Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Taylor Swift - 1989

Z princezny country je symbol popu. Taylor Swift hraje na "1989" znovu první ligu

Vydáno: 29.10.2014 08:00 v sekci Recenze - Josef Martínek a Tomáš Parkan

Country, nebo pop? Taylor Swift je to jedno. V obojím totiž září. Postupné odlupování nálepky andílka, který si s kytarou v ruce vyléval srdce z rozchodu s dalším pohádkovým princem, započala už na minulé kolekci "Red". Na novince "1989" ji ale strhla prudčeji, než se čekalo. A výsledek je překvapivě skvělý.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
8/10

Taylor Swift - 1989

Vydáno: 27.10.2014
Celkový čas: 48:40

Skladby: Welcome To New York, Blank Space, Style, Out Of The Woods, All You Had To Do Was Stay, Shake It Off, I Wish You Would, Bad Blood, Wildest Dreams, How You Get The Girl, This Love, I Know Places, Clean

Vydavatel: Universal

"Chceme zpátky starou Taylor!" už jistě křičí a bouchá při tom do stolu nejeden zhrzený fanoušek princeznovského country-popu, jehož byla Taylor Swift léta nejvýraznější představitelkou. Právě aura vzorného děvčete, co do srdce fanoušků vplouvá skrz upřímné holčičí zpovědi, ji dostala až na vrchol: všech jejích čtyřech studiovek se prodalo minimálně po pěti milionech kusů, přičemž pro dvě poslední v týden vydání upalovalo do obchodů více než milion Američanů. A ceny získávala při svém mládí takovou rychlostí, že by si mohla otevřít muzeum, kde by je všechny vystavovala. Ani ona ale nechce zůstat stát na místě, a tak se po úspěšných námluvách s popem v podobě minulého alba "Red" rozešla s country úplně a rozhodla se plavat s proudem. Ne však někde uprostřed, zastrčená a pokorně čekající, jaké trendy nastolí kolegyně. Na "1989" sama hraje nejvyšší popovou ligu.

Zběsilé disko, hostovačky právě letících rapperů, závoj erotiky? Ale kdepak, to mají ve svých písních jiné zpěvačky. Pátá řadovka Taylor Swift je poctivě vypiplanou popovou deskou se zřetelnými odkazy na pozdní osmdesátá léta, na jejichž konci (v prosinci 1989) se zpěvačka narodila. A i když není ve svém zvuku nijak přelomová a z hlediska popu ani příliš inovativní, nepůsobí jako retro, ale jako čirá oslava žánru s moderním zvukem a smysluplnými texty.

Euforickou smršť vybroušených popových diamantů odpálí hned úvodní "Welcome To New York", prosluněná synthpopová hymna pojednávající o inspiraci, kterou jí přineslo americké velkoměsto, kde vždy toužila žít. Je to pop radostný, nasládlý, navoněný, ovšem ne triviální ani výplachový. O to víc je posluchač překvapen, když postupně proplouvá tracklistem a čeká na nějaká slabá místa. A ona nepřicházejí a nepřicházejí.

Místo toho Taylor sype jeden potenciální singl za druhým. Ódu na mládí a bezstarostnost "Blank Space", z níž srší taková lehkost, že si přejete, ať neskončí. Vzpomínku na Taylořina bývalého milého "Style" (nebo Styles?), který "má v očích výraz jako James Dean". Vtíravě-nevtíravou "Out Of The Woods", kterou kolega Boček přirovnal k repertoáru švédské bohyně Robyn a jejíž neutuchající opakování refrénu "Jsme pryč z toho nejhoršího? (4x) Jsme už v bezpečí? (4x) Dobrý!" je tak přitroublé, až je geniální. O rozjuchaném pilotu "Shake Ot Off", plném nadhledu a vtipu, ani nemluvě.

"1989" je po hudební stránce tak propracované a dotažené album (švédská dvojice Max Martin - Shellback opět zaúřadovala), že byste mu snad i odpustili, kdyby nevynikalo texty. Jenže Taylor Swift není coby autorka žádné béčko, ostatně jako bývalá písničkářka se právě o slova opírala především, a i když tentokrát všechny akustické kytary, ukulele a mandolíny v podstatě uložila do skříně, na lyrické kvalitě se to nepodepsalo. Naopak - texty jsou tentokrát peprnější a promyšlenější než když dřív.

