V holešovickém areálu Lucerna Open Air se skoro den co den od počátku července odehrávají koncerty. Mezi programem tvořeným především klubovými a festivalovými klasikami a stálicemi, které běžně hrají v prostorách Lucerna Music Baru, vyčníval čtvrteční koncert Zvířete jménem Podzim, víceméně narychlo domluvený (původně měli v tomto termínu vystoupit králové českého reggae Fast Food Orchestra, budou však nakonec součástí mini verze festivalu Rock for Churchill o měsíc později), avšak připravený a odzbrojující.

Na tři stovky skalních fanoušků, ale i zvědavců přilákal alternativní elektronický projekt Jakuba Königa - ojedinělý all-star band alternativní scény původně daný dohromady kvůli jednorázovému projektu, který za stále aktuálně vloni vydanou studiovku "Září" získal nedávno dva Anděly. Tento rok se měl ansámbl se svým projektem loučit a poslat Zvíře na věčnost, korona ale prodloužila jeho život o jeden rok. (Hurá!)

Před týdnem hráli jeho členové po vynucené pauze poprvé, a to na multižánrovém festivalu Colour Meeting v Poličce. Kolega Trávníček se v reportáži svěřil, že se s aktivitami tohoto poměrně uznávaného umělce míjí a nepřišel jim na chuť. Já jsem jim naopak (i přesto, že dávám přednost jiným - tvrdším a energičtějším - žánrům) nakloněna a splývám s tou zvláštní energií, kterou vyzařují.

Málokdo ví, že se hrálo přesně tam, kde se nápad na tento projekt zrodil. Právě ve Stromovce tehdy na podzim ono Zvíře vyskočilo z keře rovnou do Königoy hlavy. Sám to prozradil v závěru setu a pobídl lidi, ať si jejich písně zpívají, že jsou dělané pro chvíli, až půjdou tmou sami… "Podzimního psa" věnoval dětem a všem, co tu jsou a případně nemohou být.

Sofistikované vystoupení bylo dotažené do konce. Písně přecházely jedna v druhou, a vytvářely tak krásné opusy. Vylo se nejen při "Vlčím srdci". Intimní a všudypřítomnou prostupující atmosféru dotvářely animace Lindy Arbanové. Nevyznívaly vůbec kýčovitě, i když jsme na nich mohli vidět vlka, měsíc nebo hořící vatru (záznam ze zářijového křtu v Kutné hoře, který vyplnil pauzu mezi základní částí a přídavky). Večer navíc ozvláštnila maska. Zhmotnělou představu Zvířete dostal lídr smečky od kamarádky umělkyně Sikry těsně před koncertem. Nasadil si ji při "Andulce" a budila respekt.

Sílu měl i moment, kdy Jakubova tříletá dcerka Maruška se sluchátky na uších svítila mobilem na tátu. Seděla přitom na ramenou maminky, která stála kousek ode mě, a zpívala slova písně "Nejsme sami". Dokonale to vystihovalo podstatu této skladby.

Skupina zakončila set "Mikrodramaty", písní, kterou nenajdeme na žádném nosiči. Cestou na tramvaj jsem koukala na dorůstající měsíc, jednu z fází, které jsou znázorněné na obalu jedné ze zvířecích desek. Škoda, že nebyl úplněk - večer, kdy tepala nevšední elektronika z každého póru, by byl ještě magičtější.