Skupina Mighty Oaks vznikla v roce 2010, když se zpěvák, Američan Ian Hooper, potkal s kytaristou Claudiem Donzelli z Itálie a basákem Craigem Saundersem z Velké Británie v německém Berlíně, kde formace dosud působí. Bubeník Oli Friedrich se k nim připojuje na turné, oficiálním členem ale není. Dosud jako kapela fungovali hlavně coby support slavnějším uskupením, hráli třeba před Kings Of Leon, CHVRCHES, Milky Chance nebo naposledy před The Lumineers, s nimiž se v listopadu podívali i do Fora Karlín.

A jak nám tam prozradili, vrátí se k nám letos na samostatný koncert - turné k jejich třetímu albu "All Things Go" je 23. května zavede do Rock Café. To by samo o sobě byl důvod k radosti, protože zvonivý akustický indie folk na prvních dvou albech byl snad s každým dalším koncertem lepší a lepší. Aktuální nahrávka ale zatočila kormidlem až příliš do mainstreamu a popovým zvukem se podbízí víc, než by bylo zdrávo.

Zatímco byste tedy v minulosti mohli o Mighty Oaks mluvit jako o takových malých Mumford & Sons, teď si je můžete dát do škatulky spíše k The Script nebo Walking On Cars. To sice není nutně špatná společnost, ale jen v případě, že tímto směrem jdete od začátku. Berlínské trio se ale zdálo být rafinovanější a nepodlézalo posluchačům líbivými refrény, které jsou místy sladké až příliš.

A nepotřebujeme k tomu ani žádné konkrétní příklady, protože aktuální kolekce vznikala pod dohledem producentů desek LP, Alice Merton a Aleca Benjamina, takže si asi dokážete udělat obrázek sami, jak jako celek zní. Lepší by tedy bylo vypíchnout několik opravdu povedených skladeb. A pozor, ony vlastně všechny nejsou vyloženě špatné.

Jen jsou nasáklé povrchními texty o lásce a toho cukru je tam až příliš. Vracet se tak asi budete chtít jen ke konkrétním kouskům, které jsou skladatelsky nepatrně odvážnější, jako je například skvělým načasováním refrénu obdařená "Tell Me What You‘re Thinking". Nebo k prvnímu singlu "All Things Go", v němž frontman vypráví, jak se jeho rodiče potkali ve výtahu na jedné nečekané párty v Mnichově a byla to láska na první pohled. A taky, že někdy prostě musíte nechat věci plynout. Tak jako životní cyklus téhle desky. Sice nepotěšila tolik jako její předchůdci, ale existuje docela slušná šance, že na čtyřce se pánové zase vrátí ke kořenům. Tak už aby to bylo.