Chytře zakomponované odkazy k její bývalé lásce Harrymu Stylesovi z One Direction už jsme nakousli, Taylor se ale nebála pustit na tenký led a vyřídit si účty také s jednou kolegyní. Její jméno sice neprozradila, ovšem i vrabci na střeše si cvrlikají, že se jedná o Katy Perry. "Pořád mám jizvy na zádech od tvého nože, takže si nemysli, že je to minulost, protože tyhle druhy zranění trvají a trvají," vzkazuje v "Bad Blood".

A když už si myslíte, že aspoň na konci třináctipoložkového tracklistu musí desce zákonitě dojít dech, čeká na vás temným závojem zahalená "I Know Places" s tíživou atmosférou a hutným podkladem z dílny Ryana Teddera - hitmakera z One Republic. A především největší překvapení v podobě závěrečné lahůdky "Clean". V ní se Taylor spojila s britskou alternativní popařkou Imogen Heap, jejíž rukopis (i hlas) je v jemně pulzující písničce se smutným, ale étericky podávaným textem jasně slyšet. A je z toho finále jako řemen.

"1989" je zkrátka album, které by Taylor mohly mnohé, v popu daleko protřelejší kolegyně závidět. Mezi fanoušky se, vzhledem k definitivní rozlučce s country, jistě dočká různorodého přijetí, ale odřízneme-li od zpěvačky její minulost a podíváme se na ni čistě popovýma očima, dostaneme precizně vypilovanou nahrávku plnou silných jednotlivostí, která se i přesto nerozpadá na kusy. Možná nebude "1989" trhat v Americe, zemi country zaslíbené, prodejní rekordy jako předchozí počiny čtyřiadvacetileté interpretky, zato je Taylor Swift na nejlepší cestě stát se opravdovou globální superhvězdou.

Druhý pohled Tomáše Parkana - 5/10

Odklon Taylor Swift od country více k popu se dal čekat. Koneckonců už "Red" bylo countryové jen zčásti. Rébusem tedy bylo, jak moc se od něj vzdálí a kterým směrem se vrhne. Vybrala si cestu určitého indiferentního popu, který by vlastně mohl dělat kdokoli. To je asi největší kámen úrazu této nahrávky.

Vždycky jsem si říkal, že ať bude Taylor Swift dělat cokoli, bude v tom excelentní. Bohužel, novinka "1989" mě nepříjemně vyvedla z omylu. Nejde snad o to, že by zapomněla psát písničky. To v žádném případě ne, melodicky předvádí svůj standard, který je pro jiné vrcholem, pouze se nechala příliš ovlivnit producenty. Ti ji společnými silami uvrhli do zvuku, který můžeme slyšet na současné americké scéně od každé třetí zpěvačky. Přitom to všechno začalo tak slibně - "Shake It Off" je pecka jak Brno. Když už pop, tak s takovýmto nápadem a energií. Bohužel, písnička s takovým nábojem a nadhledem je na "1989" jediná. Tomu zbytku invence jaksi chybí, nebo se příliš inspiruje u jiných electropopových projektů. Abych jí úplně nekřivdil, nedostatkem originality netrpí "Out Of The Woods", "Style" a "I Know Places", ale zbytek se vám slije takovým způsobem, že po jeho poslechu vlastně ani nevíte, co jste skoro hodinu poslouchali. A nepomáhá ani urputné soustředění. Tím akorát zjistíte, že "Blank Space" vám až moc připomíná takřka zapomenutý počin Paris Hilton.

Když dělala zpěvačka svůj country-pop, mělo to jiskru a ksicht. Stylově se trefila přesně tam, kde to před ní zkoušelo mnoho jejích starších kolegyň, ale nedokázaly najít ideální průsečík obou žánrů. Buď to bylo moc country a málo popu, nebo naopak. Její úspěch byl ovšem natolik velký, že jí začala být tahle škatulka malá. Přece jen čistý pop je více globální. Zkusila se z ní tedy vymanit, proti čemuž se nedá nic namítat, je to přirozený vývoj, ale měla to radši udělat po svém. Z mnoha písniček je totiž naprosto zřejmé, že jejich základ ležel přesně ve stylu, který ji dovedl na vrchol. Ovšem nový zvuk v nich často trčí jako pěst na oko. Typickým příkladem je třeba "How You Get The Girl", která by bez elektronických efektů s přehledem zapadla i na "Speak Now".

