Prohlásil jsi, že zatímco tvoje první deska vznikala v euforii z nečekaného úspěchu, ta druhá se naopak rodila s vědomím toho, jak je úspěch pomíjivý. Zažil jsi to na vlastní kůži?

Zažil. Když jsme kdysi jen tak vydali písničku "Toulavá", nic moc jsme od ní neočekávali. A ono se to povedlo a k dnešnímu dni má její klip přes třicet milionů zhlédnutí na YouTube. Jenže když jsme pak u těch dalších singlů naopak chtěli, aby se to povedlo, takový ohlas najednou neměly. Mezitím jsme měli čas pozorovat, jak se to na naší scéně proměňuje. Zničehonic vyletí nějaká kapela a strhne se kolem ní velký boom. A najednou zažívá to, co jsme nedávno zažívali my.

Sleduješ tedy i to, jak se daří tvé pomyslné konkurenci?

Asi jsem to sledoval až moc. Měl jsem od každé nové písničky taková očekávání, že jsem pak byl většinou zklamaný. Proto jsem pak propadal skepsím, říkal jsem si, jestli vlastně chci hudbu dál dělat. Těch zklamání bylo docela dost. Člověk do něčeho vloží s celým svým týmem energii a pak nechápe, proč se písnička s posluchači mine. Říkáš si, co děláš špatně, když někomu jinému to funguje. Tohle mě dlouho tížilo. Dnes už takto uvažovat nechci. Byli bychom s klukama z kapely rádi, kdyby přišel nějaký úspěch, ale nemůže to být primární cíl. Lepší je neočekávat nic a snažit se dělat hudbu, jak nejlépe umíme.

Když ale člověk do něčeho investuje spoustu času a energie, může být pro něj těžké se očekávání zbavit...

Souhlasím, je to těžké. Řekl bych, že se to člověk naučí právě těmi zklamáními. Několikrát jsem něco nového vydal a nestalo se to, co jsem chtěl. Měl jsem pak pocit, že nic nemá smysl, ptal jsem se sám sebe, proč to vlastně dělám. Dnes vím, že to má smysl dělat pro fanoušky, pro lidi, kteří naše písničky opravdu poslouchají a mnohdy pro ně mají hlubší význam. A má to smysl dělat i pro sebe. Je třeba si uvědomit, že to, co se s "Toulavou" povedlo nám, se některým kapelám nepoštěstí za celou kariéru, nebo na to čekají několik desek. Nám se zadařilo hned s prvním singlem. Měli jsme velké štěstí. To, že ne z každé písničky se stane hit, je vlastně normální.

Když mluvíš o zklamání, máš na mysli právě slabší odezvu některých singlů, nebo i něco dalšího?

S tím, že YouTube kanál už nám neukazuje tak vysoká čísla sledovanosti jako dřív, už jsem se vlastně smířil. Je to přirozené, vyrostla nová generace YouTuberů a konkurence je dnes obrovská. Víc než po milionech na YouTube jsem toužil po uznání od ostatních. Když si dáš na něčem záležet a dlouho na tom pracuješ, zamrzí tě, pokud to lidé neocení. Ale vím, že nejsme jediní, kdo to tak vnímá. Spousta umělců má pocit, že dělá kvalitní hudbu, ale že není příliš doceněna.

Před rokem jsi byl na operaci hlasivek. Měl jsi strach, že už si nezazpíváš?

Strach mě nejvíc přepadl v ten den, kdy jsem na operaci jel. Dokonce jsem tehdy natočil video, chtěl jsem to zdokumentovat. Nakonec jsem ale usoudil, že je to příliš osobní materiál na to, abych ho zveřejnil. Toho, že nebudu moci zpívat, jsem se opravdu bál. A bojím se vlastně pořád, proto raději dodržuji některá preventivní opatření. Hodně jsem omezil zábavu po koncertech, začal jsem sportoval, abych neměl nutkání zbytečně pít. Někdy je na tom hlas dobře a vůbec bych nepoznal, že jsem na nějaké operaci byl, ale pak přijde období, kdy to cítit je. Například po chřipce se hlas dlouho vzpamatovává. Mám spoustu kamarádů z řad muzikantů, kteří hodně kouří a pijí a s hlasem nic nemají. Asi je to můj úděl.

Naučil ses kvůli tomuto omezení lépe si rozvrhnout síly?

Ano, rozhodl jsem se, že budu přijímat méně nabídek na koncerty. Dříve jsem lidem hodně vycházel vstříc, i co se týče soukromých akcí, kývl jsem na kdejakou oslavu narozenin nebo dětský tábor. Dostal jsem se do začarovaného kruhu, ze kterého se špatně vystupovalo. Ale nedá se nic dělat, člověk se musí naučit říkat ne.

Byla operace nezbytným krokem, nebo jsi uvažoval o alternativním řešení?

Zkusil jsem snad všechno, včetně bylinek a šamanů. Průběžně jsem podstupoval léčbu, abych vůbec mohl koncertovat. O víkendu jsem hrál a pak byl celý týden potichu a chodil do mrazáku na takzvanou kryoterapii. Cílem bylo dát tělu šok, impuls pro to, aby muselo zapnout. Moc mi to ale nepomohlo, bylo to spíš takové udržování. Operace tedy byla opravdu nevyhnutelná.

Měsíc po operaci jsi hlas záměrně nenamáhal a mlčel. Jaké to bylo, když jsi poprvé promluvil?

