Číst si životopis Chrise Palka aka Cage, to je jako propadat se do temnoty a nedokázat to zastavit. Jak je známo, temnota přitahuje, a tak se člověk přistihne, že se vlastně vcelku s úžasem probírá všemi těmi kostlivci v podobě otců závislých na heroinu, násilnických otčímů, blázinců, pokusů o sebevraždu, deprese a především drog. Kvanta všeho, co vás jen napadne. S podobným životním nákladem můžete udělat asi jen dvě věci - buď z toho nadobro zešílíte, nebo na základu neštěstí zkusíte něco postavit. Cage se rozhodl pro možnost druhou a nadbytek negativní energie přetavil do hudební formy. Jen stěží ale můžeme mluvit o přímočaré cestě.

Debut "Movies For Blind" z roku 2002 byl hiphopovou kritikou víceméně kladně přijatý, ale hudbu samotnou zastiňovaly interpretovy drogové excesy a pověst sebestředného potížisty. Osudový budíček přišel o dva roky později v podobě obří dávky houbiček jako reakce na beznadějnou životní situaci. Když se Palko probudil dezorientovaný v nemocnici a později z ní utekl do svého bytu, kde mimo jiné našel zdi popsané svou krví, byl to pro něho onen bod zlomu. Tehdy se musel rozhodnout, zda s fetem jednou provždy skončí, anebo pojede dál s nadoraz sešlápnutým plynem po pekelné dálnici, na jejímž konci čeká předčasná smrt. Že se restart povedl, lze vidět už vizuálně; kdo se s tvorbou Cage seznámil až později, možná ho pro ty desítky shozených kilogramů ani nepoznal.

Pomyslnou čárou za minulostí je "Depart From Me", třetí studiová deska z roku 2009, které předcházela další tragická událost - smrt blízkého kamaráda a spoluhráče ze superskupiny The Weathermen Camu Taa. U tvrdého jádra fans se nahrávka dočkala spíše chladného přijetí, protože na ní Cage vyměnil oldschool beaty za kytary a texty plné rapových klišé za syrové deníkové zápisky. Z většího odstupu hodnoceno - vlastně se nejedná o nikterak originální dílo, které by překypovalo pozoruhodnými nápady a nějak významně si chtělo šplhnout u hudebních kritiků. Není ale nutné pořád tvořit dějiny, na téhle placce je nejpoutavější právě osobitost autora, jeho upřímná zpověď, jeho nefiltrované mapovaní křivolaké životní stezky, která ho dostala na úplné dno. Chvílemi je to vlastně spíše slam poetry než rap a Palko zde vystupuje spíše jako rozervaný prokletý básník.

"When you grow tired of lying on the ground and people walking on you. If you get to your feet and struggle to stand, people you know withdraw their hand and you don't know why... I know why!" načíná úvodní "Nothing Left To Say" a posluchači svou opravdovostí zalézá pod kůži. Po emo úvodu následuje kanonáda slov, která odhaluje jednoho z nejlepších rapperů americké undergroundové scény. V dalších částech tracklistu píchne Palkův naostřený jazyk do lecčeho. Ušetřeni nezůstanou kolegové z branže (již zmiňovaná "Nothing Left To Say"), bývalá přítelkyně ("Depart From Me..."), násilničtí otcové ("Beat Kids") ani obézní minulost ("Fat Kids Need An Anthem"). "And the worst part about it is I was happier when I was fat and on drugs. I went from fantasizing about women to fantasizing about food I can't eat anymore," sarkasticky komentuje tělesnou proměnu. Místo zbylo i na pedofilní fantazie ("Teenage Hands"), romantické vyznání sériového vraha ("I Never Knew You") a v neposlední řadě na srandičky ("Kick Rocks").

Lyricky nejsilnějším momentem je "Dr. Strong", ve kterém se Cage ohlíží na hospitalizaci v psychiatrické léčebně, kam se dostal jako osmnáctiletý. Z dobré vůle ho tam svou smyšlenou výpovědí o psychické poruše dostala matka, když mu kvůli trestné činnosti hrozilo vězení. Výsledkem byl rok a půl za zdmi blázince a skutečně narušené mentální zdraví. Jako jeden z prvních šťastlivců si Cage mohl vyzkoušet farmakoterapii Prozacem, jehož vedlejším účinkem byl mimo jiné první pokus o sebevraždu. "I was just in your house, going to school again for validation. Pissed you off, now I'm in the hospital eating medication. And if I tell them I don't want to take something I'm still myself, but the drugs they're making me take are making me want to kill myself!" sugestivně líčí zážitek, který byl pro něj klíčový a určil celé jeho další směřování. Krásný protiklad k romantizovanému americkému self-care sloganu "dOn'T fOrGeT tO tAkE yOuR mEdS".

Ještě předtím, než si sami necháte předepsat kouzelné pilulky na jakoukoliv malou duševní bolístku, můžete zvážit poslech tohoto alba. I bez vedlejších účinků vám podá pomocnou ruku a ukáže vám, že nejste jediní, kdo si prochází osobním peklem. Cage v pekle byl taky. Všechno to viděl. A dospěl k jedné zásadní pravdě: vnitřních démonů se nedá úplně zbavit, ale dá se naučit po jejich boku žít.