Kdo viděl alespoň jeden její koncert, ví, že nikdy nevystupovala jako vzorná holčička, ale naopak si s publikem pohrávala a provokovala ho. V tom hodně polevila. Její druhá tvář, a sice ta striktně muzikantská, kdy se jí v rukách vystřídala řada strunných nástrojů od akustiky přes elektriku až po ukulele, ale byla daleko podstatnější. Právě tahle poloha mi na "1989" chybí asi úplně nejvíc a skoro si nedokážu představit, jak budou vypadat její příští koncerty.

Další vadou na kráse, která ale bezesporu ovlivnila i celkový dojem, je zvuková kvalita nahrávky. Člověka, který dělal mastering, by měli vyhodit na hodinu, aby mohl psát knihu "Jak udělat z nahrávky jednu velkou zvukovou kouli". Tak nízký dynamický rozsah je opravdu zločinem - na detaily zapomeňte, připravte se na zvukovou stěnu a nedivte se, že vás z poslouchání za chvíli začne bolet hlava.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je... (juksek, 29.10.2014 08:46) Reagovat

    Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je, že ten zvuk je fakt divnej.

  • 3/10 (Daniel, 29.10.2014 09:20) Reagovat

    Asi tomu nerozumím, pro mě nudné a bezpohlavní... teda pardon, spíše frigidní :/ Veliké překvapení směrem dolů...

  • 7/10 (JohnnyD, 29.10.2014 10:02) Reagovat

    Solídny popík. Out of the Woods je mega-pecka.

  • za mě 9/10 (Reb, 29.10.2014 10:43) Reagovat

    Parkan: Tady je vidět, že by člověk neměl psát recenzi po jednom či po druhém poslechu hudebního alba. Tohle album je rozhodně o polovinu lepší a celistvější jak Speak Now, kterému Parkan dal 9/10. A RED. Red si od Parkana zasloužilo 8/10 - s čímž plně souhlasím (album je to dobré), ale nechápu na co si zde stěžuje. Protože na Red bylo country minimálně. A třeba písně jako 'All You Had To do was Say' a 'I Wish You Would' & 'How you get the girl' zní jako vynechané skladby právě z Red éry. All You Had To Do Was Stay zní jak dvojče 22.
    1989 je kvalitní pop album. To, že už na něm oficiálně není country nic neznamená. Kdyby to Taylor neřekla vsadím se, že by to nikdo ani nepoznal a neřešil. Jediný klenot, co na Red je a zde chybý je silná balada v podobě All too well.

    A tři bonusové skladby na delux albu by příště také stály za zmínku!

    Rozhodně Style musí být dalším single.

