Novou desku "Yoshimi Battles The Pink Robots" představili The Flaming Lips na pražském koncertě, který se odehrál v neděli 2. března. I ten, kdo album neslyšel a "planoucí rty" nezná, musel shledat vystoupení přinejmenším zajímavým. Taková je ostatně i novinka oklahomských rodáků.
7/10
The Flaming Lips - Yoshimi Battles The Pink Robots
Celkový čas: 47:32
Skladby: Fight Test, One More Robot / Sympathy 3000-21, Yoshimi Battles The Pink Robots pt.1, Yoshimi Battles The Pink Robots pt.2, In The Morning Of The Magicians, Ego Tripping At The Gates Of Hell, Are You A Hypnotist??, It's Summertime (Throbbing Orange Pallbearers, Do You Realize??, All We Have Is Now, Approaching Pavonis Mons By Balloon (Utopia Planitia)
"Yoshimi Battles The Pink Robots" je deska zvláštní nejen grafikou svého obalu, ale především vlastním hudebním obsahem. Když bychom si přeložili poněkud těžkopádný název alba, vyšlo by nám něco jako "Yoshimi válčí s růžovými roboty", čemuž odpovídá booklet, na jehož úvodní straně obří růžová postava ohrožuje malou dívku. Nečekejte ale žádný industrial, kovově ledové kytary, natož hororové aranže, dokonce se nedočkáte ani přemíry humoru. Spojujícím prvkem celého CD je androidní inspirace - vzájemné prostupování decentních elektronických zvuků (přesně sloužících stavbě písně, nikoli samovolně poletujících zvukem) s tradičně "živými" instrumenty (pro změnu upozaděnými). Ono hledání rovnováhy mezi počítači a klasikou nejlépe vyznívá v písních "Do You Realize??" a "Fight Test", v nichž jsou prosté španělky doprovázeny syntetizátorovým bubláním a naopak.
Moderní věk elektronických pomocníků zasáhl pochopitelně i textovou složku alba "Yoshimi Battles The Pink Robots". Tak například čapkovské dilema řeší skupina ve skladbě "One More Robot/Sympathy 3000-21":
"Další robot se učí být něčím víc než jen strojem / když se tak snaží / dokonce působí dojmem / že by mohl milovat..." Kapitolou samou pro sebe jsou názvy písní, které jen výjimečně mají méně než čtyři slova ("Ego Tripping At The Gates Of Hell", "It's Summertime (Throbbing Orange Pallbearers" atd.). A jestli je komplikované zapamatovat názvy, snadné není ani přijít songům na kloub, protože
The Flaming Lips si pohrávají s posluchačovou ochotou hledat a odkrývat. Hudba se nese v jednom rytmu, uvnitř ní se přetahují o pozornost melodické náznaky, ale celostní kompozice vychází na povrch až po několikerém, zdůrazňuji že bedlivém, poslechu.
Nové album
The Flaming Lips rozhodně není určeno každému, neboť na příjemce klade poměrně vysoké nároky. Je třeba mu věnovat spoustu času, mít trpělivost si s ním pohrát a neodmítnout ho po prvním "neúspěchu". Právě proto může někomu přijít nudné, stereotypní, nezáživné. To není z mé strany žádný alibismus, protože mně samotnému deska přijde možná až moc zdlouhavá a místy dokonce unylá, na druhou stranu si však plně uvědomuji její neordinérnost a zvukovou zajímavost. Je už na preferencích toho kterého čtenáře, zda preferuje intenzivní rychlokvašky anebo řádně naložený a uleželý pamlsek.