Supergrass na sebe poprvé upozornili roku 1995, kdy vyšla deska "I Should Coco", která byla v následujících měsících třikrát překryta platinou. Vesměs tentýž úspěch stihl také alba "In It For The Money" (1997) a "Supergrass" (1999). S novým CD "Life On Other Planets" přicházejí Gaz, Mick, Danny a Rob po více než třech letech od posledního kousku. Dlouhá pauza jim ovšem nepochybně prospěla, protože novinka je deskou veskrze veselou a příjemnou. Pro českého fanouška je ovšem důležitější než kvalita alba fakt, že Supergrass se chystají do Prahy. Poprvé za dobu své existence. Vystoupí 3. dubna v Paláci Akropolis, takže tento rozhovor - bohužel, pouze přeložený, neboť z plánovaného telefonního interview na poslední chvíli sešlo - berte mimo jiné jako pozvánku na koncert.

Mezi deskou "Life On Other Planets" a jejím předchůdcem zeje tříletá mezera, což je vcelku dlouhá doba, nemyslíte?

G: Ano, my jsme si skutečně udělali na nějakou dobu volno. Také jsme předtím hodně intenzivně koncertovali, což je jeden z hlavních důvodů dlouhé přestávky. Svojí roli sehrála i skutečnost, že jsme na novou desku museli písničky začít skládat od podlahy, protože jsme neměli nic připraveného. My totiž během turné novou hudbu neděláme. Je smůla, že nám to trvalo dlouho, ale snad na nás nikdo nezapomněl.
M: Já jsem se věnoval třeba zahradě, nakupoval jsem, vozil děti do školy, nic výjimečného. Uklidil jsme doma, utřel police v kuchyni, prostě dělal věci, které se dělat musí. Já mám děti v podstatě od okamžiku, kdy skupina začala, a vždycky se dělaly podobné pauzy, takže o nic nejde.
R: Předtím jsem nikdy nemyslel na to, že bych si potřeboval odpočinout od skupiny. Prostě mě to nikdy nenapadlo. Další věc je, že já se od skupiny nedokážu nikdy úplně oprostit, protože moji rodiče bydlí kousek od Mika a můj bratr zase blízko Gaze. Jenže po posledním turné, kdy jsme byli i v USA a Japonsku, které bylo dost náročné, jsem prostě cítil, že je potřeba mít na pár měsíců klid. Odjel jsem na několik týdnů do Států, kde jsem jezdil po pobřeží. To mi ohromně pomohlo, proto jsem se v klidu vrátil a napsal spoustu nových písniček. Pak přišla Francie a spousta vína...

Právě. Nejen, že jste si udělali před deskou prázdniny, vy jste se pak ještě jeli připravovat do slunné Francie. Zdá se, že jste si užívali se vším všudy.

G: Jasně, že hlavní důvod cesty do Francie byla muzika, ale také jsme se tam jeli znovu poznat (smích). Pro nás to byla příležitost, jak něco udělat a ještě si k tomu vypít pár sklenic vína a trochu si užít. Pravda je, že hudba byla jakýmsi vedlejším produktem, protože jsme většinu času trávili konzumací výtečných jídel a vůbec zábavou. My jsme totiž nejeli jen na jedno místo, ale do Normandie, odkud jsme se potom přemístili na jih do Nice, kde bylo krásně teplo. Myslím si, že to byl příjemně strávený čas, na který budu rád vzpomínat. A určitě to byly plodné přípravy na nahrávání.
D: Při minulé desce jsme skládali písničky tři měsíce, ale byli jsme stále zavření a zkoušeli jsme. Přesně tohle jsme chtěli změnit, a proto jsme jeli do Francie. Nepochybně to stálo za to. Některé z věcí, které jsme tam udělali, jsme nakonec nepoužili, spoustu jiných zase ano. Ta příjemná atmosféra je cítit z každé vteřiny desky. Na minulé desce jsme se ne vždy dobře bavili, tentokrát to byl opak.

"Life On Other Planets" je celkově čtvrtá deska Supergrass, logicky proto vyvstává otázka, jak moc se za ta léta změnila atmosféra procesu vzniku vaší hudby?

G: Jsou momenty více i méně intenzivní, většinou to ale příjemně plyne a utíká, že od toho nemusíš utíkat. Maximálně si dáme pohov na týden, kdy se každý zamyslíme nad tím, co jsme udělali, a potom to prodiskutujeme.
M: U nové desky to bylo specifické tím, že náš nový producent Tony Hoffer měl trošku jiný přístup k věci, než na jaký jsem byl zvyklý. Já jsem perfekcionista, zatímco on razil heslo, že první tóny, které z tebe vylezou, jsou prostě nejlepší. Ale myslím, že jsem si zvyknul. Jde totiž o chyby, které děláš vždycky, ale musíš si na ně zvyknout a smířit se s tím, že žádná deska není perfektní, ať na ní pracuješ, jak dlouho chceš.

Je pro vás dnes jednodušší skládat společně písničky, když máte za sebou mnoho zkušeností?

D: Než přijdeme do studia, máme každý trochu jiné představy o desce. Napíšeme si pro sebe třeba sedm písniček, které potom vzájemně porovnáváme. Tohle může být dost ošemetné, protože tobě se něco třeba líbí, ale jiným to přijde hrozné. Ale po pravdě řečeno, je to až k nevíře, ale vydali jsme doposud čtyři alba a na nich vyšlo vlastně všechno, co jsme připravili. Když to procházím, máme štěstí, neboť písně jsou skutečně vyrovnané.
M: Já jsem nikdy neměl problém s tím, že skládáme písničky společně. Někdy se pochopitelně stane, že se neshodneme, že na něco máme rozdílný názor, ale ve finále se stejně vždycky dáme dohromady. Ostatně začátek skupiny vykrystalizoval z toho, že jsme si hudebně perfektně rozuměli.

