Rina Sawayama je už při prvotním seznámení unikátní: jménem, vizáží, svou minulostí. Britka s japonskými kořeny, která si kvůli své jinakosti prošla složitým vývojem vlastní identity, si nejdřív opatřila titul z politologie na univerzitě v Cambridge a teprve poté se vrhla na dráhu hudební hvězdy. A někoho takového zábavní průmysl už dlouho neviděl: Rina si ve svých skladbách jednu chvíli prozpěvuje cukrkandlové melodie ve stylu naivního devadesátkového popu, hned v další sekundě posluchače smete rockovou smrští, za niž by se nemusela stydět kdejaká numetalová hvězda z přelomu milénia.

Příkladem je hned úvodní "Dynasty" nebo také "STFU!" (zkratka pro "zavři už konečně hubu"). Ta začne jako rocková vypalovačka s výrazným kytarovým riffem a bicími, ovšem po první minutě přejde do slaďoučkého popu, s nímž by neměla problém ani v úvodu zmíněná Britney Spears. Podobných písní nabízí album "SAWAYAMA" hned několik, většina z nich se odehraje během jeho úvodu. Nepoučený posluchač by mohl hned zkraje odejít s nepochopenou, to by ale byla škoda. Bez nadsázky agresivní kusy (kterým ovšem nechybí popová melodičnost) totiž brzo vystřídají jiné, daleko přístupnější a přímočařejší. Celá kolekce tak rázem dostane naprosto nevídaný ráz.

Zejména ve střední pasáži desky dojde na dokonalé popové klenoty (jakkoliv takové označení může zní jako klišé) "Bad Friend", "Tokyo Love Hotel" nebo "Love Me 4 Me", které potěší právě milovníky ryzí podoby tohoto žánru. Především poslední z nich skvěle kombinuje žánrovou nevinnost s euforickým refrénem, který jako by vypadl z neodvysílaného dílu Micky Mouse Clubu, v němž usměvavé děti tančí v oversize mikinách, zatímco dospělí žasnou, nakolik se s podobnou hudbou dokážou i ve svých letech propojit. A není se čemu divit - nebyla by to Rina, kdyby všechny tyto songy neopatřila kromě chytlavosti i kytarovým sólem a skvělým (rozuměj smysluplným) textem.

Vydařených textů ostatně "SAWAYAMA" nabízí velké množství. Rina Sawayama jakožto vystudovaná politoložka, socioložka a psycholožka dokáže svět vnímat v souvislostech, pro které se její sdělení neomezují na stesk z nešťastné lásky jako u mnohých kolegyň. Například taková "XS" (která je hudebně vydařenou r’n’b poctou nultým létům) si nebere za cíl nic menšího než kritiku kapitalismu a konzumní společnosti, která touží po nekonečném uspokojování nejnižších pudů. O něco introspektivnější výpovědi pak nabízí "Bad Friend" (doplněná skvělým sborem) či "Chosen Family". Vrcholem je v tomto ohledu atmosférická "Fuck This World", vcelku nepochopitelně označená v tracklistu jako interlude.

Mimořádnost nahrávky podtrhává také autorčin nadhled a neustálé překvapování posluchače střídáním stylů. Kupříkladu "Who’s Gonna Save U Now" vás svým zvukem přenese na rockový megakoncert (inspirací prý byla jedna ze scén z filmu "Zrodila se hvězda", v níž Ally živě vystoupí před masou posluchačů), zatímco "Paradisin’" zní zcela nepokrytě jako znělka k japonskému animé.

Co ale z alba dělá událost především, je zpěvaččin obrovský vokální talent (rozsahem by si Rina nijak nezadala například s Christinou Aguilerou) a také vysoká míra soudržnosti všech písní - jak sonické, tak tematické. Důvod je nasnadě: Rina Sawayama je autorkou všech textů a podílela se i na produkci. Její debut je proto skutečně autentickou zpovědí čerstvé třicátnice, která i díky svému původu dokáže svět vnímat velmi neotřelým způsobem a do popu vnáší velkou míru hravosti a osobitosti.