Pirátský boom sice před lety odstartoval film "Piráti z Karibiku" s Johnnym Deppem v hlavní roli, spojení pirátské tematiky a kytar je však ještě o kus starší. Historie sahá ke konci sedmdesátých let, kdy vznikla jedna z nejslavnějších německých metalových kapel Running Wild. Tahle banda rozjela takzvaný pirate metal a s vydáním desky "Under Jolly Roger" ho začala šířit do světa. Od té doby uplynulo mnoho vody a vyšlo mnoho podobných alb od podobných skupin. S čerstvým příspěvkem přicházejí nyní Ye Banished Privateers ze švédského města Umeå.

Vydavatelství Napalm Records se v nich zhlédlo ještě před vydáním minulé studiovky "First Night Back in Port" z roku 2017. Novinka "Hostis Humani Generis" je ale jejich nejvyzrálejším počinem. Oproti předchůdci vyrostli muzikanti zejména autorsky. Skladby jsou nápaditější a nemají za cíl nic menšího než bavit. Ostatně žádný významný umělecký přínos tato bukanýrská taškařice nemá.

Nahrávku příjemně zpestřují střídající se zpěváci. Ačkoliv žádný z nich nedisponuje kdovíjak výrazným hlasem, jejich obměna činí desku pestrou. A tak se stane, že hned v úvodním triu písní uslyšíme hned tři vokály včetně jednoho ženského.

Přestože tematika díla je jasně daná, hudební jádro formace čerpá z typického irského folku. Nepřekvapí tak bohaté aranže, v nichž kromě tradičních rockových nástrojů uslyšíme housle, mandolínu, různé perkuse, pozoun, harmoniku, banjo či kalimbu.

Atmosféru pirátské zátoky navíc Ye Banished Privateers umocňují všelijakými pokřiky. V pozadí skladeb zní hospodský mumraj, velitelské hecování, šlehání bičem či živá tržnice. V tomto ohledu zaslouží uznání také zvukař, který si poradil s celou plejádou zvuků. Z "Hostis Humani Generis" je zkrátka cítit kus odvedené práce a vůbec nevadí, že nejde o vysoké hudební umění. Tihle piráti chtějí především bavit. A díky skočným písním jako "Hush Now My Child", "Capstan Shanty" či "Rowing with One Hand" se jim to daří.