě říkali, o čem má zpívat (byť rodiče v úvodu zmíněných posluchaček, které tvoří bezpochyby ohromnou část fanouškovské základny, by se asi trochu divili). Potíž je v tom, že "Positions" příliš zábavy nenabízí ani po hudební stránce. Každá ze skladeb je až příliš vyumělkovaná, o čemž svědčí obrovský počet spoluautorů i producentů - u každého songu je podepsáno osm až deset tvůrců.

Výsledkem je tak sice řemeslně parádně zvládnuté dílo, které však působí až příliš umělohmotně. Celá nahrávka zní jako jedna dlouhá píseň, a když si ji pustíte na pozadí k práci nebo do sluchátek při jízdě ve vlaku, mnohdy ani nepoznáte, že už začal další track. Hitů a skutečně povedených kusů, kterými disponovaly předchozí desky, tu najdete jen pomálu.

Aby bylo jasno - "Positions" není blbé album. Má dobrý zvuk a Ariana samozřejmě umí svým zpěvem zaujmout (byť trochu zamrzí, že tu nemá více možností naplno ukázat svůj výjimečný hlas a rozsah). Zároveň to ale není něco, co by vás chytilo za srdce, k čemu byste se po čase vraceli. Fanoušci budou spokojení, nikomu dalšímu ale tentokrát popová princezna nemá co nabídnout.