Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Taylor Swift - 1989

Z princezny country je symbol popu. Taylor Swift hraje na "1989" znovu první ligu

Vydáno: 29.10.2014 08:00 v sekci Recenze - Josef Martínek a Tomáš Parkan

Country, nebo pop? Taylor Swift je to jedno. V obojím totiž září. Postupné odlupování nálepky andílka, který si s kytarou v ruce vyléval srdce z rozchodu s dalším pohádkovým princem, započala už na minulé kolekci "Red". Na novince "1989" ji ale strhla prudčeji, než se čekalo. A výsledek je překvapivě skvělý.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
8/10

Taylor Swift - 1989

Vydáno: 27.10.2014
Celkový čas: 48:40

Skladby: Welcome To New York, Blank Space, Style, Out Of The Woods, All You Had To Do Was Stay, Shake It Off, I Wish You Would, Bad Blood, Wildest Dreams, How You Get The Girl, This Love, I Know Places, Clean

Vydavatel: Universal

"Chceme zpátky starou Taylor!" už jistě křičí a bouchá při tom do stolu nejeden zhrzený fanoušek princeznovského country-popu, jehož byla Taylor Swift léta nejvýraznější představitelkou. Právě aura vzorného děvčete, co do srdce fanoušků vplouvá skrz upřímné holčičí zpovědi, ji dostala až na vrchol: všech jejích čtyřech studiovek se prodalo minimálně po pěti milionech kusů, přičemž pro dvě poslední v týden vydání upalovalo do obchodů více než milion Američanů. A ceny získávala při svém mládí takovou rychlostí, že by si mohla otevřít muzeum, kde by je všechny vystavovala. Ani ona ale nechce zůstat stát na místě, a tak se po úspěšných námluvách s popem v podobě minulého alba "Red" rozešla s country úplně a rozhodla se plavat s proudem. Ne však někde uprostřed, zastrčená a pokorně čekající, jaké trendy nastolí kolegyně. Na "1989" sama hraje nejvyšší popovou ligu.

Zběsilé disko, hostovačky právě letících rapperů, závoj erotiky? Ale kdepak, to mají ve svých písních jiné zpěvačky. Pátá řadovka Taylor Swift je poctivě vypiplanou popovou deskou se zřetelnými odkazy na pozdní osmdesátá léta, na jejichž konci (v prosinci 1989) se zpěvačka narodila. A i když není ve svém zvuku nijak přelomová a z hlediska popu ani příliš inovativní, nepůsobí jako retro, ale jako čirá oslava žánru s moderním zvukem a smysluplnými texty.

Euforickou smršť vybroušených popových diamantů odpálí hned úvodní "Welcome To New York", prosluněná synthpopová hymna pojednávající o inspiraci, kterou jí přineslo americké velkoměsto, kde vždy toužila žít. Je to pop radostný, nasládlý, navoněný, ovšem ne triviální ani výplachový. O to víc je posluchač překvapen, když postupně proplouvá tracklistem a čeká na nějaká slabá místa. A ona nepřicházejí a nepřicházejí.

Místo toho Taylor sype jeden potenciální singl za druhým. Ódu na mládí a bezstarostnost "Blank Space", z níž srší taková lehkost, že si přejete, ať neskončí. Vzpomínku na Taylořina bývalého milého "Style" (nebo Styles?), který "má v očích výraz jako James Dean". Vtíravě-nevtíravou "Out Of The Woods", kterou kolega Boček přirovnal k repertoáru švédské bohyně Robyn a jejíž neutuchající opakování refrénu "Jsme pryč z toho nejhoršího? (4x) Jsme už v bezpečí? (4x) Dobrý!" je tak přitroublé, až je geniální. O rozjuchaném pilotu "Shake Ot Off", plném nadhledu a vtipu, ani nemluvě.

"1989" je po hudební stránce tak propracované a dotažené album (švédská dvojice Max Martin - Shellback opět zaúřadovala), že byste mu snad i odpustili, kdyby nevynikalo texty. Jenže Taylor Swift není coby autorka žádné béčko, ostatně jako bývalá písničkářka se právě o slova opírala především, a i když tentokrát všechny akustické kytary, ukulele a mandolíny v podstatě uložila do skříně, na lyrické kvalitě se to nepodepsalo. Naopak - texty jsou tentokrát peprnější a promyšlenější než když dřív.

