Filipe, máš za sebou první den v rádiu, kde budeš nově pracovat. Jak to probíhalo?

Nejde tam jen o mluvení, ale hýbeš tam různýma čudlíkama. Jak jsem tam seděl poprvé, vůbec jsem nad tím neměl přehled. Na co jsem se soustředil nejmíň, bylo to mluvení. Úplně jsem tomu dal korunu, když jsem omylem něco zmáčkl a do mého povídání začala hrát následující věc z playlistu. Zapomněl jsem, že mám zapnutý mikrofon, a zařval jsem naplno: "Do pr*ele!"

Tomu říkám hezký start. Když jsme se před dvěma lety viděli poprvé, byli jste pomyslně taky na startu: sice už se dvěma deskami na kontě, ale nebyli jste tak známí. Za tu dobu jste se posunuli. Jak na sobě vnímáte změny?

Maťo: Žánrově jsme se více otevřeli. Od té doby jsme vydali několik singlů, začali jsme nahrávat album "313". Vloni v listopadu jsme se na týden zavřeli do zkušebny, kam každý donesl nápad. Všichni jsme to pak dávali dohromady.

Filip: Oproti předchozím skládacím songwritting sessions hodně kousků donesl bubeník Adrian. Měl vždycky dobrý nápady, ne vždy je ale umí dobře transformovat do dema. Teď jsme je začali víc vnímat, a tři z osmi nových písní vznikly z jeho prvotních impulsů.

Maťo: Taky jsme začali využívat počítač přímo při skládání. Na předchozích albech to vznikalo během jamování a postupně se to na sebe skládalo.

Filip: S nástroji v ruce.

Maťo: Teď přišel někdo s nápadem a rovnou jsme si sedli ke kompu a skládali. Využívali jsme synťáky a podobné věci.

Filip: Ale vůbec to nepřevažuje kytarovou syrovou stránku věci, určitý nádech elektroniky tomu jen dal šmrnc.

Maťo: Díky této změně jsme měli i větší skladatelskou volnost. Víc možností.

Desku jste si vydali sami. Netoužíte po tom být pod vydavatelstvím? Nebo by vám to bralo volnost?

Filip: Něco visí ve vzduchu, ale není to definitivní. Nevíme, jestli nám to k něčemu bude.

Maťo: Přišlo nám lepší řešit to na vlastní pěst. Když label, tak zahraniční, který by nás směřoval ven.

Filip: A protlačil nás k novým lidem a možnostem.

Záměr prosadit se za hranicemi jste mně říkali i tehdy. Povedlo se, nebo zůstalo jen u plánu?

Maťo: Přišlo nám mnoho nových nabídek supportování větších kapel ze zahraničí. Tento rok jsme hráli před Hollywood Undead a Enter Shikari. Taky jsem se zaměřili více na Německo, odehráli jsme tam kolem dvaceti koncertů a pořád domlouváme další.

Jaké to bylo předskakovat těmto věhlasným kapelám?

Maťo: Nejnervóznější jsme byli před prvním velkým koncertem ve Foru Karlín. Když nepočítám festival, odehráli jsme totiž do té doby náš největší koncert v Paláci Akropolis. Byl to pro nás zlomový moment.

Filip: Bylo to v době hajpu, kdy všichni oznamovali, že vystoupí ve Foru. Najednou to byla Mekka, každý ho vyprodával. A nám do toho přišla tahle nabídka. I když to nebyl náš vlastní koncert, celou noc předtím jsem nespal.

Maťo: Je vtipný, že nabídky na tyto velké koncert přišly v průběhu dvou týdnů a stupňovaly se. A v Tipsport aréně to bylo asi nejlepší, reakce lidí nás překvapily, celou dobu jsem měl husinu.

Komu byste rádi předskakovali?

Maťo: Linkin Park, ale už to bohužel není možný. Nebo My Chemical Romance. Do jisté míry se mi plní sen na Rock For People s Green Day, i když to nebude předskakování v tom pravým slova smyslu. Ale tohle jsou moje top tři kapely.

Co vůbec říkáte na návrat My Chemical Romance?

