To je ale podivná rovnice, že ano? Žádný problém, vysvětlíme. Kapela z Colorada se spojila se čtveřicí z Berlína a během turné ke své letošní desce "III" vystoupila ve vyprodaném Foru Karlín. A na tom koncertě se toho dělo docela dost. Přečtěte si, co všechno.
© Marie Trávníčková Dobří holubi se vracejí. Trvalo to pár let, ale
The Lumineers už zase mají s sebou na turné předkapelu, která s k nim hodí ze všech nejvíc.
Mighty Oaks je čtveřice muzikantů (oficiálně ale vystupují jen jako trio), v níž se potkal zpěvák ze Seattlu s kytaristou z Itálie, přibrali basáka z Německa a bubeníka z Velké Británie. Kapelu založili v Berlíně a tam dosud působí. Po vynikající
premiéře v Rock Café tak skupina dostala možnost předvést se i před velkým publikem. A když pak muzikanti přiznali, že pracují na tom, aby u nás v březnu mohli v průběhu turné k chystané třetí desce, z níž zahráli novinku "All Things Go", znovu koncertovat, měl jsem z toho upřímnou radost. Do Fora Karlín jsem totiž dorazil především kvůli nim.
Jejich hudba stojí, stejně jako u slavnějších souputníků, na akusticko-folkovém základě. Jsou zvyklí hrát místo bicích třeba jen na kopák, kytary mění za mandolínu a hlavně dělají daleko pestřejší muziku. Už jen hlas Iana Hoopera má v sobě daleko větší vřelost, než jakou se mohou pyšnit The Lumineers, a také skladatelsky jsou nápaditější. Písničky jim nesplývají, jsou si jistí jak v emočně vypjatější "You Saved My Soul", s níž svůj set otevírali, tak v jasných a snadno identifikovatelných hitech typu "Brother". Vůbec bych se toho jarního vystoupení nebál. Líbili se. Lidi přijdou.
© Marie Trávníčková A co hlavním hvězdám trochu scházelo v pestrosti, to dohnali vizuálem. Překrásná dřevěná scéna, jíž dominovala trojice prohnutých trojúhelníků, na které byly promítány náladotvorné obrázky, byla ozdobou večera. Šestičlenná formace mezitím házela do publika refrény ze songů "Sleep On The Floor", "Cleopatra", "Life In The City", "Submarines", "Dead Sea", "Flowers In Your Hair," největšího hitu "Hey Ho", kdy se lidi poprvé opravdu probrali, a spousty dalších.
Folk-rockeři z Denveru si u toho všeho různě vyměňovali nástroje, ukazovali, na co všechno zvládnou zahrát, a při singlu "Ophelia" dokonce frontman Wesley Schultz skočil na chvíli do publika. Z muzikantského hlediska tomu nebylo co vytknout. Kapela hrála sebevědomě, dokázala naživo prodat i ještě stále čerstvé singly "Gloria" a "If It Wasn't Easy To Be Happy For You". Výtku bych ale měl k přehnané délce koncertu. Hodina a tři čtvrtě je na skupinu jejich typu až příliš. A jelikož ani při nejlepší vůli nemůžeme tvrdit, že by těch hitů měla mnoho, sklouzávalo to ve druhé půlce k monotónnosti a unavenosti materiálem.
© Marie Trávníčková Férově ale zase je třeba uznat, že coververze
Talking Heads, kvůli níž se k The Lumineers přidali na pódiu i Mighty Oaks a v deseti muzikantech z toho udělali obrovskou parádu, zase koncertu dost pomohla. Vlastně to i díky tomu dvojitému sólu na klavír bylo vůbec to nejlepší číslo z celého večera. Už jenom kvůli tomu tak stálo za to přijít se na obě party podívat.