Chytře zakomponované odkazy k její bývalé lásce Harrymu Stylesovi z One Direction už jsme nakousli, Taylor se ale nebála pustit na tenký led a vyřídit si účty také s jednou kolegyní. Její jméno sice neprozradila, ovšem i vrabci na střeše si cvrlikají, že se jedná o Katy Perry. "Pořád mám jizvy na zádech od tvého nože, takže si nemysli, že je to minulost, protože tyhle druhy zranění trvají a trvají," vzkazuje v "Bad Blood".

A když už si myslíte, že aspoň na konci třináctipoložkového tracklistu musí desce zákonitě dojít dech, čeká na vás temným závojem zahalená "I Know Places" s tíživou atmosférou a hutným podkladem z dílny Ryana Teddera - hitmakera z One Republic. A především největší překvapení v podobě závěrečné lahůdky "Clean". V ní se Taylor spojila s britskou alternativní popařkou Imogen Heap, jejíž rukopis (i hlas) je v jemně pulzující písničce se smutným, ale étericky podávaným textem jasně slyšet. A je z toho finále jako řemen.

"1989" je zkrátka album, které by Taylor mohly mnohé, v popu daleko protřelejší kolegyně závidět. Mezi fanoušky se, vzhledem k definitivní rozlučce s country, jistě dočká různorodého přijetí, ale odřízneme-li od zpěvačky její minulost a podíváme se na ni čistě popovýma očima, dostaneme precizně vypilovanou nahrávku plnou silných jednotlivostí, která se i přesto nerozpadá na kusy. Možná nebude "1989" trhat v Americe, zemi country zaslíbené, prodejní rekordy jako předchozí počiny čtyřiadvacetileté interpretky, zato je Taylor Swift na nejlepší cestě stát se opravdovou globální superhvězdou.

Druhý pohled Tomáše Parkana - 5/10

Odklon Taylor Swift od country více k popu se dal čekat. Koneckonců už "Red" bylo countryové jen zčásti. Rébusem tedy bylo, jak moc se od něj vzdálí a kterým směrem se vrhne. Vybrala si cestu určitého indiferentního popu, který by vlastně mohl dělat kdokoli. To je asi největší kámen úrazu této nahrávky.

Vždycky jsem si říkal, že ať bude Taylor Swift dělat cokoli, bude v tom excelentní. Bohužel, novinka "1989" mě nepříjemně vyvedla z omylu. Nejde snad o to, že by zapomněla psát písničky. To v žádném případě ne, melodicky předvádí svůj standard, který je pro jiné vrcholem, pouze se nechala příliš ovlivnit producenty. Ti ji společnými silami uvrhli do zvuku, který můžeme slyšet na současné americké scéně od každé třetí zpěvačky. Přitom to všechno začalo tak slibně - "Shake It Off" je pecka jak Brno. Když už pop, tak s takovýmto nápadem a energií. Bohužel, písnička s takovým nábojem a nadhledem je na "1989" jediná. Tomu zbytku invence jaksi chybí, nebo se příliš inspiruje u jiných electropopových projektů. Abych jí úplně nekřivdil, nedostatkem originality netrpí "Out Of The Woods", "Style" a "I Know Places", ale zbytek se vám slije takovým způsobem, že po jeho poslechu vlastně ani nevíte, co jste skoro hodinu poslouchali. A nepomáhá ani urputné soustředění. Tím akorát zjistíte, že "Blank Space" vám až moc připomíná takřka zapomenutý počin Paris Hilton.

Když dělala zpěvačka svůj country-pop, mělo to jiskru a ksicht. Stylově se trefila přesně tam, kde to před ní zkoušelo mnoho jejích starších kolegyň, ale nedokázaly najít ideální průsečík obou žánrů. Buď to bylo moc country a málo popu, nebo naopak. Její úspěch byl ovšem natolik velký, že jí začala být tahle škatulka malá. Přece jen čistý pop je více globální. Zkusila se z ní tedy vymanit, proti čemuž se nedá nic namítat, je to přirozený vývoj, ale měla to radši udělat po svém. Z mnoha písniček je totiž naprosto zřejmé, že jejich základ ležel přesně ve stylu, který ji dovedl na vrchol. Ovšem nový zvuk v nich často trčí jako pěst na oko. Typickým příkladem je třeba "How You Get The Girl", která by bez elektronických efektů s přehledem zapadla i na "Speak Now".

