Rozehřát publikum dostala za úkol talentovaná Naaz. Mladá hudebnice, kterou možná někteří znali z loňského koncertu Tove Lo, opět předvedla nakažlivou živočišnost. A návštěvníci ji přijali až nečekaně dobře. Mobily kompletně rozzářený sál značil pro předskokanku další úspěch. Od loňského koncertu vyšlo EP "Do You?", z něhož i průměrnější kousky jako "Do You?" přetavila ve velmi silný moment. Příjemná půlhodinka.

Leckdo může ohlásit, že albová doba pominula a že se interpretům vyplatí spíše vydávat co nejlepší singly. Jak se bude tento trend vyvíjet dál, samozřejmě neví asi nikdo, někteří se však plochy, kterou deska nabízí, určitě nevzdají. A nemluvíme jen o hudebních veteránech, ale i o jejich mladších kolezích. Melanie Martinez toto vše ale bere přece jen ještě vážněji. S debutem "Cry Baby" vytvořila vlastní, trochu zvrácený vesmír, který s nástupcem "K-12" rozvinula. Ano, pro zpěvačku znamená album mnoho - snad i proto setlist kopíroval písně přesně tak, jak je najdeme na nahrávce.

Řekněme to nahlas: její první pražské vystoupení nebylo dobré, a to především kvůli nemoci, která proměnila její jinak příjemný hlas v cirkulárku. Do zhruba třikrát většího Fora Karlín dorazila Mel ve výrazně lepší formě, ačkoliv jí to několikrát hodně ujelo. Zatímco písni "Nurse's Office" přidala až hysteričnost jejího projevu na dramatičnosti, v závěrečné "Recess", nesoucí se v klidném tempu, její pohádkovou atmosféru naopak ubrala.

Jenže! Hlavní hvězdě večera toto snad ani nelze vyčíst. Pro toto turné si připravila do puntíku promyšlenou show, která by se skvěle hodila i do divadla. Vážně, tolik rekvizit a kostýmů nevídá ani O2 arena. Bohatě by stačilo, kdyby hudebnice koncert odehrála jen se šesticí vynikajících tanečníků, ona ale na stage přichystala choreografii s nemocničním lůžkem, přivázaná za ruce ve velké hrací krabičce se na chvíli předvedla jako loutka, při "Strawberry Shortcake" se stala třímetrovým dortem. Zpod jejích šatů začala v půlce skladby vylézat plesající skupina v červených kostýmcích.

Jejich salta, chození po rukou a další obdivuhodné manévry se postaraly o jeden z nejsilnějších momentů večera. Melanie se nad nimi vlnila do rytmu, v závěru ke svým pohybům přidala i zdvižené prostředníčky. Ne, "K-12 tour" pro děti není. Stejně jako jeho autorka i publikum maličko zestárlo, a tak tentokrát nemuselo dorazit s rodiči a patřičně svou modlu během večera hajpovalo.

Tento perfekcionismus si však vyžádal menší oběť. Před každou položkou setlistu se zhruba dvě až tři minuty připravovalo pódium na další kousek. Nebylo to tak, že by se nedělo vůbec nic, na plátně se objevilo sedm výukových videí, příležitostně zazněla harfa nebo si opět zařádila dance crew. K velkolepému zážitku tohle asi patří, narušené tempo ale přece jen trochu zamrzelo.

Vystoupení třikrát zapůsobilo i na čichové smysly. Například během "Orange Juice" se celým sálem rozvoněly pomeranče. Osvěžující nápad, jaké ale asi bylo stát přímo pod foukátky?

V přídavkové části pak zazněl dosud nevydaný kousek "Fire Drill", fanoušky milovaný "Mad Hatter" a "Alphabet Boy". Je paradoxní, že ačkoliv Melanie Martinez promlouvala s lidmi ještě méně než minule, její jednání působilo upřímněji. Prozradila, že se do Prahy moc ráda vrátí. Vyprodáno nebylo, snad se tedy poštěstí příště. Prozkoumávat univerzum "Cry Baby" je totiž extrémně zábavné.