Legendárním ve smyslu, že si o něm pak vždy dlouze povídají a vyprávějí o něm ostatním. Lamb se sem pokaždé těší a atmosféra byla i tentokráte doslova magická. Andy jako vždy hecoval návštěvníky, ale často usedával i ke klávesám, aby odehrál křehké klavírní linie. Lou byla opět za roztomilou vílu, která se usmívala a komunikovala s publikem. Třetím do party je již skoro právoplatný člen formace Jon Thorne, hráč na kontrabas, který minulou šňůru odehrál s berlemi a sádrou na noze (na což muzikanti zavzpomínali), během nedělního večera byl však zcela při síle. Nově je navíc doprovází bubeník a houslistka. Letošní deska "The Secret Of Letting Go" tak mohla odeznít v plné kráse, starší tracky se pak dočkaly úpravy aranží.

Celý set byl vystavěn na dynamických kontrastech. Vzájemně se tak prolínaly energií nabité momenty (v tomto ohledu hrála prim živá rytmika, která jednotlivé skladby hnala směle kupředu) a poklidnější pasáže, kdy stačil jen klavír, smyčce a téměř éterický hlasový projev Lou. Vše odstartovalo hned úvodní trio skladeb v čele s oduševnělým intermezzem "Phosphorous", ráznou "Armageddon Waits" a taky "We Fall In Love" z pět let staré desky "Backspace Unwind", ke které se Lamb v setu vraceli překvapivě nejvíce. Právě tato skladba byla i ukázkovým příkladem toho, jak z minima vytěžit maximum - výrazný rytmus, basová linka, nějaký ten efekt, na pozadí pár smyčcových kudrlinek a malá Lucerna byla rázem ve varu. V podobném duchu pak pokračovala píseň "Illumina", po které Lou poprosila návštěvníky o naprostý klid, aby mohla naplno vyznít krása intimní balady "Imperial Measures". Publikum poslechlo a nechalo se unášet emocemi této skladby.

Několikrát se slova chopil i Andy Barlow. Svou kolegyni označil za sestru, a jako by tak popsal pevné pouto, které mezi nimi za ta léta vzniklo. V setlistu pak došlo i na několik instrumentálních tracků - ke slyšení byly hybná "Merge", bravurní "Deep Delirium" (dechy šly sice jen ze záznamu, ale fungovalo to), v přídavcích pak došlo na krásku "Angelica", jedinou zástupkyni tehdy rozlučkové desky "Between Darkness And Wonder". Ta sklidila zřejmě největší ohlas publika, a to i přes pozměněnou předehru a drobné problémy s odposlechy, se kterými zápasila houslistka.

Lamb Praze ukazovali primárně svou současnou tvorbu, zcela vynechali cokoliv z návratového alba "5" anebo dávné kolekce "Fear Of Fours". Po "The Silence In Between" si Lou rozezpívala publikum a to následně vydrželo vytvářet svými hlasy další hudební nástroj a podpořit nádhernou skladbu "One Hand Clapping". Stejně poutavě zafungovala i dojemná "As Satellites Go By". A Lou a Andy nezapomněli ani na ty nejklasičtější songy - uhrančivý "Gabriel" i hymnický "Górecki" díky smyčcům a zejména rytmice neskutečně ožily. Když ve druhém zmíněném Andy na chvíli taktéž bubnoval, byl to až extatický moment. Pak už nastalo loučení a neoblomná "Trans Fatty Acid", v níž se Lou naopak prvně chopila i kytary. Škoda jen, že nedošlo na variaci, kterou pro ně kdysi vytvořila dvojice Kruder & Dorfmeister.

Aktuální tour Lamb naplňuje očekávání, která nastoluje jejich sedmá řadovka "The Secret Of Letting Go". Nabízí téměř až nadpozemskou rovnováhu nejen mezi oběma hlavními členy, ale i mezi ostatními nástroji. Nedělní koncert tak byl opět... legendární.