Máte někdy obavy, aby se vaše hudba nepropadla do jakéhosi stereotypu, kterému by novináři mohli říkat "typičtí Supergrass"?

G: Myslím si, že ne. Tomu se snad dokážeme vyhnout. Je těžké vysvětlit koncepci písniček, protože ty vznikají především na základě nějakého pocitu, který vybrnkáš na kytaru. Někdy, když to nahraješ a potom si to poslechneš, tě napadne, jestli jsi to samé náhodou neudělal třeba v devadesátém pátém, ale my se vyvíjíme. Ačkoli je fakt, že vždycky bude v naší tvorbě přítomná nějaká charakteristická esence, to ano.
M: Upřímně řečeno, raději poslouchám cizí hudbu, protože když slyším Supergrass, jsem to prostě já. S tím holt nic nenaděláš. My se pochopitelně snažíme dělat věci různě, neopakovat se, jenže těžko se můžeš při natáčení zbavit své osobnosti. Rozhodně nebudu naši novou desku alespoň dva roky poslouchat. Pak se k ní vrátím a nechám se okouzlit.
R: Myslím si, že umělci píšou hudbu především proto, aby uspokojili sami sebe (smích). Ale nedomnívám se, že bychom někdy natočili něco příliš podobného starší desce. Někteří nám sice říkají, že novinka zní trochu moc jako "I Should Coco", to je však super.

Práce ve studiu jsou stále stejně atraktivní jako kdysi, nebo už vám naopak lezou krkem?

M: Já jsem jim méně a méně nakloněn, protože zabírají pořád více času. Navíc se musíš hodně přemáhat, když chceš něco udělat jinak než normálně. Přesto je mám docela rád. Musíš u nich být zatraceně trpělivý, než se ti podaří natočit věc, kterou jsi nosil v hlavě, ale jisté kouzlo to má.
D: Pokud mám náladu, studio miluji. Co však nesnáším, je, když hodiny a hodiny pracuješ na něčem, o čem nejsi přesvědčen, že je skutečně důležité. To bych raději pracoval na jiné písni. Já mám rád ten pocit, když vidíš, jak něco vzniká, což je ve studiu běžné. Když na to tak koukám, vlastně studio moc rád nemám, protože většinou je v něm práce zdlouhavá a já bych ji s radostí přenechal někomu jinému.

Je na novince písnička, kterou byste mohli označit za pilotní? Skladba, která ve své podstatě definuje charakter desky?

G: Asi jo. Když jsme připravovali demosnímky základních šesti sedmi písniček, už tehdy jsme si říkali, že to bude nářez. Potom se pochopitelně všechny ty písně změnily, my jsme je dost předělali. Je tam ovšem "Brecon Beacons", u které cítíš, jak táhne desku nahoru. Jenže ono nelze písně vydělovat. Vznikají každá individuálně, ale dohromady tvoří celek. Tentokrát se kupodivu velice záhy objevily kontury všech písní, které jsme chtěli mít na desce.
M: Je tam několik zásadních skladeb, každá ale z jiného důvodu. S první "Za" jsme například ohromně bojovali, než z ní vylezlo to, co je na albu. Další klíčová pecka je "Prophet 15", hlavně kvůli elektronice, již jsme v ní použili. Já osobně jsem k žádné z nich nepřispěl, protože mám nejraději styl starých dobrých Supergrass z doby před několika lety.

Na názvu "Life On Other Planets" jste se všichni jednomyslně shodli, anebo se to některému z vás ne zcela zamlouvalo?

R: Myslím, že s tím přišel Gaz. Byla to původně část písně, něco, čím by deska začínala nebo končila. Nám to přišlo docela dobré. Ono to má pochopitelně spojitost i s námi, protože Gaz mi loni na Vánoce koupil teleskop a během natáčení jsme pozorovali oblohu.
D: Mně se líbí, když tomu říkáš "LOOP" (smyčka, oko - pozn. red.). Já osobně jsem zastával, aby se deska jmenovala "My Life On Other Planets". Ale stalo se a už je to hotovo. Kdybychom se teď zavřeli na další týden do Francie, pravděpodobně by se album jmenovalo zase úplně jinak.

S novou deskou přichází určitě i nové koncertní turné. Kam se těšíte a kam byste se rádi letos podívali?

D: Do Peru. Potkal jsem člověka, který mě navnadil, že tamní lidé jsou úžasní. Bangkok v Thajsku bude také fajn, my jsme doposud v jižní Asii nikdy nehráli.
G: Hodně se těším do východní Evropy a také do Střední a Jižní Ameriky na chilli. Rádi bychom objeli pár vzdálenějších míst, protože nám každou chvíli někdo říká, jak jsme tam a tam oblíbení.
M: Pro mě určitě země východní Evropy. Tam jsme nikdy nebyli, takže Praha nebo Varšava budou velkými výzvami. Přitom jsme několikrát hráli ve Vídni, která je jen pár hodin od Prahy, ale nikdy jsme tam nebyli. To je vůbec docela smutné, neboť my v těchto zemích prodáváme desky, ale nikdy jsme tam nehráli. Dále se těším do Jižní Ameriky, kde jsme už pár let nebyli.
R: Prima by mohlo být turné po Japonsku. Hezky bude v Americe, kde to mám hodně rád. Zajímavé bude také se podívat do míst, kde jsme dosud nebyli, třeba do východní Evropy. Nebo daleký východ, někde v Číně a tak.