Vznik Antikvartetu se datuje už do raných šedesátých let. Utlumení činnosti pak přišlo v důsledku působení otce zakladatele Dušana Vančury ve Spirituál kvintetu. Kariéra tohoto uskupení se z logických důvodů nyní začala chýlit ke konci, Dušan však ani v pozdějším věku neměl zájem stát se nečinným důchodcem. Proto svou kapelu před pár lety obnovil a zkraje letošního roku se rozhodl natočit s ní novou desku. A hned na začátku se sluší říct, že jedenadvacet songů tvoří pořádně dlouhý celek, kdo si však myslí, že se začne po pár písních nudit, bude překvapen.

"Desatero setkání s Medvíďaty" je totiž imaginárně rozděleno na dvě poloviny - prvních deset položek tvoří staré i nové kousky formace, zbylá jedenáctka reflektuje Vančurovu vášeň pro hraní s dětskými sbory. Původně tyto skladby chystal pro svůj sbor Sejkorky, který od roku 2009 vedl v Chlumu u Třeboně. Album nakonec natočil soubor Medvíďata, který pochází z Českého Krumlova a vede ho Lukáš Holec.

Antikvartet zde nabízí hlavně pestrost a různorodost, která má kořeny ve výborné práci s hlasy a jejich krásné sladěnosti přesně tam, kde třeba někomu může chybět poněkud menší nástrojové obsazení. V něm hraje prim klavír, doplněný především perkusemi a flétnami, navrch však přichází spousta kouzel s harmoniemi - přece jen nejsilnějším nástrojem je lidský hlas. A nad tím vším se rozprostírá atmosférické duchovno, nikoli však ve formě kázací, ale spíše směrující.

Skladba "Desatero" (v originále spirituál "I'm Free") se dokonce stala nepsanou hymnou letošního ročníku folkového festivalu Prázdniny v Telči, jak je ostatně patrno z videa níže. Čím méně je zde hudebních nástrojů, tím více vyniknou fantastičtí hosté. V jedné ze dvou původních písní "Koukol" se na housle blýskne primáš Hradišťanu Jiří Pavlica, vynikající harfenistka Kateřina Englichová zase exceluje v japonské lidovce "Akatonbo".

Stylově jsou zde samozřejmě k nalezení spirituály, ale i nádherné lidovky z Budějovicka ("Nes mě, koníčku, nes") či z cizojazyčných zemí Ruska či Maďarska. Kubánské rytmy zde zastupuje nesmrtelná hitovka "Guantanamera" (u nás už ji proslavila například Iveta Bartošová ve stejnojmenném duetu s Michalem Penkem nebo Wabi Daněk pod názvem "Franta má péra"), do populární muziky zase brousí kousek pojednávající o místě, které měl Dušan Vančura tak rád - "V Dačicích" otextoval na "Penny Lane" od The Beatles. Druhá původní věc "Barvičky" zase ženským trojhlasem připomíná sestry Havelkovy a swingové období třicátých a čtyřicátých let. Nechybějí ani vánoční evergreeny "Gaudete, gaudete" či "Vánoční ostrov". Nezřídka zde znějí i původní jazyky songů - němčina či španělština nejsou výjimkou.

Část kolekce s dětským sborem otevírá "Bubeníček", jehož u nás proslavil Pavel Bobek. Zde je však nikoli s vánočním, ale s protiválečným textem. Peter, Paul & Mary kdysi měli ve svém repertoáru skladbu "Puff, The Magic Dragon", která zde dostala jméno "Dráček". No, a někteří si zase možná vzpomenou na hit Karla Gotta z roku 1990 "Pravda hlásí svůj návrat". Tatáž melodie od Daria Fariny a Vinceho Tempery "Highway To Freedom" se zde stala základem pro píseň "Jednou se v životě sejdem". Finále obstarává hymnický, původně afroamerický chór "Vánoční ostrov". Sborové dětské i mužské aranže nabízejí víc radosti, hravosti a určité milosti a něhy.

Vše dohromady přitom není žádným gulášem, natož bramboračkou. "Desatero setkání s Medvíďaty" nemá hranice pouze zdánlivě. Výborným pojítkem jsou vedle čistých aranží totiž Vančurovy texty. Celé dílo ve fyzické podobě je navrch opentleno dvaatřicetistránkovým bookletem, plným krásných fotografií a detailních informací o jednotlivých skladbách.

I vše krásné jednou končí. Odkaz Dušana Vančury v písních a textech nejen pro skupiny, v nichž působil, ale i v těch pro Brontosaury, Františka Nedvěda, Karla Zicha, Wabiho Daňka, Hradišťan a další bude žít dál. Stejně tak Antikvartet, pro který je hudba daleko víc radostí než prostředkem pro obživu. A na tomto albu je to nadšení slyšet.