Kniha "Uprostřed příběhu" Michala Pařízka suverénně překračuje hranice pojmu výběr textů

Časopis Full Moon letos oslavil deset let fungování. K těmto oslavám se vázala i jarní, na míru sestavená kompilace unikátního materiálu "Full Moon 10", která podtrhla výjimečnost celého klanu a neutuchající honbu za skvělou muzikou. Michal Pařízek jistě často vzpomíná na Apačku (spoluzakladatelku magazínu Janu Grygarovou). Obrací se k ní ostatně i hned v úvodníku své knihy "Uprostřed příběhu", v němž popisuje svou cestu, kdy se z hudebního nadšence stal pevný pilíř české žurnalistiky. Je to jediný bod, ve kterém se lehce protíná patrná melancholie ze ztráty s nalezením nového tvůrčího směru. Tato publikace v sobě nese i symbolické poselství, že se rozhodně nejedná o konec, ale o milník do další fáze. Vedle tohoto Michalova úvodního slova se do jakéhosi souhrnu pouštějí i jeho parťáci Karel Veselý a Maxim Horovic. Zvlášť druhý jmenovaný ve svém doslovu vše shrnuje do krásné pointy.

"Uprostřed příběhu" není chronologickým průletem tvůrčí dekády Michala Pařízka ve Full Moonu. Jde spíše o pocitovou sbírku textů, v níž se autor nebojí prostřednictvím publikovaných recenzí vypíchnout pozoruhodné desky anebo prostřednictvím pečlivě sepsaných profilů představit své oblíbence (ten věnovaný Grace Jones je nekompromisně nepřehlédnutelný). Vedle těchto článků do celé mozaiky promlouvají editorialy (Fronstage, Šejkr) a hned několik reportů z výstav, koncertů a festivalů. Zejména výpravy za hudebními lahůdkami (speciální koncert Einstürzende Neubauten, festival Primavera Sound a další) jsou psány vytříbeným reportážním stylem, v němž nechybí spousta detailů, historek a postřehů. Z nich na povrch vyplouvají oblíbená místa, kam se Pařízek rád vrací, jako například pulsující Berlín a jeho zákoutí.

V mnoha textech nelze přehlédnout zmiňovanou pečlivost při sběru podkladů, ve finálním důsledku se pak z nich na čtenáře sype nadšení z nových tváří (profil Rosalíe je zařazen hned na úvod) i oslava důležitých okamžiků hudební historie (fanoušci Bowieho "Station To Station" si zde rozhodně přijdou na své). Nepřekvapivě nejvíce prostoru však zabírají rozhovory, které ne vždy dodržují klasický formát otázka-odpověď. Z těch čistě hudebních zaujmou třeba ten s Kittchenem, s projektem Tomáš Palucha, vysněné setkání s éterickou Bat For Lashes nebo lehce ulítnutý rozhor s Beak> (s jasnou ironicky vtipnou vsuvkou "Jsme přece krautrockový projekt Geoffa Barrowa z Portishead!"). K těm ještě o level poutavějším pak patří rozsáhlé povídání se sochařem Krištofem Kinterou (o nástrahách, které mohou potkat přípravy jeho výstav) nebo ten s fotografkou Libuší Jarcovjákovou (o podstatě lidského bytí).

"Uprostřed příběhu" je tedy nejenom hudebním rozcestníkem Michala Pařízka. Ukazuje na jeho všestrannost, nadhled, cit pro detail a pečlivost sběru dat. Jeho články je pak radost číst (a nemusíte být ani fanouškem daného umělce). Za poslední léta si tento hudební publicista vypiloval vlastní styl, kterým jen podtrhuje svůj rozhled. Vše pak vizuálně a decentně zastřešují fotografie Andrey Petrovičové plné nečekaných nálad. Výslednou selekci by mu určitě schválila i Apačka, která v něm našla nejen svého pokračovatele.