Filip: Super, ale druhý den to trumflo, že se dávají dohromady Rage Against The Machine. To je pro mě comeback roku a chtěl bych to vidět live.

Maťo: Když jsem se to dozvěděl, celý den jsem dojetím brečel černý slzy.

Fanoušci by mohli brečet dojetím, že máte venku dlouho očekávané třetí album. Co znamenají číslice "313" v jeho názvu? Určitě se nejedná o náhodu…

Maťo: Je to číslo na dveřích naší zkušebny. Když jsme dávali cédo dohromady, stávaly se nám dost divné věci. Například když Rony exportoval audio, zjistil, že jeho stopáž je 31:03 minut.

Filip: Když byla klipová verze, tak to bylo stejný - 31:13. A když to člověk zazipoval, mělo to 313 MB.

Maťo: A pak jsme zjistili, že rozměr vinylu je 313 mm.

Filip: To číslo se začalo objevovat všude, aniž bychom se nějak přičinili.

Maťo: Vlastně jsme uzavřeli smlouvu s ďáblem.

Filip: Maťo jednou takto potkal ďábla, řekl mu, že chce křičet jako on, a stalo se.

Když jsme u toho křičení - jak si chráníš hlas?

Maťo: Piju hodně vincentky nebo si dávám bonbony s islandským lišejníkem. Nevím, jestli to na to má nějaký vliv, ale člověk potřebuje nějaké rituály. Taky v den koncertu piju fakt hodně vody a vždy před vystoupením si dávám dvacetiminutový až čtyřicetiminutový warm up a po koncertě si dám alespoň rychlý warm down, abych si hlasivky neodpálil. Většinu času se snažím na to jít technicky, abych se neuřval, což se mi v poslední době docela daří.

Stalo se ti, že jsi přišel o hlas?

Maťo: Jednou jsem o něj přišel ještě před koncertem. Tímto vyzývám zpěváky, kteří jsou nachlazení, aby opravdu vystoupení radši zrušili, než aby zažili co já. Dva dny po tom, co jsem onemocněl, jsem si myslel, že to rozchodím. Brzy jsem ale zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Zrovna jsme měli koncert v Děčíně a hráli jsme jako poslední kapela o půlnoci, takže jsem byl i fyzicky unavený. Při warm upu jsem zjistil, že jsem přišel o hlas a že můj rozsah spadl o dvě oktávy níž. Takže jsme hráli Rammstein verze našich písniček - zpíval jsem o oktávu níže a Filip mě hlasově zachraňoval. Už nikdy nechci, aby se to opakovalo. V tomhle jsem paranoidní - furt se dopuju léky na imunitu, aby se mi to už nikdy nestalo.

Filip: Když jsme nahrávali zpěvy na novou desku, musel jsem uznat, že se Maťo za poslední dva roky šíleným způsobem posunul. Nahrával jsem s hodně lidma, ale ta práce šla dobře, zní to skvěle jak textově, tak vokálně.

Deska je tvrdší než předchozí. Byl to záměr, nebo se to vyvinulo samo?

Filip: Vůbec to nebyl záměr.

Maťo: Původně byl odrazový můstek ke zvuku "Zeddknot", pak se to ale žánrově rozletělo do víc stran.

Filip: Během natáčení nám kamarád Ondra Bubík přislíbil, že nám vyrobí nové kytary. Ronymu udělal sedmistrunnou, mně pětistrunnou na basu, což je směrem dolů, takže jsme podladili. Což samo o sobě vybízí k tomu, aby to bylo tvrdší. Tři písně jsou složený na nový ladění, proto ta změna.

Maťo: Skladba "313" vznikla vyloženě tak, aby byla co nejtvrdší.

Filip: Řekli jsme si: Pojďme udělat něco, co všem urve pr*ele.

Budete přitvrzovat i nadále? Bojím se, aby řev nepřebil zpěv.

Filip: Kdo ví. Já bych chtěl funky desku. Prostě uvidíme.

Maťo. Nebo to budou lidovky.

Filip: Konečně by měl Čechomor konkurenci.

