Yelawolf svůj český koncert stihl na poslední chvíli

Rapper Yelawolf zdánlivě nesourodou kombinaci dvou zmíněných žánrů dává k dobru už pár let, a když se jako Eminemův nový kamarád upsal jeho labelu Shady Records, psal se rok 2011. O čtyři roky později vydal album "Love Story", na němž spolupracoval i jeho učitel rapu z Detroitu, a ze singlu "Best Friend" se stal jeho průlomový hit a vchod do lepší společnosti. Svou cestu z ranče do propocených klubů aktuálně doprovází s už šestou deskou "Ghetto Cowboy". A pokud jste si jejího vydání v prvním listopadovém dni dodnes nevšimli, nejste v tom sami. Čtyřicetiletý rapper se totiž krátce předtím rozhodl osamostatnit, a tak nahrávka vyšla už mimo podporu Shady Records, a tudíž i s daleko nižším dopadem na scénu.

A možná i to je důvod, proč Michael Wayne Atha, jak se vlastním jménem jmenuje, do Prahy přijel v okleštěné podobě - podobně, jako to před pár dny udělal Stormzy. Vystupovat jen s kužely světel a DJem, který má svůj stůl ozdobený dřevěným plotem a zvířecí lebkou, zatímco za zády můžeme pozorovat hvězdy z vlajky Konfederace, je u jeho kolegů normální a tato kritika je trochu nespravedlivá. Ale na druhou stranu - který jiný rapper by měl vystupovat se živou kapelou, když ne právě on? Vždyť spousta jeho songů je postavená na klasickém nástrojovém obsazení v čele s elektrickou kytarou, a když s muzikanty může hrát Macklemore nebo Machine Gun Kelly, proč ne on?

Příznivci té části repertoáru, která více staví na country, si také museli počkat asi šest skladeb, než zazněla už zmiňovaná "Best Friend". Většina vystoupení ale patřila spíše klasickému hip hopu, takže si na své přišli všichni ti, které baví "Empty Bottles", "Outerspace", "Daddy‘s Lambo" nebo bez hudby odcitovaný "Johnny Cash". A tato část nebyla marná. Už jen kvůli tomu, jak vášnivě vyprodaný klub Roxy Yelawolfa podporoval potleskem a pokřikem. A to až tak, že už ze startu se nad fanoušky vznášel dron, který vše zaznamenával. Jako by lidi tušili, že je to na dlouhou dobu jejich poslední návštěva koncertu.

O to podivnější byla reakce samotného interpreta. Ten totiž večerem prosvištěl prakticky bez emocí. Žádné děkovačky, žádné proslovy mezi písněmi, žádné velké prožívání vlastních textů. Bylo to skoro až neslušné.

Dojmy vylepšila až závěrečná třetina. Tehdy se rapper jednak trochu uvolnil a párkrát se i usmál, jednak sázel jednu zpěvnou věc za druhou. "Till It‘s Gone", "American You", "Tenessee Love" nebo zatím poslední singl "Opie Taylor". Ty všechny tomu finále hodně pomohly.

Hlavní ale je, že jsme si v Praze po koncertech 50 Centa, Obie Trice nebo The Gamea mohli odškrtnout dalšího, byť dnes už bývalého Eminemova chráněnce. Tak teď už by to chtělo jen dotáhnout to do konce. Je čas na hlavní chod.