Matchbox Twenty se povedlo nahrát album s ryzí rockovou muzikou ovlivněnou 70. léty, kterou dnes mnoho z nás postrádá. Podle všeho je "More Than You Think You Are" zatím jejich nejlepší deska, a přestože slavili dost velký úspěch i s předchozími nahrávkami, vůbec nejsou mainstremoví. Mají vlastní styl a tak to má být.
V jisté době to vypadalo, že
Matchbox Twenty je hlavně
Rob Thomas, protože je komerčně nejznámnější. To způsobila jeho spolupráce se Santanou, spolusložil a nazpíval totiž jeho velký hit "Smooth". Jenomže to bylo v době, kdy měli
Matchbox Twenty již jedno album za sebou, jejich debut se jmenoval "Yourself Or Someone Like You", vydali ho v roce 1996 a deska se stala 12x (!) platinovou jen v USA samotných. To svědčilo o tom, že
Matchbox Twenty rozhodně nejsou žádní troškaři. Po druhém albu "Mad Season" s americkou singlovou jedničkou "Bent" následovala dlouhá šňůra koncertů a z
Matchbox Twenty se stala opravdu úspěšná a kvalitní kapela i naživo. Po mnoha koncertech se nelze divit, že potřebovali nějakou dobu oddech. Mezitím se věnovali vlastním projektům a sólové činosti.
Rob Thomas psal texty pro mnoho významných hudebníků, jako je
Mick Jagger (který mu na oplátku pomohl s textem k "Disease", titulnímu singlu "More Than You Think You Are"),
Marc Anthony,
Willie Nelson nebo již výše zmíněný
Carlos Santana. Kyle Cook vedl svou vlastní kapelu a ostatní psali vlastní písničky, tak se ukázalo, že jsou stejně dobře individuální hudebníci jako skupina. Vůbec je v
Matchbox Twenty mnoho kvalitních textařů a na albu "More Than You Think You Are" jsou písničky napsané vedle Roba Thomase také Kylem Cookem, Paulem Doucettem a jejich producentem (který jim velmi pomohl sjednotit nápady) Serleticem.
"More Than You Think You Are" je emotivním odrazem každého člena
Matchbox Twenty. Začali ho nahrávat v Bearsville Studios ve Woodstocku - to jsou studia umístěná v lesích a podle
Matchbox Twenty to bylo naprosto ideální místo, nebyli ovlivňováni standartním komerčním stylem a měli úplně volný prostor pro rozvíjení vlastních myšlenek a nápadů. Podle Thomase bylo jejich cílem vytvořit rock s nádechem sedmdesátých let, protože je to doba, ve které vyrůstali a chtěli dělat hudbu, která se jim líbila.
A jak to dopadlo? Album vyšlo ve dvou verzích, ta první obsahuje dvanáct skladeb, limitovaná edice navíc nabízí videoklip k singlu "Disease", který se jim opravdu povedl. Česká rádia tuto skupinu příliš nehrají (i když klidně mohu říct, že vůbec...), ale i v komerčních televizích můžete vidět právě "Disease". Když si poslechnete album, máte pocit, že je to něco, co znáte, ale přesto to zní moderně a originálně. Nemohu se vyhnout porovnání s jejich starším albem "Mad Season", na "More Than You Think You Are"
Matchbox Twenty značně přitvrdili, to je poznat již na první písničce "Feel". Mezi až hardrockovými tracky jsou však i senzitivní písničky jako "Bright Lights", "Hand Me Down", " Soul" nebo "The Difference". Vliv 70. let je poznat hlavně na "All I Need", "Bright Lights" a také na "Disease", jak jsem výše poznamenala, společně s Robem Thomasem ji napsal i
Mick Jagger a přiznejme si rovnou, že
Matchbox Twenty by se klidně mohli stát druhými
Rolling Stones.
Tímto albem se skupina zase sjednotila, jak říká
Rob Thomas:
"Matchbox Twenty se skutečně stali jedním celkem, a to jsme opravdu chtěli zvětšit a rozvinout na této nahrávce. Když jsme se setkali, zkombinovali jsme naše talenty do jednoho neuvěřitelného celku. To je krása této kapely - vytváříme nádherný zvuk dohromady."V dnešní době stále ubývá kapel, které dokážou složit vlastní a originální hudbu a přibývá těch, kteří si na to buď někoho najmou, nebo skládají sami, ale kopírují jeden druhého.Tak vzniká mainstream, jevící se mi jako jedna velká šedá hmota, už se nedá rozeznat kdo je kdo, protože je to všechno stejné, vlastně nejde už ani o hudbu, ale spíše o image. Když jsem pohlédla na obálku alba "More Than You Think You Are", celá skupina je tu vyfocena se zakrytými obličeji a dosud mi není známo proč. Napadá mě však pár myšlenek, proč se nechali vyfotit zrovna takto. Možná tím chtěli říct, abychom je nehodnotili právě podle jejich image, ale jen podle jejich hudby. Nebo se obávali, jak dnešní svět přijme jejich "novou" hudbu, která se neřídí podle žádných pravidel, co je a co není "in". Jako by tímto gestem říkali:
"Vystoupili jsme z řady a radši ani nechceme vidět, jak to dopadne..."
Tímto albem se vrací na dnešní hudební scénu "něco", co mnoho z nás postrádalo, stále více lidí se vrací k oldies, k éře 70. a 80. let a především k rocku. Proč? Protože jim chybí čisté melodie a nefalšované kytary.To je to "něco", co
Matchbox Twenty přinesli zpět. Mně nezbývá než napsat:
"Podařilo se vám udělat kvalitní a originální album, můžete otevřít oči..."