Původně jste vznikli jako jednorázový projekt. Co vás přimělo pokračovat?

Maťo: Do vzniku kapely jsem se nepotkal s lepšími muzikanty.

Filip: Máme společnou vizi, kam to chceme dostat, ačkoliv ji každý vidíme z jiného úhlu. Někdy je těžký domluvit se na kompromisu. Často to přirovnáváme k tomu, že je to stejný, jako by měl člověk třikrát holku. Je to vztah, kdy musíš dělat kompromisy, ale stojí to za to a jsme nad míru šťastni, co z toho vzniklo.

Maťo: Je to ale hodně italská domácnost.

Filip: Občas totiž máme problém s komunikací i mezi sebou. Často to vyzní jinak, než je to myšleno, nebo neumíme vyjádřit nesouhlas hezky a napíšeme to na plnou hubu. Ale hádky bereme jako tvůrčí cestu k výsledkům.

Byla právě komunikace na přípravách desky to nejtěžší?

Maťo: Komunikace a termíny. Chtěli jsme album vydat v první polovině roku, ale jednak nám přibyly velké akce, na které jsme se museli nějak připravit, jednak nás v průběhu roku doprovázely dopravní nehody na koloběžkách. Filip si zlomil nohu, Rony nohu a pak ruku a Aďo nohu.

Filip: Měli jsme čtyři úrazy v kapele, a Maťa nic nepotkalo.

Však má tu smlouvu s ďáblem.

Maťo: No jasně. A samotné natáčení ještě komplikovalo umístění studia - zkušebnu máme v komplexu, kde má svoje zkušebny hodně dalších kapel.

Filip: Nahrávali jsme většinu věcí tam, ale pak přišly momenty, kdy jsme došli v sedm z práce, do deseti jsme tam čuměli a čekali, až přestanou okolní skupiny hrát. Než se do toho dostaneš, trvá to hodinu dvě. Jseš tam do dvou, pak odcházíš zbitá, ráno do práce a takhle pořád dokola. Je to strašně vysilující. Chtěl bych tímto poděkovat lidem z TV Óčko, že nám dali možnost využít prostor svého voice studia, kde jsme natočili 90 % zpěvů. Velký dík za to, jinak bychom to nahrávali ještě teď.

Co bylo naopak na přípravě to nejlehčí?

Filip: Nejsnazší bylo najít témata, o kterých psát. Nabízelo se to tak samo.

Maťo: Měl jsem poslední rok a půl psychicky náročnější období, takže psaní textů šlo tak nějak samo, protože to pro mě byla jistá forma terapie. Nebylo to jak v minulosti, kdy jsme často témata horko těžko hledali.

Píše se ti líp, když se máš špatně?

Maťo: Bohužel ano.

Filip: Mně přijde strašně těžký psát o pozitivní věci. V pubertě psát o srandičkách šlo snadno, ale čím je člověk starší, tím to jde hůř.

Maťo: Většina textů se zaměřuje na jednotlivé fáze porozchodového období. Dva tři songy jsou mimo téma, ty jsme skládali s Filipem.

Filip: Mezi ty patří třeba "Copycat", kde nám hostuje Pam Rabbit. Procházel jsem lehkou frustrací z hudební scény, jak jsem k tomu přičuchnul v práci.

Maťa: Tematicky se vymyká i "Coveritup".

Filip: Na tenhle song přišel Rony.

Maťo: Vycházení z komfortní zóny. Je peklo to přejít, ale ve finále to přinese ovoce.

Filip: Motivační message pro všechny, co procházejí sociálními averzemi, strachy. Tím, jak je všechno dostupnější, uzavíráme se čím dál víc do sebe. Vidím to na sobě, kdy přestávám brát telefony. Tímhle motivačním textem bych chtěl bořit zdi a být otevřenější, nebát se být s lidma. Třetí skladba, která vybočuje z rozchodovýho konceptu, je "Return To Zero". Vztahová věc z mojí strany. K současnému vztahu jsem došel tak, že jsem zranil několik lidí kolem a bylo mi to líto. Nechtěl jsem nikomu ublížit, ale nemohl jsem si pomoct.

