Charli XCX u nás samozřejmě nezpívala poprvé. Nejprve ji v roce 2012 mohli vidět na stadionu v Edenu fanoušci Coldplay, kde se stala jedním z účinkujících na jednom z nejlepších koncertů všech dob. O tři roky později ji přivítala natřískaná O2 arena, kde pro změnu zahřívala dav příznivců Katy Perry.

To v Roxy jí podobnou službu prokázali jednočlenní dorian electra. Nezvyklé české skloňování je způsobeno tím, že si interpret/ka přeje, aby ji podobně jako třeba aktuálně Sama Smitha označovali lidé jako oni. Extravagantní image a make-up ale nezakryly, jak hudebně vyprázdněná jejich tvorba je. Kapela ani nástroje nebyly potřeba, veškerý electro-pop se pustil z počítače, a jelikož umělci rezignovali na melodie, doplňoval živý zpěv a podivné tance spíše jen nepříjemné elektronické bzučení. Půlhodina naštěstí utekla docela rychle.

Jak předskokani, tak hlavní hvězda aktuálně vystupují v novém seriálu "I‘m With The Band: Nasty Cherry", který je nově dostupný na Netflixu i s českými titulky. Po prvním díle to zatím vypadá na průměrnou podívanou, naštěstí se ale totéž nedá říct o koncertě Charli XCX.

Ta totiž s nadsázkou prošla rebrandingem a v Praze vystoupila jako úplně jiný člověk. Také ona na pódiu nově neměla kapelu a bohužel si nedokázala poradit ani bez auto-tuneu (slyšet to bylo například v "Blame It On Your Love"). Za to si tam ale dovezla dva sloupy stroboskopů a mezi ně postavila obrovskou bílou krychli. Proč, to netušíme. Nic se s ní za celý koncert nestalo. Prostě tam jenom byla, a pódium tak vypadalo plnější.

Kdo už slyšel nejnovější kolekci "Charli", na jehož obalu se interpretka takřka obnažila, nemohl přeslechnout, že poslouchá úplně jinou zpěvačku. Kreativní svoboda je pro ni důležitá a ten punkový přístup, s nímž koketovala v úplných začátcích, je v její tvorbě stále přítomen. A tak zatímco u vydání desky "Sucker" a období, z něhož vzešly její největší hity "Boom Clap", "Break The Rules", "Doing It" nebo neméně úspěšné spolupráce s Iggy Azaleou ve "Fancy", jí otevřely dveře, na "Charli" zase řadu z nich zavírá. Žádný z uvedených hitů totiž v Praze nezahrála.

Že se zase chystá něco úplně jiného, naznačily už v mezičase vydané mixtapy "Vroom Vroom", "Number 1 Angel" a "Pop 2". Její aktuální polohu ale už před lety v rozhovoru pro musicserver označila za hyperpop a nebyla s tím termínem vůbec mimo. Futuristicky tvrdé sci-fi synťáky a hutné basy, to je její nová mantra. Líbivé refrény jsou ty tam, takové teď pomáhá chystat pro ostatní (prsty má například v aktuálním hitu "Senorita" od Camilly Cabello a Shawna Mendese). Do vlastní tvorby jich ale dostala jen pár. Například do balady "I Don't Wanna Know" nebo čtveřice nových singlů.

Sliby o velké show v Roxy tak úplně nenaplnila, nepřevlékala se pětkrát za koncert jako její slavnější kolegyně, spíše jen tu a tam úmyslně nechala fanoušky nahlédnout pod sukni. Jediným vizuálním prvkem a vlastně i jakýmsi prohlášením byla skladba "Shake It", do níž si pozvala asi osm zástupců LGBT+ komunity, kteří na pódiu tančili s ní a za obrovského jásotu publika se i líbali.

Jinak ale zůstala věrná svému stojanu pro mikrofon a novou desku nám odzpívala skoro celou, včetně chytlavějších věcí jako "White Mercedes", "Gone" nebo závěrečného hitu "1999" s rádiově asi nejpřívětivější strukturou. Přes chudou produkci, absenci největších hitů nebo nějakého hlubšího kontaktu s publikem to byl zábavný koncert. A to hlavně proto, že byl úplně jiný než všechny předchozí. Jako by před námi stála zcela nová zpěvačka. Něco takového je hodně složité připravit, o to více to ale musíme ocenit. Kéž by se tím inspirovalo více umělců.