Zatímco ti prvně zmiňovaní obměnili všechny členy až na autorské duo (nejprofláklejší tváře), Pipes udělali pravý opak. Vyměnili frontmana, jenž byl zároveň autorem textů písní. Tím pádem jinak vypadají, ale hlavně taky jinak znějí.

Už je to skoro půl roku, co vyšlo sedm let očekávané třetí studiové album Pipes And Pints, jehož název nemohl být výstižnější - "The Second Chapter". S novým zpěvákem a soundem otevírají další, ještě nepřečtenou kapitolu, doufejme, pořádně obsáhlé knihy. Jako kdyby chtěli obrátit již popsaný list a začít psát znovu. A to doslovně. Lépe, poutavěji, s dobrým koncem.

Nové album vznikalo v berlínském Red Bull Music Studiu a v pražském studiu Barrandov Sound ve spolupráci se zkušeným producentem Yardou Helešicem, který mu dal uhlazenenější fazónu a kompaktnější zvuk. Zároveň ale neubral na jisté dávce špinavosti a neučesanosti (hlavně ve stadiónových chorálech, kdy máte chuť se se členy kapely chytit kolem krku a pět; a je jedno jestli falešně, ale hlavně od srdce), která k jejich tvorbě patří. Například v "Raise Our Flag" či "Rebel in My Veins" sborové zpívání muzikantů připomíná štěkot rozzlobených vlčáků, kteří se umějí na požádání uklidnit.

Albem, které se nebojí ani rocku, folku nebo country ("Dark into the Night" s výrazným banjem), Pipes definitivně potvrzují novou sestavu, nový směr. A toto složení mě opravdu baví. Travis to pořádně opepřil, aniž by tam toho pepře dal příliš mnoho na úkor chuti a vyváženosti. Sama jsem vyrostla na pop rocku, a tak mě dřívější (tvrdší, agresivnější) koncerty se Syco Mikem nechávaly poměrně chladnou. Šlo to na sílu. Myslím, že nebudu jediná, komu se teď formace zdá poslouchatelnější. Přímější a uvěřitelnější. Irsko v tomto směru jednoznačně vede nad Amerikou 1:0.

Finálová desítka položek tracklistu se výrazně liší od předchozí tvorby. Není to taková divočina, je to pohodové, rockovější. Skupina by se měla vyvíjet a ne stagnovat a kopírovat samu sebe, jak je v tuzemsku mnohdy zvykem. V tomto ohledu to tahle parta zvládla. Zkrotila svoji prvoplánovou divokost a dala popustit uzdu fantazii jinde. Tím se jí dostalo většího prostoru k rozběhu a možná ještě živelnější energie než kdy předtím.

Album plné sborových chorálů působí velmi sehraně a přitom odvážně. Travisův uhrančivý chraplák, nakřáplý keltskou hudbou a Irskem, je jak lok dobré brandy, zachutná nejednomu posluchači. Travis je vyzpívaný, jeho sytý hlas songy posouvá zase jinam. Umí být takový, jak si písnička žádá, při ploužácích ("Shadow on Your Wall" či "Wait for You") naléhavý, že se vám podlamují kolena, v rychlejších peckách to naopak umí nakopnout.

Pipes And Pints se vymanili ze žánrové škatulky, své skladby okořenili třeba i prvky reggae ("We are the Scene"). Přesto se neztratilo kouzlo punku a dud. Furt to tam je. Táhlý podmaz pod všemi písněmi, který jim dává pevnou půdu pod nohama. Někomu můžou dudy znít monotónně, mě ale baví.

"The Second Chapter" je vyvážené, logicky poskládané dílo. Začíná pomalu se rozvíjející písní "A Million Times More" a končí romanťárnou "Wait for You", kterou bych si klidně dokázala představit i v nějakém filmu. Jako celek deska neztrácí na dynamice a údernosti. Jestli vám zní poklidně, vězte, že to je jen zdání. Důkazem ostatně budou chystané živé koncerty (včetně křtu v Praze 16. října).

Silné, jiné, odvážné, přitom ucelené, vyvážené, chutné, tanečnější, týmovější. Takové je nové album. Souhlasím s kapelou, že nemá cenu kopírovat sama sebe. A tak si místo brblání a srovnávání s minulostí zkrátka zvykněte, že noví Pipes znějí prostě takhle.