Když říkáme A, je třeba říct i B. Na jednu stranu to totiž vypadá, že je u nás o Stormzyho obrovská poptávka, na tu druhou ale třeba v Kodani hrál v regulérní velké aréně. Hype kolem jeho osoby je ale samozřejmě obrovský. Venku má teprve druhou desku, a už s tou první z něj pořadatelé Glastonbury udělali jednoho z headlinerů. Hned vedle The Cure, Kylie Minogue, The Killers a Janet Jackson. Ve svých pětadvaceti letech se tak stal po Davidu Bowiem druhým nejmladším umělcem, který se na slavné Pyramid stagei představil v nejprestižnějším čase. Také je vůbec prvním britským rapperem, kterému se něco takového podařilo. A je také, jak neopomene zmínit žádný promo text k jeho osobě, prvním umělcem tmavé pleti, kterému se něco takového podařilo. A tady už to začíná trochu smrdět.

V dnešní hyperkorektní době už se totiž nevyhnete podezření, zda se do tak vzácného slotu nedostal ani ne tak díky svému talentu, ale spíše z toho důvodu, že organizátoři chtěli/museli jít s dobou a nechtěli čelit kritice, že na menšiny zapomínají, podobně jako se to v posledních letech děje takřka u všech předávání filmových a hudebních cen.

Je to samozřejmě nebezpečná myšlenka a určitě se najdou lidé, kteří si tento názor nenechají vymluvit (vzpomeňme třeba na absurdní domácí případ s volbou Bena Cristovaa do Eurovize). Proto by nebylo od věci sesumírovat, čím vším si zatím kamarád Eda Sheerana získal lidi na svou stranu. Ve svém největším hitu "Vossi Bop" zkritizoval předsedu britské vlády. Také při Brit Awards si do politiky rýpnul. Jeho kritice neunikla Theresa May, Británie v době Brexitu ani poměry v jižní části Londýna, odkud pochází.

Jeho desky jsou plné jak klasických, nenápaditých žádostivých ód na ženy ("Own It") nebo nevzrušivých egotripů ("Audacity"), tak až dětinského a zbytečně vyhroceného dissu někdejšího idola Wileyho, na něhož si Stormzy v Praze vzpomněl ve "Wiley Flow" a "Still Dissapointed". Také na nich ale najdete i hodnotnější materiál, třeba skladbu "Crown" obdařenou krásným popovým refrénem, "Rachel‘s Little Brother" s nápaditým textem plným popkulturních odkazů nebo niternou zpověď plnou pochyb "One Second". A právě tyto a další písně, jako například ještě omluva ex-přítelkyni "Lessons", staví šestadvacetiletého performera do světel reflektorů.

Těch měl ostatně v Praze spoustu, kužely světel a stroboskopy ze tří stran dávaly na srozuměnou, že původní domluva skutečně byla klub Roxy, kam by se toho spolu s DJským stolem více nevešlo. Podobné vybavení měl ostatně i na své premiéře na Szigetu 2018, kam se letos v srpnu zase vrátí. Je ale určitě škoda, že zatím stále cestuje takto nalehko. Ve chvíli, kdy došlo na dvě spolupráce s Edem Sheeranem a z beden se ozval hlas zrzavé superstar, totiž neměl nositel Banksyho vesty s Union Jackem z Glastonbury viditelně moc co dělat. A ještě nápadnější to bylo v "Blinded By The Grace", jednom z nejkrásnějších kusů, kterými se zatím světu předvedl. Mít tak s sebou živou kapelu a gospelový sbor, který by to všechno zazpíval naživo, to by bylo teprve něco!

I bez toho se ale diváci v hale nenudili. Rychlejších věcí byla většina a hned ze startu se v publiku dělaly moshpity a nad hlavami létalo oblečení i občerstvení. A to se, prosím pěkně, bavíme o grimeu.

Předskokan Jaykae (vsadíme se, že bude příští rok v nominacích na BBC Sound Of 2021?) sice disponoval solidní muzikou, ale totálně ji pohřbil svým ledabylým projevem a rapem, kterým musel překřikovat sám sebe ve studiové podobě. Na rozdíl od něj se Stormzy pro svou hudbu umí nadchnout. Rapoval svižně, poskakoval, až z něj lilo, a hecoval diváky, kteří jej svým skandováním už po druhé skladbě vyvedli z míry. Výskáním jej odměňovali tak bouřlivě, že svůj plánovaný proslov ukončil bez pointy. Škoda jen, že se mezi jednotlivými songy v proslovech nezmohl na nic víc než opakování, že je to poslední koncert evropské části turné a že to bude legendární. Řekl to snad osmkrát. Zase je to ale asi lepší, než kdyby se vracel ke svým homofobním výrokům z puberty, za něž se následně musel omlouvat.

Koncert se ale navzdory pár nedodělkům ve finále rozhodně povedl. A to i zvukově, což v Malé sportovní hale nebývá zvykem. Bezmála hodina a půl ve společnosti jedné z hudebních ikon současné Británie vygradovala s bouřlivě přijatým hitem "Shut Up" a pak už si to Stormzy až do konce jen vychutnával.

"Už nemusím mít kolem krku řetěz, pravidla se změnila," rapoval ve svém největším hitu "Vossi Bop". A měl pravdu. Do puntíku.