Kdo viděl alespoň jeden její koncert, ví, že nikdy nevystupovala jako vzorná holčička, ale naopak si s publikem pohrávala a provokovala ho. V tom hodně polevila. Její druhá tvář, a sice ta striktně muzikantská, kdy se jí v rukách vystřídala řada strunných nástrojů od akustiky přes elektriku až po ukulele, ale byla daleko podstatnější. Právě tahle poloha mi na "1989" chybí asi úplně nejvíc a skoro si nedokážu představit, jak budou vypadat její příští koncerty.

Další vadou na kráse, která ale bezesporu ovlivnila i celkový dojem, je zvuková kvalita nahrávky. Člověka, který dělal mastering, by měli vyhodit na hodinu, aby mohl psát knihu "Jak udělat z nahrávky jednu velkou zvukovou kouli". Tak nízký dynamický rozsah je opravdu zločinem - na detaily zapomeňte, připravte se na zvukovou stěnu a nedivte se, že vás z poslouchání za chvíli začne bolet hlava.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je... (juksek, 29.10.2014 08:46) Reagovat

    Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je, že ten zvuk je fakt divnej.

  • 3/10 (Daniel, 29.10.2014 09:20) Reagovat

    Asi tomu nerozumím, pro mě nudné a bezpohlavní... teda pardon, spíše frigidní :/ Veliké překvapení směrem dolů...

  • 7/10 (JohnnyD, 29.10.2014 10:02) Reagovat

    Solídny popík. Out of the Woods je mega-pecka.

  • za mě 9/10 (Reb, 29.10.2014 10:43) Reagovat

    Parkan: Tady je vidět, že by člověk neměl psát recenzi po jednom či po druhém poslechu hudebního alba. Tohle album je rozhodně o polovinu lepší a celistvější jak Speak Now, kterému Parkan dal 9/10. A RED. Red si od Parkana zasloužilo 8/10 - s čímž plně souhlasím (album je to dobré), ale nechápu na co si zde stěžuje. Protože na Red bylo country minimálně. A třeba písně jako 'All You Had To do was Say' a 'I Wish You Would' & 'How you get the girl' zní jako vynechané skladby právě z Red éry. All You Had To Do Was Stay zní jak dvojče 22.
    1989 je kvalitní pop album. To, že už na něm oficiálně není country nic neznamená. Kdyby to Taylor neřekla vsadím se, že by to nikdo ani nepoznal a neřešil. Jediný klenot, co na Red je a zde chybý je silná balada v podobě All too well.

    A tři bonusové skladby na delux albu by příště také stály za zmínku!

    Rozhodně Style musí být dalším single.

