10.06.2020 12:55 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta
Z jamování už vzešlo mnoho dobrého. Ať už jsou to základy celých alb, živé koncertní záznamy nebo jen neopakovatelná a žel často ani nenatočená hudební setkání a nečekaná protnutí. To se naštěstí nestalo v případě Martina Kratochvíla, tvůrčího mozku formace Jazz Q, a jeho nového alba "Znění a snění".
7/10
Kratochvíl / Koubková / Ackermann / Kučera - Znění a snění
Skladby: Swinguj, co se dá, radí Jana Koubková, Jinokraj, Chce se mi spát, Co říkáš Joe?, Lehce a netlačit, Naléhavá, Každý sám, Různohraní
Vydáno: 24.4.2020
Celkový čas: 45:46
Vydavatel: Studio Budíkov
Toho listopadového večera roku 2018 byli ve studiu kromě Kratochvíla ještě zpěvačka
Jana Koubková, kytarista
Tony Ackerman a saxofonista
Joe Kučera. Důvodem setkání bylo natáčení filmové hudby. Ačkoliv už byli všichni unavení, ojedinělý okamžik zavdal příležitost si společně alespoň trochu zahrát. A ejhle, po více než roce je na světě deska "Znění a snění" a na ní osm skladeb, které tehdy vznikly. Jak sám
Kratochvíl v průvodním textu k nahrávce popsal, je to
snový tok, který se sám o sobě odmítl podřídit jakýmkoliv úpravám.
Výsledek je uvolněný, přiznaně unavený ("Chce se mi spát" od Koubkové má své inspirace naprosto zřejmé), nesvazuje se ambicemi a ani si nedělá starosti o výsledek, který dost dobře mohl zůstat ležet zapomenutý v šuplíku. To by ale rozhodně byla škoda. Albem tepe energie výrazných muzikantských osobností, individualit schopných utáhnout sólový koncert.
Na "Znění a snění" nedochází k bezešvému propojení do bezchybného celku, který by se dal nazvat kapelou - i proto na přebalu figurují každý sám za sebe. Jednotlivé položky tracklistu nejčastěji začínají jako letmo nahozené akordy či melodické nápady, ke kterým se, často podivně nesměle a opatrně, přidávají další. Tu je jen pokorně doplňují, jinde rozvíjejí či naopak přetvářejí poněkud jiným směrem.
V tom dlí kouzlo jazzové (a vlastně jakékoliv) improvizace. Myšlenky vznikají i zanikají v průběhu skladby, jako když do scatu Jany Koubkové, do kterého se pokouší vklínit Kučera s Kratochvílem, vtrhne se standardně střiženou swingující kytarou Ackerman a ostatní hráče okamžitě strhne na svou stranu. Zákrut a změn je zde hodně, překlenout se z fragmentů do sevřeného celku s přirozeným vývojem se daří se střídavými úspěchy. Řada momentů strhne, jindy se hra jaksi zacyklí, inspirace dojde a proud tónů už se nehodlá pohnout dál.
Navzdory tomu je radost tuhle desku poslouchat. Má v sobě spoustu překvapení, hravosti, nápaditosti, ale i hledačství takříkajíc v přímém přenosu. A být na tomhle
hudebním pátrání právě s touhle partou výborných muzikantů je, i přes jisté očekávatelné neduhy, prostě fajn.
P. S.: Přiložená ukázka pochází z jiného společného projektu dvou ze čtyř zúčastněných hudebníků.