Chtěl jsem to vydržet co nejdéle, dát hlasu co nejvíce času. Dařilo se mi to dlouho. Jenže pak jsme se jednou doma dívali na televizi a zničehonic se ozvala strašná rána. Něco bouchlo do okna. Lekl jsem se a řekl: "Ty vole, co to bylo?" V ten moment jsem si uvědomil, že jsem promluvil. Bylo to neplánované, ale měl jsem radost, protože můj hlas zněl úplně čistě, jako dřív.

Už dlouho před vydáním druhé řadovky "Rub a líc" jsi říkal, že nová deska by měla mít o něco dospělejší zvuk. Když ji dnes zhodnotíš, řekl bys, že se to povedlo?

Jsou tam písničky, ve kterých se to podle mě povedlo. S některými jsem ale spokojen méně, jiné jsme tam vůbec nezařadili. Oproti první desce je to každopádně posun, album má větší koncept, našel jsem se v tom, co chci zpívat. Celkově je "Rub a líc" dotaženější než debut.

Se kterými písněmi nejsi spokojen?

Mám rád balady, pomalé písně mi sedí nejvíc. Líbí se mi i ty veselé, ale není to úplně můj styl. S čím se moc neztotožňuji, jsou moderní zvuky použité v některých skladbách. Například v písničkách "Jednou" nebo "Kroky". Pro mě je nejlepší klasická písňová struktura se živými nástroji. U těchto dvou zmíněných jsme se zařazením váhali. Ale Ondra (ODD, producent alba a Sebastianův spoluhráč z kapely - pozn. red.) navrhl, ať je nahrajeme, že třeba budou fungovat naživo.

Byl právě ODD klíčovým člověkem v cestě za novým zvukem?

I on se učí za pochodu. V tom procesu byl velmi důležitý, ale zároveň se trochu brání velkým změnám. Nahráli jsme i písničky, které nejsou v tomto popovém duchu. Ale Ondra je na desku dát nechtěl, protože měl pocit, že by se do celku nehodily. Já si naopak myslím, že by bylo dobré občas trochu ulítnout. Tím netvrdím, že budeme dělat rap nebo hardcore, ale bylo by fajn fanoušky něčím netypickým překvapit. Jenže Ondra bere v potaz i to, aby nové písně na koncertech fungovaly dohromady s těmi starými. Už když hrajeme během jednoho setu "Toulavou" a "Milion", je to velký zvukový skok.

Podílel ses i na textech, s finalizací ti pomáhal Xindl X. Jak velký byl jeho příspěvek?

Náměty si většinou píšu sám, jen občas bojuji s tím, že neumím svoje myšlenky zformulovat do příběhu. V tom je naopak Xindl X dobrý. Vypadalo to tedy tak, že jsem vždy sepsal text podle sebe a on ho pak upravil. Většinou jsme se na výsledné podobě hned shodli. Podobně vznikala i první deska, ovšem to bylo ve spolupráci s Kryštofem z tehdejších ATMO music. Na "Rub a líc" jsem asi čtyři písničky napsal sám, bez Xindlovy pomoci. Naopak do songu "Klíště" jsem přispěl minimálně. Vznikl neplánovaně. Měli jsme tehdy pracovat na jiné písničce, kterou už jsem měl skoro hotovou. Jenže pak jsme zjistili, že ta je až moc podobná hitu "Torn", kterou zpívá Natalie Imbruglia, a tak jsme změnili plány. Xindl vzal kytaru a začal hrát, já do toho zpíval. Byl jsem u něj dvě hodiny a večer mi poslal hotový text.

K baladě "Milion" vyšel klip v indiánském duchu. Jak tě napadlo pojmout ho právě takto?

Odrazili jsme se od samplu, který nám v songu indiány evokuje. "Milion" má pro mě trochu snovou náladu, proto se nějaké takové pojetí přímo nabízelo. Jde o písničku, kterou jsem napsal, už když jsem věděl, že půjdu na operaci. Chtěl jsem v ní vyjádřit myšlenku, že když jsem s lidmi na koncertech, vnímají jenom ty pozitivní stránky mého života. Vidí, že se usmívám, že jsem obklopen spoustou lidí. Mají pak pocit, že nemám běžné starosti jako ostatní. A přitom realita je úplně jiná. Zpívám tam: "Jakto že někdy je víc nemít vlastně vůbec nic..." S režisérem Jonášem Červinkou alias Lipem jsme chtěli udržet laťku, kterou jsme nastolili předchozím společným klipem "Rub a líc". Záleželo nám na tom, aby to mělo umělecký přesah.

Aktuálně objíždíš republiku se svým akustickým turné. Chystáš k novému albu také šňůru klasického formátu?

Uvažovali jsme o křtu v Lucerna Music Baru, ale zatím nevíme, jak to dopadne. Koncerty, které pořádáme sami, bývají finančně náročné a návštěvnost není tak vysoká, aby se nám investice vrátila. Sice jsme na jaře naplnili Roxy, ale 150 lístků jsme rozdali. Mohl bych tvrdit, že bylo vyprodáno, ale není to můj styl. Navíc jsme přijali nabídku Mandrage, že s nimi budeme po celý únor hrát na turné, včetně koncertu ve Foru Karlín. Zvažuji proto variantu, že bych křest s tímto koncertem spojil.