Dovolím si osobní úvod. Tak jako je životní příběh Ivana Krále plný neuvěřitelných příhod, bylo pro mne neuvěřitelné mé první setkání s ním. V roce 2000 jsem se nějakým řízením osudu, v němž hrál roli Miro Žbirka, stal na pár let webmasterem právě Ivana Krále. Poprvé jsme se osobně potkali na jeho koncertě v ostravském Parníku, kde jinde než na záchodě. Psali jsme si pak e-maily, navrhl jsem a spravoval jeho web a jako honorář jsem si z legrace řekl o soukromý koncert v Karviné. No, a to se stalo: Ivan přijel s kytaristou Edem a svou láskou Cindy z Prahy vlakem a společně odehráli tříhodinový unplugged koncert. Ten a dlouhý noční rozhovor s legendou mi ještě dnes přijdou neskutečné. Neuvěřitelné.

Co naplat, české stopy ve světové populární muzice bychom hledali jen velmi obtížně. Na rozdíl od klasické hudby nebo takzvaných okrajových žánrů zkrátka nemáme žádného rockového Jágra, jímž bychom se mohli v zahraničí pyšnit. Jedině snad při vyslovení jména Ivan Král by se mohl někdo zamyslet a říct si: To je ten, jehož písničky hráli Iggy Pop, Patti Smith a U2, Simple Minds a David Bowie?

Kniha "Neuvěřitelný Ivan Král" vznikala díky moderním komunikačním technologiím na dálku přes oceán. Slovo neuvěřitelný se v ní opakuje velmi často, je typickým zhodnocením vzpomínek umělce, jenž si splnil své sny. Kluk z Prahy, který obdivoval Divadlo Semafor a Petra Jandu a který sám sebe často popisuje jako slušného a naivního hocha, se v polovině sedmdesátých let ocitl v epicentru undergroundu v newyorském klubu CBGB. Najednou stál po boku divoženky Patti Smith a zběsilého Iggyho, odolával drogám a večírkům a i dnes při vzpomínání řekne: "To bylo od něho hezký." A napsal pár skvělých písniček.

Neskutečné, zajímavé a dojemné zážitky jsou roztroušeny v celém textu, někdy jen tak mimochodem. Všechno se točí kolem hudby, Ivanovy životní posedlosti, ale Vedral se samozřejmě zabývá i soukromím, místy bolestnými vztahy, těžkými začátky emigranta v Americe či návratem na rodnou hroudu po sametové revoluci, což byl z dnešního pohledu slušný punk. To je ostatně mimořádně podstatná část publikace: Ivanovo působení na české scéně v devadesátých letech coby producenta a znovuzrozeného umělce, jenž začal dělat hudbu pod svým jménem a sám za sebe. Výsledkem je třeba nejlepší deska Lucie "Černý kočky mokrý žáby" nebo jeho výborné album "Nostalgia".

Možná se některé věci nestaly tak, jak jsou zde popsány. Příhody a setkání, ke kterým došlo třeba před čtyřiceti padesáti lety se samozřejmě ztrácejí v mlhách zapomnění a některé věci si pamatujeme tak, jak si je chceme pamatovat. Ivan Král se chvílemi může zdát snad až nespolehlivým vypravěčem, a čtenář si tak může říct: To není možné. Jenže na další straně je fotka, která potvrzuje to, co se zdálo tak neskutečné, a tak si zase řekne: Neuvěřitelné. Kniha je silným příběhem a klidně by mohla být základem scénáře pro celovečerní film, který by navázal na pětadvacet let starý dokument Zdeňka Suchého "Dancing Barefoot". Když už existuje snímek o Jiřím Suchém a vzniká biják o Mirovi Žbirkovi, proč ne?

Drobná poznámka: v obsáhlé a jinak skvělé publikaci se najde pár chybiček, které unikly bystrému oku korektora - Mňága a Žďorp se zde vytrvale uvádí jako Mňága a žďorp, Ivanův dlouholetý spoluhráč z Prahy se jmenuje Ed Zawadzki, nikoliv Zawadski (což je chybně uvedeno i v bookletu výborného soundtracku k filmu "Cabriolet"). Ale to se dá do příštího vydání vychytat.