Letošek byl u Tata Bojs plný událostí - závěr oslav třiceti let na scéně, včetně výstavy a série koncertů v holešovickém DOXu, vydání "Tatalogu" a první vinylové edice "Biorytmů" (a rovnou na nazelenalé desce). Jako určité uzavření tohoto cyklu se nakonec stala miništace, kde se právoplatně křtilo a testovalo - aneb máme nový materiál a je potřeba jej prověřit.

Vše zjevně zafungovalo, jak mělo. Večer v klidnějším módu zahájili táborští Kalle, kteří navodili lehce zadumanou atmosféru, avšak v kontrastu s hlavními hvězdami večera vše ladilo na výbornou.

Svou slávu si naposledy užila i socha, kterou Milan Cais na téma "Biorytmů" vytvořil. Od jeho mikrofonu k ní vedl osvětlený kabel, který na ni byl namotán do podoby houslového klíče. Stala se tak jakýmsi středobodem scény, který doplňovaly LED panely.

Téměř dvě hodiny trvající set se často vracel i k zatím poslední desce "A/B", hlavní náplň ale tvořily položky z čerstvého vinylu. Oba bloky s tracky z "Biorytmů" byly koncipovány tak, aby mohli hrát oba kytaristé - Vláďa Bár i Maťo Mišík, který v té době byl členem kapely. Tomáš Neuwerth zas doplňoval/střídal za bicími Milana, ale to už je celkem pravidelný jev. Začínalo se se "Snovou". Ta se nejdříve rozehrála jen ze záznamu, ale postupně (po nástupu členů uskupení na scénu) přešla do živého módu.

V první části vzpomínání na bio-legendu vyhrabali Tatáči převážně skladby, se kterými v současnosti moc nevystupují - zmíněnou "Snovou" snad nehráli nikdy, došlo také na "Tanečnici", skvělou "Dubovou psychózu" nebo na monument v podobě "B.M.O.", kterému dvojí kytary a bicí přidaly na razanci.

Po "Náměsíčné" se kormidlo večera otočilo k průletu mezi ostatními alby Tata Bojs (jen s absencí "Futuretra", "Nanoalba" nebo "Ukončete nás...!"). Nechyběly tak Mardošovy "Kamarádky", "Radioamatér", fajnová tradice s "Filmařskou" a do setlistu nečekaně proklouzla i našlápnutá "Papírovka".

Ke křtu se ještě dostaneme, ale v názvu turné bylo i slůvko test - Tata Bojs nakonec zahráli tři novinky z chystané desky (po Novém roce míří do studia). Oproti Brnu navíc zazněl "Velký třesk!" (dříve jej prý nestihli secvičit), dále pak došlo na "Minoritní", která nese punc jejich hravosti se slovy a melodickými nápady (pro ně tak typickými) a tematicky si pohrává s faktem, že každý se jednou octne v nějaké té menšině. Nejvíce ale zabodovaly "Zvony", jež s rozvahou a lehkou vážností reagují na naši současnost. Návštěvníci skladbu ohodnotily bouřlivým potleskem, který boys evidentně příjemně překvapil.

"Attention Aux Hommes!" byla otočka k základu večera a "Biorytmům". Maťo si tuto hitovku užíval se vší parádou. A pak přišla asi největší rarita tohoto večírku - "Vozejček", jehož úvodní filmový sampl naživo přehrál sám Milan Cais. Posledním překvapením večera byla Klárka Nemravová, která přišla pomoci se samotným křtem a připojila se i vokálně k provařené "Šťastnější". Hlavní blok tak musel zákonitě (a výjimečně) končit s disco ódou na radost, tedy "Růžovou armádou". Finální rozlučka přišla o chvíli později s "Pěšáky", které rozjeté publikum chtělo slyšet za každou cenu (bez ní by snad ani skupině neudělilo propustku k opuštění pódia).

Vše do sebe krásně zapadlo - projekce, atmosféra a vzájemný vztah mezi kapelou a děním v hledišti. Nenastal ani žádný hluchý prostoj, vše odsýpalo s obří, kumulovanou energií.

Tata Bojs jako obvykle nepodcenili přípravu, a tak setkání po letech s Maťo Mišíkem na jedné scéně dopadlo prostě skvěle. "Biorytmy" si prožily re-křest a nové věci sklidily zasloužený aplaus (zejména "Zvony"). Stále ještě kluci z Hanspaulky znovu potvrdili, že se bude opět na co těšit. Dle mantry z pecky "Opakování" zkrátka nezbývá než zvolat: Zopakovat!