    • Re: za mě 9/10 (Tomáš Parkan - autor, 29.10.2014 11:19) Reagovat

      Věřte mi nebo ne, slyšel jsem ji cca 10x. Ten efekt byl ovšem stále stejný. To, že některé písničky evidentně pochází z éry před popem, jsem psal, že melodický základ je dobrý, také, ale to jaký dostaly zvuk a aranže, řekl bych prefabrikované, je naprosto zabilo (jako příklad jsem uvedl "How You Get The Girl", kde je to nejvíc slyšet.
      Z deluxe edice mě osobně asi nejvíce zaujaly dema, kde popisuje, jak vznikají její písničky. Takové nahlédnutí pod pokličku by bylo zajímavé i u jiných interpretů.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Opeth - In cauda venenum 9/10
Recenze: Opeth na albu "In cauda venenum" nalezli svou pravou progrockovou tvář Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2019 00:00 v sekci Recenze
0
Mirai - Arigató 7/10
Recenze: Mirai přinášejí na "Arigató" svěží, dospělejší zvuk Že Mirai zkrátka umějí skládat dobré písničky, víme už z debutu "Konnichiwa". Snaha zalíbit se každou skladbou ale byla trochu na škodu. Právě tomu jako by se kapela na dvojce "Arigató" chtěla vyhnout. Vytvořila povedenou, hravou... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2019 10:00 v sekci Recenze
11
Petr Fiala (Mňága a Žďorp) - Mám nárok na melancholické skuhrání
Rozhovory: Petr Fiala (Mňága a Žďorp) - Mám nárok na melancholické skuhrání Mňága a Žďorp vydává již čtrnácté album "Třecí plochy". Dvanáct nových písní přináší staré dobré smutnoveselí, na které jsou fanoušci zvyklí. "Smutný, depresivní písničky se píšou daleko líp, je to primitivní emoce,... čtěte zde
Vydáno: 11.10.2019 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
4
Pixies, Blood Red Shoes, Forum Karlín, Praha, 8.10.2019
Naživo: Dvojkoncert Pixies a Blood Red Shoes potěšil i naštval Alternativní rockeři z Bostonu se od svého návratu na scénu v roce 2004 skoro nezastavili. Co začalo jako opatrné zveřejňování EPček s pár písničkami, se proměnilo ve výbornou regulérní řadovku "Indie Cindy", na kterou navázaly... čtěte zde
Vydáno: 10.10.2019 08:46 v sekci Naživo
14
Vladimír "Guma" Kulhánek 75 & hosté, Lucerna Music Bar, Praha, 8.10.2019
Naživo: Oslava pětasedmdesátin Vladimíra "Gumy" Kulhánka byla přehlídkou hudebních legend Tak tu máme dalšího oslavence. Tentokrát o něco méně nápadného, než byl nedávno kytarista Luboš Andršt, avšak neméně podstatného. Baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek před časem oslavil pětasedmdesát let, koncert na oslavu... čtěte zde
Vydáno: 09.10.2019 21:04 v sekci Naživo
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby (19.09.2019 13:30)
- Video: Katy Perry ve videu ke "Small Talk" ukazuje lásku k pejskům a mezi nimi (10.09.2019 17:28)
- Alvaro Soler roztančil česká rádia, Billie Eilish v albech porazila i favoritku Taylor Swift (04.09.2019 14:52)
- Nové desky 35/2019 - od Taylor Swift přes Nikol Bókovou po The Rembrandts (27.08.2019 22:03)
- Cenu MTV VMA za klip roku si odnesla Taylor Swift (27.08.2019 14:48)
- Video: Klip "Lover" od Taylor Swift je velmi romantický a hraje všemi barvami (26.08.2019 08:52)
- Taylor Swift ukončí tahanice o práva na svá alba rázným způsobem - všechna nahraje a vydá znovu (22.08.2019 18:58)
- Audio: Ze "Small Talk" Katy Perry žádný velký hit nebude (10.08.2019 14:44)
- Katy Perry hit "Dark Horse" okopírovala. Rozhodl o tom soud (01.08.2019 11:37)
- Ariana Grande a Taylor Swift mají po deseti nominacích na MTV Video Music Awards (24.07.2019 15:42)

ALBUM TÝDNE 41/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 16.10.
Chromatics (USA) (MeetFactory, Praha)
St 16.10.
Heather Nova (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Čt 17.10.
Charlie Cunningham (UK) (Roxy/NoD, Praha)
Čt 17.10.
Hilltop Hoods (AUS) + Mojo Juju (Lucerna Music Bar, Praha)
So 19.10.
Allah-Las (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 19.10.
Tourist (UK) (Café V lese, Praha)
Po 21.10.
Lucky Chops (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 22.10.
Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup (Forum Karlín, Praha)
St 23.10.
BE27: Tangerine Dream (DE) (Roxy, Praha)
St 23.10.
Ghost-Note (USA) (Metro Music Bar, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Kryštof Metallica Lady Gaga The Cure Rihanna Coldplay Adele Beyoncé Sia Madonna Ewa Farna Lana Del Rey Jonas Blue AC/DC Ready Kirken Ed Sheeran Vladimír Mišík Armand Van Helden Linkin Park
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver