"folklore" je minimalistická a intimní. Taylor Swift natočila v karanténě svou nejpřesvědčivější desku

27.07.2020 00:00 - Josef Martínek | foto: Rolling Stone

Zní to jako klišé, ale staré známé "Všechno zlé je pro něco dobré" stále platí. Také Taylor Swift musela přehodnotit své letošní plány a místo turné k předešlému albu "Lover" se znovu vrhla na tvorbu písniček. Fanoušci dostali nečekaně komorní desku "folklore" a příští Grammy svého favorita.
9/10

Taylor Swift - folklore

Skladby: the 1, cardigan, the last great american dynasty, exile (feat. Bon Iver), my tears ricochet, mirrorball, seven, august, this is me trying, illicit affairs, invisible string, mad woman, epiphany, betty, peace, hoax
Vydáno: 24.7.2020
Celkový čas: 63 minut
Vydavatel: Universal
Taylor Swift byla ve své podstatě vždycky pop. Přestože si v začátcích kariéry libovala v tradici americké country, zásadně neopouštěla komfortní zónu líbivých a širokému publiku přístupných melodií. Její přerod v globální superhvězdu dokonaný albem "1989" z roku 2014 proto nešlo považovat za nijak překvapivý krok.

Zradou fanoušků byla až následná řadovka "Reputation", na níž čitelné písničkové motivy zcela ustoupily do pozadí temnotě a útočným syntetickým zvukům. Loňskou nahrávkou "Lover" jako by hledala cestu zpátky k přirozenosti, ale zůstala někde uprostřed - na jedné straně stály kýčovitě prvoplánové singly "ME!" a "You Need To Calm Down", na straně druhé spousta povedených a osobitých skladeb, byť stále v electropopovém kabátku.

"folklore" však znamená obrat o sto osmdesát stupňů. Zapomeňte na chytlavou popinu, nečekejte žádné ústupky moderním trendům. Magazín Rolling Stone uvedl text o novince slovy, že si Taylor zkrátka doma uvařila kafe a sedla k pianu a akustické kytaře. A přesně tak výsledek zní.

Třicetiletá zpěvačka nezastírá, že byť skládala v izolaci během koronavirové karantény, nebyla v tvůrčím procesu sama. S většinou položek jí autorsky či produkčně pomohl Aaron Dessner z indierockových The National, nevynechala ani svého dlouholetého parťáka Jacka Antonoffa. Přesto zůstává šestnáctka songů nadmíru intimním materiálem, v němž hraje produkce zvenčí pouze roli nenápadného pomocníka.

A když se v uhrančivé písničce "exile" ozve jediný zpívající host, Justin Vernon z Bon Iver, je jisté, že se jedná o jeden z vrcholů nahrávky. Tím dalším je bezesporu singl "cardigan", který představuje Taylor přesně v té písničkářské poloze, jež chytne za srdce i bez okaté přímočarosti. Zpívá o tom, jak se někdy cítí jako starý obnošený svetr, i o tom, že když byla mladší, věděla všechno.

Swift byla vždy výbornou vypravěčkou příběhů. "folklore" její textařský talent ještě zvýrazňuje. Je to sbírka písní o ztracených iluzích, zklamání, nevěře i žárlivosti. O zakázaných románcích i o milostném trojúhelníku, ve kterém je vždy někdo nadbytečný.

A přitom hlavní protagonistka ve svém líčení jednotlivých mikrodramat nenaléhá, nenaříká, nedojímá se. Třeba "august" příjemně rozhoupá pohodovým refrénem a "betty" zase rozněžní nostalgickým zvukem harmoniky.

Kolekce "folklore" je důkazem toho, že jen pro masovou zábavu by byla zpěvaččina talentu škoda. Jestliže hned v úvodní "the 1" znějí slova o "nejlepších filmech, které nikdy nebyly natočeny", stojí za to si připomenout, že nebýt pandemie, mohlo i toto album klidně zůstat jen vysněným a nikdy nezhmotněným počinem.

Ve výsledku ani nezáleží na tom, zda je příběh Taylor Swift o tom, jak neplánovaným skládáním utíkala před samotou do světa fantazie a vzpomínek, pravdivý. Možná jde jen o chytře vymyšlenou báchorku pro dobré PR. Hudba je však v tomto případě mnohem přesvědčivější než jakýkoliv marketing.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY