Priessnitz jsou z Jeseníka, města v drsném kraji, vzdáleném od velkých kulturních center a jestli něco charakterizuje jejich ranné období vedle této předurčenosti místem, pak se to určitě všechno projevilo na "Nebel", jejich druhé desce z roku 1992. Ta podobně jako debut "Freiwaldau", který byl jen pouhým vykročením na cestu, po které už zde jistým krokem kráčejí, vyšla tehdy na malé značce Legend (jejím spoluvlastníkem byl mimochodem i dnešní režisér David Ondříček). Za tou se dávno zavřela voda, a tak už když vloni brněnští Indies vydávali reedici debutu, hovořilo se o tom, že časem dojde i na v posledních letech vyprodaný a zcela nesehnatelný "Nebel". Hlavně mladším posluchačům se tak do ruky dostává nejen hodně výrazný dokument o rockové scéně první poloviny devadesátých let u nás, ale především jako celek asi nejlepší album Priessnitz.. Protože i když v pozdějších letech vyprodukovali mnohé povedenější písničky než jsou tyto, tak ucelený a vyvážený komplet se jim už vytvořit nepodařilo.

Zároveň je tahle deska nejen nejrockovějším albem skupiny, ale také i jedním z nejvýraznějších výhonků domácích ozvěn na tzv. gotický rock, reprezentovaný ve světě třeba Fields Of Nephillim či Sisters Of Mercy - spolu s kolegy Prouza, XIII. Století, N.I.C., Jean Marrais a dalšími. Na rozdíl od některých z nich však Priessnitz nikdy nepropadli zbožnění svých idolů i žánru samotného, ani bezhlavé ortodoxnosti. Jak si můžeme z reedice ověřit, ani ve svém nejtemnějším období nezapomínali na sílu prosté písničky a melodie. I když gotické pózy a klišé tu (hlavně v textech) pochopitelně nechybějí. ("Můj osobní upír bydlí támhle za řekou / Má divný zvyky / Chodí po půlnoci / Zvoní po půlnoci s úsměvem") Stylizace vyděděnců a znuděnosti jako čehosi tajemného s odstupem působí místy až komicky - "Dám si cigáro / Dám si nohy na stůl / Dám si a zapomenu / že jsem tu ještě před chvílí byl / Nechte mě bejt..." Nic to ovšem nemění na faktu, že hudebních nápadů jsou tu spousty, mnohé melodie i dnes působí svěže a taková instrumentálka jako je "Final", by i dnes na leckterém albu působila jako ozdoba.

Deska vyšla v podstatě v původní podobě, žádné bonusy tentokrát připojeny nebyly. Remastering samozřejmě nově vydané nahrávce výrazně prospěl, ale poměrně nepříjemným překvapením je nový design bookletu. Nejen, že je jednoznačně méně povedený než ten původní, ale především z něj vymizely veškeré fotografie, které svou stylizací celek vhodně doplňovaly. Že by se už dnes za ně kapela styděla? Ale to je jen zanedbatelná skvrnka na kráse. Z pohledu pamětníka je to jinak určitě příjemné ohlédnutí. Jen by mě zajímalo, co na ni řeknou ti, kteří ji uslyší poprvé...

CD pro recenzi poskytlo vydavatelství Indies.

Album: Priessnitz - Nebel
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 55:38
Skladby: Hory, Divoká a chladná, Dotkni se mě, Potichu, Nebaví, Divnej svět, Ách jó, Pojď,pojď, Nebolí, Šťastný, Nacht und Nebel, Rychlá jízda, Jedna noc, Hlava, Belgická 9, Final