    • Re: za mě 9/10 (Tomáš Parkan - autor, 29.10.2014 11:19) Reagovat

      Věřte mi nebo ne, slyšel jsem ji cca 10x. Ten efekt byl ovšem stále stejný. To, že některé písničky evidentně pochází z éry před popem, jsem psal, že melodický základ je dobrý, také, ale to jaký dostaly zvuk a aranže, řekl bych prefabrikované, je naprosto zabilo (jako příklad jsem uvedl "How You Get The Girl", kde je to nejvíc slyšet.
      Z deluxe edice mě osobně asi nejvíce zaujaly dema, kde popisuje, jak vznikají její písničky. Takové nahlédnutí pod pokličku by bylo zajímavé i u jiných interpretů.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Mike Shinoda, Lenny, Forum Karlín, 19.3.2019
Naživo: Mike Shinoda v Praze hrál především pro ty úplně nejvěrnější fanoušky Dlouho dopředu beznadějně vyprodaný koncert mohl svým programem zaskočit ty, kteří Linkin Park znají jen z rádia a těšili se na přepracované hity "Somewhere I Belong", "What I've Done", "Burn It Down" nebo "New Divide". Nic takového... čtěte zde
Vydáno: 20.03.2019 11:51 v sekci Naživo
3
TH!S vs. Vees, Lucerna Music Bar, Praha, 19.3.2019
Naživo: TH!S se utkali s Vees v koncertním ringu. Byla z toho plichta Na podzimní šňůru přerušenou klasickou vánoční pauzou navázaly spřátelené kapely TH!S a Vees několika jarními koncerty pojatými v konceptu kapelního souboje "Rock Off Tour". Závěrečný souboj se uskutečnil v úterý v pražském... čtěte zde
Vydáno: 20.03.2019 10:57 v sekci Naživo
0
Nové desky 12/2019 - od Kafka Band přes Jamese Morrisona po The Cinematic Orchestra
Nové desky 12/2019 - od Kafka Band přes Jamese Morrisona po The Cinematic Orchestra Pozor, pozor - tento týden nás čeká britská invaze v čele s navrátivci The Cinematic Orchestra, Jamesem Morrisonem,folkařem Jackem Savoretti, nu jazzovými The Comet Is Coming a Sophie Ellis-Bextor. Čelit jim budou čeští Kafka Band,... čtěte zde
Vydáno: 20.03.2019 07:19 v sekci Novinky | Nové desky
0
Makrorecenze filmu "Leaving Neverland" Dana Reeda
Makrorecenze: Makrorecenze filmu "Leaving Neverland" Dana Reeda Ano, jsme primárně hudební server. Dokument Dana Reeda "Leaving Neverland" ale začíná mít větší dopady, než se možná čekalo. A protože Michael Jackson je ikonou, bez které by zřejmě nebyl ani musicserver, a přestože (nebo možná... čtěte zde
Vydáno: 19.03.2019 08:00 v sekci Recenze | Makrorecenze
67
Sigrid - Sucker Punch 8/10
Recenze: "Sucker Punch" Sigrid je jako sladká facka Norský popový zázrak, guilty pleasure, nebo odpad, který někdo (musicsever) z nějakého důvodu ("určitě je to zaplacený") musí pořád tlačit? Sigrid svým debutem "Sucker Punch" zasazuje všem pochybovačům přesně mířenou ránu. Ne... čtěte zde
Vydáno: 18.03.2019 00:00 v sekci Recenze
6
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: V klipu "Send To Robin Immediately" nechává Robyn různé lidi tančit, líbat se... Nic víc v tom ale nehledejte (22.02.2019 13:23)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (10-1) (06.02.2019 13:15)
- Audio: Paul McCartney překvapivě zveřejnil novou skladbu "Get Enough" (03.01.2019 10:28)
- Producenti "La La Landu" stvořili další muzikál. Zaznějí v něm písně od Robyn, Ellie Goulding nebo Carly Rae Jepsen (28.12.2018 18:26)
- Taylor Swift se upsala Universal Music Group. Novou smlouvou mění hudební průmysl (23.11.2018 14:54)
- Nejlépe placenou zpěvačkou je letos Katy Perry (21.11.2018 19:09)
- Video: Robyn zazpívala u Joolse Hollanda a nijak to neošidila (08.11.2018 10:48)
- Recenze: Robyn na "Honey" znovu rozjíždí vlastní popovou hru (29.10.2018 00:01)
- Publicistika: Deset důvodů, proč milujeme Robyn (24.10.2018 10:30)
- Taylor Swift se konečně vyjádřila k politice, Donald Trump ji nyní má o 25 % méně rád, OK? (10.10.2018 13:59)

ALBUM TÝDNE 11/2019

Sigrid
Sucker Punch

Norský popový zázrak, guilty pleasure, nebo odpad, který někdo (musicsever) z nějakého důvodu ("určitě je to zaplacený") musí pořád tlačit? Sigrid svým debutem "Sucker Punch" zasazuje všem pochybovačům přesně mířenou ránu. Ne pod pás, ale rovnou do uší. A dlouho nebyla žádná bolest sladší.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 20.03.
[loveit] sound: Night Lovell (CAN) (Roxy, Praha)
Čt 21.03.
Žižkovská noc (různá místa, Praha)
So 23.03.
Gus Dapperton (USA) (Rock Café, Praha)
Ne 24.03.
Dope D.O.D (NL) (Storm Club, Praha)
Po 25.03.
Dope D.O.D (NL) (Fléda, Brno)
Út 26.03.
[loveit] sound: Sofi Tukker (USA) (Roxy, Praha)
St 27.03.
Dave Matthews Band (USA) (Forum Karlín, Praha)
Út 02.04.
Ady Suleiman (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 04.04.
Mogli (DE) (Chapeau Rouge, Praha)
Ne 07.04.
Bob Dylan (USA) (Lucerna - Velký sál, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Ava Max Rihanna Madonna Kryštof Adele Ewa Farna Bradley Cooper Coldplay Beyoncé Sia The Cure Ariana Grande AC/DC Imagine Dragons Linkin Park Queen Ed Sheeran Drake Camila Cabello
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver