Na hudbu to ale vliv nemělo. Program běžel už od dopoledních hodin, otevřeli jej domácí Gutalax, kteří dovedli areál zaplnit už o půl jedenácté. Létal toaleťák, nad hlavami publika putovala toi-toika a vůbec to prý byl dobrej večírek. Tak jako tak, s gore grindem si moc nerozumím, a tak jsem desítku let na scéně slavící formaci vynechal a na místo dění se vypravil až s pátou odpoledne. Tedy v tom největším slejváku. Přibylo bahna, ubylo publika, ale na atmosféru to zas tak podstatný vliv nemělo.

Slušné odezvy se dostalo Vltimas, kteří do programu naskočili na poslední chvíli. Superskupina, kterou tvoří zpěvák David Vincent (zakládající člen Morbid Angel), Flo Mounier (bubeník Cryptopsy) a Blasphemer, kytarista mnoha blackových spolků, mimo jiné i Mayhem, přivezla set, stojící na debutu "Something Wicked Marches In". A název je to vskutku výstižný. Hudba těchto chlapů je jakousi pokroucenou a do sebe specificky zapletenou směsí deathu, blacku a atmosfér blízkých gothikům, hudbou, která i přes vodu padající z nebe pohlcovala a má v sobě nesporný punc originality.

Totéž lze říct i o setu djentových Animals As Leaders. Ti se i přes technickou nepřízeň dokázali svým technicky náročným setem probrat s grácií, nad kterou přecházel zrak i sluch. Tahle trojice - a hlavně její mozek Tosim Abbasi - dovede na kytaru zahrát to, co při objektivním pohledu překračuje hranice schopností lidských prstů. V padesáti minutách vyhrazených natřískaným line-upem našli místo na novinky i připomenutí desátého výročí prvního alba projektu v podobě hned tří skladeb, "CAFO", "Thoroughly At Home" a "Tempting Time".

Původně ohlášení Anaal Nathrakh se na příjezdu opozdili a svůj set odehráli až jako grande finale celého čtyřiadvacátého ročníku festivalu. Místo si s nimi promptně vyměnili industrial metaloví Combichrist, kteří svou hutnou, nikterak komplikovanou hudbou nesenou kupředu hned dvojicí bubeníků, dokázali provhlé publikum solidně rozeskákat a rozezpívat. Vždyť kdo by se nechytil na všeříkající refrén stejnojmenné skladby "What The Fuck Is Wrong With You?" Viděl jsem jen finále jejich show, i přesto to bylo nečekaně dobré.

Rotting Christ jsou dnes už klasici žánru, kteří i v Jaroměři příjemně přitápěli pod kotlem. Zvukově je jejich antický black jasně rozpoznatelným unikátem, který v řadě žánrových uskupení, jež chtějí být chladnější a ještě chladnější, výrazně ční. Charismatické Řeky zavála na pódia nová výborná studiovka "Heretics" (připomněla je však jen plachta za kapelou a trojice skladeb), festivalový setlist postavili většinově na hymnických, valivých jistotách z předchozích počinů. Funkční, působivé vystoupení, které však mohlo svádět k jisté rutině ze strany muzikantů. Ne že by to koneckonců zas tak moc vadilo.

Napalm Death, pro mě poslední kapela festivalu, neboť sil už se opravdu nedostávalo, měli být jen povinnou položkou. Už to zaznělo výše, ale se žánry, které mají ve svém názvu ono slůvko grind, si moc nerozumím. Jaké tak bylo moje překvapení, když jsem, společně s mnoha dalšími, zůstal pod pódiem těchto tvůrců vlastního stylu zcela přikován. Nabité, nekompromisní vystoupení obsáhlo hity jako "Scum" (což je ostatně i deska nejvíce v setlistu zastoupená, bodejť by taky ne!), legendární několikasekundové songy "Dead" a "You Suffer" i sborově zpívanou hymnu od Dead Kennedys "Nazi Punks Fuck Off". Britská čtveřice je stále těžko uvěřitelný masomlýnek a frontman Barney Greenway by se na pódiu roztrhal. Nepsal jsem to už náhodou u Parkway Drive? Jenže u nich je to divadlo, tenhle chlápek, který na scéně připomínal rozzuřeného lva v kleci, by pro fanoušky, hudbu a její sdělení dokázal vypustit duši. K tomu, aby Napalm Death lid strhli, nepotřebovali nic jiného než svou hudbu. Efekty, za které se mnozí schovávali, zůstaly nepoužity a nenamohl se tentokrát ani osvětlovač.

Brutal Assault ani počtyřiadvacáté neustoupil z vysoké kvalitativní laťky. Přivezl silný, vyvážený line-up, který se nebojí odboček, žánrových legend i právě teď zářících hvězd. A fanoušci to oceňují. Že je festival vyprodán, je jistě skvělé, komfortu však valem ubývá a se dvaceti tisíci platícími je fantastický areál pevnosti Josefov na hranici svých možností. Novinkou byly letos vyvýšené tribuny (jen je škoda, že z nich vznikla jakási V.I.P. zóna, která místy působila lehce poloprázdně). Organizátorům se daří i nadále doplňovat hudební program dalšími radovánkami (a naštěstí vymizel loňský pouťový autodrom, který byl v kontextu festivalu trochu mimo) i vylepšovat samotné okolí pevnosti. Škoda, že se zatím nesáhlo k terénním úpravám cesty vedoucí z města k hlavní bráně. Zvláště potmě je to tam o zlomený kotník.

Ale jedno je jisté - příští rok zas. Třeba s Myrkur, Asphyx, Dark Funeral či domácími Hentai Corporation.