Maťo: "The Dark Matters" je úlet. Vzniklo to, když jsme byli celý den ve zkušebně. Byli jsme neproduktivní. Byla nám zima, a šli jsme kupovat s Aďom radiátor.

Filip: A nám s Ronym dali úkol, abychom přišli na nějaký nápad, než se vrátí z nákupu. Seděli jsme u počítače a zkoušeli zvuky. Přišli jsme na posekanou věc, která je na začátku skladby. Nějakým zázrakem z toho vzešel groove a vznikla písnička, která je z alba pro mne asi nejlepší.

Není nešťastné vydat album před Vánocemi? Nezanikne to v tom všeobecném shonu?

Filip: Možná jo, ale už to chtělo ven.

S Pam jste se dali dohromady na konzervatoři, ale jak jste se dali dohromady s Thomem Artwayem? Ptám se proto, že vám jednak hostoval na koncertě, jednak si i zahrál ve vašem klipu.

Filip: Potkali jsme se na Chester Bennington memoriálu, kde taky zpíval.

Maťo: Spontánně jsme si tam nacvičili společnou píseň a padli jsme si do oka.

Filip: Dokonce byl minimálně jednou na kytarový lekci našeho Ronyho, tak třeba se konečně naučí hrát. (smích)

Rony na sebe jednou práskl, že jeho tajným přáním je naučit se zpívat. Vás se to samozřejmě netýká. Co máte vy za hudební přání?

Filip: Chtěl bych si zazpívat s big bandem, mít kvádro, ulíznutý vlasy a střihnout si stylový věci. Zazpívat si Tonyho Bennetta nebo klidně český šedesátkový hity, který miluju.

Maťo: Nad tím jsem taky rozmýšlel. Na Ježkárně jsme to občas praktikovali. Chtěl bych se taky zlepšit v klavíru, začalo mě bavit na něj hrát. Akorát se teď učím sám, tak mi to jde docela pomalu. V poslední době mě hrozně baví Jamie Cullum, jsem na tom fakt závislý.

Filip: K tomu se váže můj další sen, aby měl Maťo na pódiu synťák a hrál, abychom v některých pasážích měli zvukové obohacení a nové možnosti.

Všimla jsem si, Filipe, že během rozhovoru stále někomu děkuješ, to se ale v dnešní době už moc nenosí. Co tě k tomu vede?

Filip: V momentě, kdy přestanem děkovat, půjde to s námi do háje. Moje zásada je: Zdravit, prosit, děkovat, splachovat a utírat. (smích) Člověk se pak nikdy v životě neztratí.

Od doby, co jsme se neviděli, sis, Maťo, pořídil tetovaný rukáv. Co pro tebe ty malůvky znamenají?

Maťo: Chtěl jsem tetování strašně dlouho, ale pořád jsem to odkládal. Většina z toho jsou odkazy na hudbu - na Linkin Park, Green Day, našeho holuba, audiokazetu, z kterých jsem poslouchal muziku velkou část života, nebo na Tima Burtona. Jeho estetika mě moc baví.

Filip: My jsme na tom podobně. Mám přenesené významy toho, co pro mě dané kapely znamenaj'. Mám tetování odkazující na Foo Fighters, Linkin Park, Paramore… tohle je můj vlček (ukazuje si na předloktí). Jeden má znázorňovat světlou stránku člověka, druhý temnou, ale ještě je potřeba to dostínovat. Má mě to motivovat k balanci. Na tetování mě baví spontánnost - něco mě napadne a bouchnu si to tam. Člověk to tam má do konce života, pak se na to jednoho dne podívá a řekne si: To byl dobrej den!

Dobré dny máte teď. Deska je venku a slyšíte na ni samé pozitivní ohlasy. Současně je i konec roku. Co máte v plánu na rok 2020?

Maťo: Máme domluvených několik akcí v Česku, další v Německu a jednáme o Polsku.

Filip: Na YouTube jsme zároveň zavěsili lyric videoklipy k zatím nevydaným novinkám. Songu, který bude mít nejvíc zhlédnutí, se dostane normálního klipového zpracování.