Kdo zažil Miku na úžasném koncertu na Colours of Ostrava v roce 2015 nebo alespoň o rok později v pražském Foru Karlín, ví, že naživo jeho hudba ještě mnohem více rozkvete a ukáže, jak skvělý muzikant, zpěvák a performer opravdu je. Na deskách jsme o některé části jeho osobnosti částečně ochuzeni, naštěstí to vynahrazuje stabilní skladatelskou úrovní a občas i nějakým tím hudebním překvapením. Na novince "My Name Is Michael Holbrook" se ale rozhodl jít více ke svým kořenům a je na své poměry poměrně tradiční. Naštěstí to ničemu nevadí, protože autorsky je opět, až na pár výjimek, při síle.

Někoho možná mohl odradit pilotní singl "Ice Cream", kterému se sice nedá upřít chytlavost, ale přece jen z něho ono opravdu moc chci zase hit čiší až moc. Dobrá zpráva je, že podlézavější písničku už na novince nenajdeme. Nahrávku rámují dvě verze queenovské "Tiny Love", přičemž ta závěrečná dokáže zkombinovat orchestr, dětský sbor a spousty dalších aranží, aniž by zněla přeplácaně.

Mika na albu pracoval několik let, a tak se není co divit, že je nabité skvělými kousky. Není problém sáhnout téměř kamkoliv do tracklistu a vytáhnout potenciální hit, ať už se jedná o tanečnější písně "Tomorrow" či "Platform Ballerinas" nebo naopak o klidnější balady "I Went To Hell Last Night" či "Paloma". Bohužel se desce nevyhnuly ani dvě poněkud slabší písničky: duet s Jackem Savorettim "Ready to Call This Love" a nevýrazná dusárna "Cry" jsou bohužel typickými příklady hudební vaty. A to zrovna u něj opravdu zamrzí.

Mika na "My Name Is Michael Holbrook" ničím nepřekvapuje, nabízí klasický pop jeho charakteristického rukopisu, ale možná to v době generických a stále stejně znějících písniček z rádia není tak málo. Jeho síla je stejně především v živých vystoupeních, kde určitě i skladby z aktuálního alba vyrostou do ještě větší krásy.