Yanni s určitými prodlevami vydává svá alba, to minulé "If I Could Tell You" vyšlo již před skoro třemi lety. Tenkrát své posluchače a fanoušky uchvátil emocemi nabitými převážně pomalými instrumentálními kousky. Tentokrát je vše trošku jinak. Yanni se vydal pátrat ve vodách world music, svůj prim zde hraje jeho původ. Narodil se v Řecku a tuto hudební kulturu hodně miluje. Poohlédl se i po starších kompozicích, aby jim dal nový kabátek, přidal texty a vokály. Ano i Yanni sem tam vydá zpívané songy, toto album má tři, jeden z nich je přezpívaná řecká lidová píseň. Druhou menší změnou je ta, že se rozhodl více používat mašinky a v některých skladbách se v pozadí pěkně houpe taneční rytmus. Pojďme se však podívat drobnohledem na novinku "Ethnicity".

Yanni často hraje na klávesové nástroje, na kterých i komponuje svá emocemi nabitá preludia. Pro novinku do značné míry využil i lidského hlasu coby nástroje, který podporuje melodické linky základní struktury kompozic. Nástrojem se tady staly hlasy Alfredy Gerald, Michelle Amato, Noelani Brock, Reginy Willimas, Petera Lehmana, Randy Nicholse, Suzy Park a Kurta von Schnittou. Na jednom hudebním serveru jsem si přečetl, že Yanni začal kopírovat francouzský projekt Deep Forest. Pravda není až tak blízko, Yanni si však zachoval svou tvář tvorby a převážně čerpá z řecké kultury, která je jeho srdci hodně nablízku, jak jsem již uvedl v úvodu. Takže nečekejte žádné výpravy do Afriky nebo tak. Yanni se stále pohybuje na hraně stylu new age, který zůstává a on je jej transformuje do několika formulek, které obměňuje s lehkostí jeho vlastní.

Pro nové album "Ethnicity" oprášil dvě staré kompozice, obě přepracoval do podoby zpívaných písniček. "The Promise" vyhrabal ze svého šuplíku, napsal ji již v roce 1988 a druhá "Almost A Whisper" vyšla na albu "Reflections Of Passion" (1990). Touto změnou se vytratilo kouzlo, které se v jeho kompozicích objevuje a vznikly tak vcelku normální písně, které znějí trochu více vznešeněji než uhlazené pop slaďáky popových hvězd a hvězdiček. Závěrečná "Jivaeri (Jiva-Eri)" je typickou ukázkou folklóru řeckých ostrovů, která v úpravě Yanniho zní příliš vyumělkovaně a vytrácí se tak hravost řecké kultury, která byla skoro odejmuta, zbyl jen jakýsi nádech. Posledním střípkem, který lehce kazí dobře odvedenou práci, je skladba "Play Time", ve které až příliš okatě Yanni vysamploval rytmus hitu "Children" Roberta Milese, i když zní trochu v ústraní, je čitelný a ke struktuře alba moc nesedí. Dá se říci, že závěr desky je značně nevyrovnaný. Její vrchol přichází již v "Tribal Dream", který je rytmickým hymnusem, ušitý na míru několika skvělým hlasům.

"Ethnicity" chvilkami působí zmateně, hledajíc další silný moment, občas se tedy stane, že hledání nahradí slabší chvilka. "Tribal Dream" společně s "Rites Of Passage", "Rainmaker", "Written On The Wind", "Playing By Heart" nebo "At First Sight" přinášejí vzletnou volnost a emociální výšky, které ve vás zanechají příjemné mrazení v zádech, které provází větřík při sledování západu slunce kdesi na řecké písečné pláži. Yanni se tedy opět, asi mu to navždy zůstane typické, důkladně vkrade do vašich emociálních rovin při každém poslechu nejenom této desky. Dokáže se do nich převtělit a do svých melodií ukrýt bezbřehou pohodu plnou relaxace, proto se těší stálé oblibě. Na "Ethnicity" neklesl ve kvalitě svých produktů, které se rozhodl podpořit koncertováním, které se však zdárně vyhne nejenom Česku, ale i Evropě.